Hlavní obsah
Kurz: Organická chemie > Kapitola 2
Lekce 1: Počítání elektronůFormální náboj na uhlíku
Jak si spočítat formální náboj na uhlíku v různých sloučeninách?
Chceš se zapojit do diskuze?
Zatím žádné příspěvky.
Transkript
Pro určení formálního náboje
vezmete počet valenčních elektronů, který by měl
izolovaný atom mít. Od toho pak odečtete počet valenčních
elektronů na vázaném atomu, neboli počet valenčních elektronů,
které má atom ze všech vazeb. Přiřaďme nyní formální náboj
uhlíku v molekule methanu. Pamatujme, že každá vazba
se skládá ze dvou elektronů. Nakreslím tedy elektrony
v těchto vazbách, protože nám to zjednoduší
přiřazování formálního náboje uhlíku. Pro zjištění formálního
náboje uhlíku platí, že tento náboj je roven počtu valenčních
elektronů izolovaného atomu neboli počtu valenčních elektronů,
které by měl uhlík mít. Víme, že uhlík by měl
mít čtyři valenční elektrony. Proto zde mohu napsat čtyřku a od
toho odečíst počet valenčních elektronů, které má uhlík
skutečně na obrázku. Vzpomeňme si na naše
strukturní vzorce. Víme, že každá vazba je tvořena jedním
valenčním elektronem vodíku a jedním valenčním
elektronem uhlíku. Mohu tedy zpětně přiřadit tento
valenční elektron vodíku a tento valenční elektron
přiřadit uhlíku. Takto můžeme rozdělit
všechny znázorněné vazby. Jeden valenční elektron vodíku
a jeden valenční elektron uhlíku. To nám pomůže
lépe rozpoznat, že uhlík má na náčrtku
čtyři valenční elektrony. Zvýrazněme si
je všechny čtyři. Když odečteme čtyři od čtyř,
vyjde nám nula. Uhlík v methanu má tedy
nulový formální náboj. Ukažme si jiný příklad. Nyní je situace jiná,
protože máme tři vazby. Znázorněme si elektrony v těchto
vazbách a určeme formální náboj uhlíku. Formální náboj uhlíku je roven
počtu valenčních elektronů, které by měl uhlík mít,
což je, jak víme, čtyři. Od toho odečteme
počet valenčních elektronů, které má uhlík
na našem náčrtu. Rozdělíme elektrony v našich vazbách
stejně jako v předchozím případě a vidíme, že tentokrát má uhlík
okolo sebe pouze tři elektrony. Zvýrazním je
všechny tři. Čtyři minus tři
se rovná jeden. a tak má zde uhlík
formální náboj plus jedna. Uhlík má mít čtyři
valenční elektrony. Zde má jen tři, tedy
ztratil jeden elektron, což znamená, že formální
náboj je +1. Znázorněme si to ještě
jednou, zde napravo. Máme uhlík se třemi
vazbami na vodík a tento uhlík má
formální náboj plus jedna. Můžeme si to znázornit nakreslením
symbolu + vedle uhlíku. Všimněte si, že uhlík okolo
sebe nemá oktet elektronů, má jich kolem
sebe pouze šest. To je v pořádku,
uhlík nikdy nedosáhne oktetu. Je v pořádku, když má uhlík
méně než osm elektronů. Je to uhlík s formálním nábojem +1 tedy
kladně nabitý uhlík zvaný karbokation. Napišme si zde,
že se jedná o karbokation. S karbokationty se v organické
chemii setkáte často, a je jim proto velmi
důležité porozumět. Zamysleme se nyní nad
tímto schématem. Máme tři jednoduché
vazby okolo uhlíku. Zvýrazněme si
je všechny tři. Jedna, dva, tři. Máme tři jednoduché
vazby okolo uhlíku. A nemáme okolo něj žádné
volné elektronové páry. Tři vazby a nula volných elektronových
párů nám dá kladně nabitý uhlík, neboli karbokation. Jaká je hybridizace tohoto
kladně nabitého uhlíku? Jsou zde celkem tři jednoduché vazby
a žádný volný elektronový pár. Z předchozích videí o hybridizaci
byste měli vědět, že tento uhlík je
sp² hybridizovaný. Proto má tento uhlík uspořádání
rovnostranného trojúhelníku. To bude, jak už jsme řekli, důležité
při mechanismech v organické chemii. Je tedy velmi důležité
porozumět karbokationtům. Podívejme se na další
příklady karbokationtů a pojďme si
je rozebrat. Začněme s karbokationtem
úplně nalevo. Uhlík s formálním nábojem
plus jedna je ten uprostřed. A na co je vázán
tento červený uhlík? Tento červený uhlík je vázán
na CH₃ skupinu, které v organické chemii
