5 dopadů lidstva na životní prostředí

Lidé už alespoň 50 let studují dopady, které máme jako lidstvo na svět kolem nás. A ačkoli je těžké pochopit, jak přesně naše každodenní rozhodnutí ovlivňují životní prostředí, není pochyb, že náš životní styl, naše auta, naše potřeba nové zemědělské půdy a naše láska ke všem druhům plastových věcí, ubližuje ekosystémům po celém světě. Protože si lidé dělají, co chtějí, lidská aktivita by mohla být zodpovědná za vyhynutí skoro tisíce druhů rostlin a živočichů, k většině došlo během posledního století. A i když vám zvlášť nezáleží na lvu berberském, olivovníku Nesiota elliptica, holubu stěhovavém, nebo čemkoli jiném, co jsme dohnali k vyhynutí, problém je v tom, že tyto organismy potřebujeme. Ekosystémy světa pro nás pracují každý den, filtrují vodu, sají oxid uhličitý ze vzduchu, produkují všechno jídlo, které jíme. Příroda nám poskytuje mnohé přínosy a služby, a to zdarma. Takže mít ekosystémy a udržovat je nedotčené je důležité nejen pro organismy, které v nich žijí, ale také pro nás - živočichy, jenž na ně spoléhají pro tisíce věcí, které si sami udělat nedokážeme. V příštích dvou epizodách se podíváme na tyto systémy a na to, jak je naše činnost ovlivňuje. V podstatě kazíme životní prostředí, jak jen můžeme. Ale abychom si to usnadnili, začněme s hlavními pěti. (veselá znělka) Často slyšíme o různých způsobech, jak naše chování ovlivňuje biosféru, vyhynutí, změnu klima, odlesnění, kyselý déšť, dezertifikaci, znečištění a další. Říkáte si: „Proč jsou všechny tyhle věci špatné?" „Co se děje?" „Jak to mění Zemi v klobásu?" „Nerozumím tomu." Já tomu rozumím, a proto jsem kvalifikován dělat tohle video. Dovolte, abych to objasnil. Služby, které nám ekosystémy poskytují, všechna špinavá práce, kterou dělají, mohou být rozděleny do čtyř kategorií. Jsou tu věci, které bychom, nikdy nezvládli zopakovat, nebo obejít i při vymyšlení těch nejchytřejších technologií. Zaprvé, zdravé ekosystémy poskytují podpůrné služby, které utvářejí a doplňují základy biologických systémů na Zemi. Tyto systémy zahrnují recyklaci všech sloučenin, které jsou nezbytné k životu, např. uhlík, voda, dusík a oběh fosforu. A také ostatní procesy, o kterých jsme předtím mluvili, utváření nové zeminy a produkce atmosférického kyslíku. Některé ekosystémy nám přinášejí více než ostatní, ale žádný z nich nedokáže svou práci udělat, pokud budou poškozené. Zadruhé, ekosystémy nás také zásobují surovými materiály potřebnými k životu. Například oceán nám poskytuje potravu ve formě rybích prstů a tak podobně. Řeky, zvodně a jiné vodní zdroje nám poskytují vodu. Z rostlin a zvířat získáváme různé druhy vláken, která používáme pro oblečení a přístřeší. Všude kolem nás nacházíme zdroje paliva, ať už je to biomasa ve formě travin nebo dřeva, vodní energie ve formě proudící vody, nebo uhlík uvězněný v miliony let starých stromech, který znovu vypouštíme do atmosféry. Ale teď jsem hodně předběhl. Ekosystémy plní velmi důležité regulační služby zmírňující mnoho systémů na Zemi, které by se staly nebezpečnými, kdyby nesprávně fungovaly. Tak jako jsme se naučili v biologii, houby a ostatní organismy mají za úkol rozložit mrtvé věci a vyloučit je. Rostliny pomáhají filtrovat vodu, kterou pijeme, a vzduch, který dýcháme, zabraňují povodním a také pohlcují všechen uhlík, který vydechujeme a který chrlí ven naše auta, což vlastně pomáhá regulovat podnebí. A na závěr, za čtvrté, ekosystémy jsou prostě senzační. Je pěkné být obklopován šťastnými rostlinami a tvory, kteří dělají to, co mají. Zdatné ekosystémy nám dávají místa na hraní, inspirující krajiny a místa k objevování nebo učení. To jsou jejich méně zřejmé, ale stále důležité kulturní služby. Zajímavá věc na ekosystémech je, že ekonomové dokáží odhadnout hodnotu toho, co lidstvu poskytují. Kdybychom museli udělat všechno to, co pro nás ekosystémy dělají, stálo by nás to 46 biliónů dolarů za rok, což je dost. Když uvážíme, že světová tržba činí 66 bilionů za rok, můžeme být rádi, že za to nemusíme platit. Ale pamatujte si, že ekosystémy nám tohle všechno poskytnou, jen pokud jsou nepoškozené. Tím myslím, že musí mít nedotčenou svou biodiverzitu, protože ekosystémy jsou jen shluk spolupracujících živých a neživých věcí. Takže pokud nejsou jejich živé části zdravé, jsou to v podstatě jen kameny a počasí. Hlavní důvod, proč je biodiverzita důležitá, je, že dělá ekosystémy odolnější pro tu nekonečnou změnu, o které jsme před pár týdny mluvili. Ekosystémy s vyšší biodiverzitou jsou odolnější než ty s nižší. A pokud pak ze systému s vysokou biodiverzitou odeberete jeden druh, je méně pravděpodobné, že by ekosystém zkolaboval. Vezměte si hektar Amazonského deštného pralesa. Na tomhle plácku je více různých druhů rostlin a zvířat, než v celé Evropě. Takže kdyby tam vyhynuly všechny druhy hmyzu, je menší pravděpodobnost, že by se systém narušil, než kdyby se to stalo v Sonorské poušti, kde žije jen pár organismů, Vymizení jednoho druhu by tak ovlivnilo celý ekosystém. Nejlepší způsob, jak pochopit naše dopady na životní prostředí, je poznat, jak ovlivňujeme biodiverzitu. Bohužel vyšlo najevo, že velmi úspěšně ohrožujeme několik ekosystémů s nejvyšší biodiverzitou. V několika případech, organismy ovlivňujeme přímo sami. V jiných případech ovlivňujeme biodiverzitu nepřímo prováděním změn v ekosystémech, což živým věcem způsobuje problémy. Nejdříve si zase vezměme hektar Amazonského deštného pralesa, protože i když je tento ekosystém jeden z těch velmi odolných, závažně ho ovlivňujeme. Jak? Zaprvé tím, že z něj odstraňujeme to, co dělá les lesem: stromy. Podle některých odhadů, odlesňujeme okolo 8 000 hektarů pralesa za den, abychom poskytli dobytku pastviny nebo získali dřevo na výrobu konferenčních stolků apod. Když pokácíte hektar deštného pralesu, najednou se z místa, kde žilo tisíce druhů, stane místo, kde bude žít jen hrstka druhů, nějaká tráva, plevel, možná pár krys či myší, nějaký hmyz a pár krav, my teda musíme milovat krávy... Když odstraníte tolik živých tvorů z hektaru půdy, stane se pár věcí. Ovlivníte tím nejen tamten ekosystém, ale také sousedící ekosystémy. Například všechny ty stromy, co byly pokáceny, regulovaly proud deště, který deštné lesy získávají, nejen tím, že část vody absorbují, ale také zpomalují přívalovou vodu a nechávají ji tak prosakovat do půdy, předtím, než ji pomalu odvodní do potoků, řek a nakonec do oceánu. Jenže když jsou stromy pryč, přívalová voda se vylije, vyrazí k nejbližšímu potoku, způsobí erozi a vymývání minerálů a jiných látek. To vše cestou do moře, kde ovlivní mořský ekosystém a když říkám "ovlivní", nemyslím