říkáme methylová. Červený uhlík je vázán ke další
CH₃ skupině zde a k další
CH₃ skupině zde. Červený uhlík má tři jednoduché vazby
a žádný volný elektronový pár. Červený uhlík má formální
náboj plus jedna. Podívejme se teď
na tento karbokation uprostřed. Zvýrazněme si uhlík
s formálním nábojem plus jedna. Je to tento
červený uhlík, který je vázán na CH₃ skupinu
nalevo a CH₃ skupinu napravo. Máme zde
pouze dvě vazby. Víme ale, že aby měl tento červený
uhlík formální náboj plus jedna, potřebujeme tři vazby,
jako v příkladu nalevo. Hledáme třetí vazbu. Kde je tedy
poslední vazba? Poslední vazba je
samozřejmě na vodík. Nakreslíme si
jí tady. Chybějící vazba na červený
uhlík je s vodíkem. Obvykle se vodíky v těchto
vzorcích neznázorňují, ale je důležité porozumět tomu,
co zde skutečně je. Pojďme na
poslední příklad. V tomto případě je formální náboj
plus jedna na tomto červeném uhlíku a červený uhlík je vázán
přímo na další uhlík. To je jedna vazba. Víme ale, že celkem
potřebujeme tři vazby. Červený uhlík tedy musí
mít další dvě vazby. Tyto dvě další vazby
musí být opět na vodík. Nakresleme si je. jedna vazba na vodík
a druhá vazba na vodík. Je důležité naučit se
rozpoznávat tyto vzorce. Pojďme určit
další formální náboj. Pojďme přiřadit formální
náboj dalšímu uhlíku. Vyznačme si opět
elektrony tvořící vazby a naším úkolem je najít
formální náboj uhlíku. Ten je roven počtu valenčních elektronů,
které má uhlík mít, tedy čtyři. a od toho odečteme počet valenčních
elektronů, které zde uhlík skutečně má. Rozdělíme elektrony
v těchto vazbách a tentokrát má uhlík i volný
elektronový pár. Kolik elektronů je tedy
okolo uhlíku v našem náčrtku? Tentokrát je to tři a navíc dva z volného
elektronového páru, to znamená pět. Čtyři minus pět nám dává
formální náboj minus jedna. Uhlík má mít čtyři
valenční elektrony, zde jich ale má pět,
tedy získal jeden elektron navíc. To mu dává formální
náboj minus jedna. Nakresleme si
to ještě jednou. Máme uhlík se třemi vazbami na vodík
a jedním volným elektronovým párem. Formální náboj
je minus jedna, což můžeme naznačit znaménkem
minus u tohoto uhlíku. Uhlík se záporným nábojem
se nazývá karbanion. Toto je karbanion. Zopakujme si ještě jednou, jak
je to s naším karbaniontem. Máme tři vazby a kromě těchto
vazeb máme i volný elektronový pár. Tři jednoduché vazby plus
volný elektronový pár na jednom uhlíku nám dá
záporný formální náboj, neboli karbanion. S těmi se také setkáte
v mechanismech v organické chemii. Rozeberme si tedy
další karbanionty. Začněme
s karbaniontem nalevo. Tento uhlík má záporný formální
náboj, označme si ho červeně. Měly bychom na něm mít tři vazby
a jeden volný elektronový pár. Uhlík označený červeně je vázán
na tři CH₃ skupiny. To řeší naše tři vazby a ano,
je tu i volný elektronový pár. Pojďme na
další příklad. Zde je s uhlíkem se záporným formálním
nábojem minus jedna tento uhlík, který jsem teď
označil červeně. Červený uhlík je přímo vázán
na další uhlík tady a další uhlík tady. To jsou dvě vazby, ale já
potřebuji celkem tři vazby. Protože již mám volný elektronový pár,
potřebuji ještě jednu vazbu, a ta vazba musí
být zcela jistě vodík. Nakreslím
sem tedy vodík. Znovu připomínám, že vodíky se obvykle
v těchto strukturních vzorcích nekreslí, ale je důležité si uvědomit,
že tam ty vodíky ve skutečnosti jsou. Na závěr ještě
jeden příklad. Na uhlíku je opět
formální náboj minus jedna a tento uhlík je vázán
na další uhlík. Má volný elektronový pár, takže doposud
máme jednu vazbu a jeden volný pár. Potřebujeme
celkem tři vazby, to znamená další dvě vazby
na tomto červeném uhlíku. Je jasné, že to
musí být dva vodíky. Je důležité umět přiřadit formální
náboj, umět to správně spočítat. Časem to již nebudete
muset počítat, Později budete schopni jen pohledem
na daný uhlík určit jeho formální náboj. Určitě potom, co
vyřešíte pár příkladů.