to v dobrém smyslu. Přátelé, tohle se nazývá kaskádový efekt, a v tomto případě je způsoben odlesněním, jedním z nejvíce pozorovatelných lidských dopadů. Kromě toho, že způsobuje záplavy a změny v kvalitě vody, může vést odlesnění ve velkém měřítku k jinému dopadu: dezertifikaci a rozšiřování vyschlého neproduktivního území. Samotné odlesnění ale automaticky nepromění lesy v pouště. Dezertifikace je způsobena dalšími jevy, například udusáním půdy dobytkem a nadměrným zavlažováním. Jak může nadměrné zavlažování proměnit něco v poušť? Když použijeme k zavlažení úrody podzemní vodu, přírodní soli v ní obsažené se usadí v půdě a ona pak bude tak slaná, že tam nebude chtít nic žít. Postupně se úrodná půda poblíž pouště přetíží, a poušť se tak rozšíří. A to se přesně stalo v Číně. Během minulého století nadměrná pastva a neuhasitelná žízeň měst po vodě, způsobila rozrůstání pouště Gobi o 3 600 km² za rok. Tyto dopady samy o sobě jasně ovlivňují biodiverzitu jinak bujných ekosystémů, protože pak je méně stromů, které mají tak důležité funkce, jako uvolňování kyslíku a pohlcení oxidu uhličitého. Však vy víte, který domeček z karet se zhroutí teď: podnebí. Oxid uhličitý, hlavní skleníkový plyn, tepelně izoluje Zemi. Takže čím více je oxidu uhličitého v atmosféře, tím více je Země ohřátá. Věc se má tak, že spalováním fosilních paliv redukujeme lesy a zároveň uvolňujeme všelijaké skleníkové plyny. Tato dvojitá pohroma způsobuje globální oteplování. Důsledkem je ústup ledovců, a tedy ubývání přirozeného prostředí ledních medvědů, tuleňů a mořských ptáků. Zvířata mírného pásu se stěhují blíže k pólům a teplejší sušší podmínky způsobují více požárů travních a lesních porostů. Zatímco v minulosti se klima změnilo několikrát, dříve změny obvykle probíhaly po staletí či dokonce tisíciletí, a dávaly tak organismům čas na adaptaci či stěhování. Tyto změny se celé udějí během našich životů. A to už je velký problém a komplikovaný. Trvalo by mi to přinejmenším 10 minut a 52 sekund, abych vám to celé do detailu vysvětlil, proto jsem to udělal ve svém dalším videu. Teď už snad víte, jak jeden lidský dopad může vést k dalšímu a jak může, byť nepřímo, snižovat biodiverzitu. Je ovšem těžké přehlížet naléhavější dopady, které můžeme mít na ekosystémy. Jeden z více agresivních způsobů, kterým ovlivňujeme biodiverzitu, je zavádění nepůvodních druhů, ať už úmyslně či neúmyslně. Těch příkladů je tolik, že se o nich povíme v dalším videu. Zkrátka nezáleží na tom, jestli jde o kudzu v Severní Americe, nebo o ropuchu obrovskou v Austrálii, invazivní druhy mají dovednosti předčit, nebo úplně vymýtit původní druhy, až tak, že to může otřást celým ekosystémem. A konečně asi nejvíce přímý dopad, který máme na biodiverzitu, je prostě zneužívání určitých organismů. Nadměrně lovíme v oceánech kvůli zvyšující se poptávce po populárních druzích ryb, jako je tuňák, zatímco na pevnině vyhlazujeme důležité dravce, například vlky, abychom ochránili dobytek. A zase ty krávy. Čím méně jsou ekosystémy odolné, tím zranitelnější jsou vůči narušením, včetně těch čtyřech, které jsem zmínil. Ve skutečnosti je těch důvodů ještě mnohem víc. Existuje celá řada různých dopadů, které má lidstvo na biosféru a které pramení z toho, jak dáváme nevhodné množství daných věcí ve špatný čas a na špatné místo.