Mýtus o učení: Proč svému synovi nikdy neřeknu, že je chytrý

Můj 5-letý syn právě začal číst. Každý večer spolu ležíme na jeho posteli, kde mi předčítá krátkou knihu. Jednou za čas narazí na nějaké problémové slovo. Včera večer to slovo bylo „příjemně“. Po bolestivé minutce to nakonec zvládnul a řekl: „Tati, líbilo se ti, jak jsem s tím slovem bojoval. Myslím, že jsem cítil, jak můj mozek roste.“ Smál jsem se, protože můj syn právě ukázal, že chápe, že jeho schopnosti se s úsilím rozvíjí. Nebyla to ale náhoda. Nedávno jsem převedl do praxe výzkum, o kterém jsem posledních pár let četl. Rozhodl jsem se syna nechválit ve chvílích, kdy byl úspěšný ve věcech, které mu šly, ale až když zápolí s věcmi, které mu připadají obtížné. Zdůrazňoval jsem mu, že pokud tápe, tak mozek roste. Nejen nesčetné vědecké studie o rozvoji mentálních schopností ale hlavně osobní zkušenosti s mým synem mě přesvědčily, že takovýto přístup k učení může být důležitější než cokoli jiného.

Vědci už nějaký čas ví, že mozek je jako sval a čím více se používá, tím více roste. Zjistili, že propojení mezi neurony se vytvářejí a posilují, když děláme chyby při řešení složitých úkolů spíše než opakovaným řešením jednoduchých úkolů.

Znamená to, že naše inteligence není daná a nejlepším způsobem, jak ji zvětšit, je vrhnout se do úkolů, se kterými budeme zápolit a neuspějeme.

Avšak ne všichni si to uvědomují. Dr. Carol Dwecková ze Stanfordské univerzity už desítky let studuje přístup lidí k učení. Zjistila, že většina lidí vnímá mentální schopnosti jedním ze dvou způsobů jako: předem dané (fixed midset) nebo rozvíjející se (growth midset). Ti, jenž věří v předem dané mentální schopnosti, se mylně domnívají, že lidé jsou buď chytří nebo hloupí, že inteligence je geneticky daná. Naopak lidé věřící v rozvíjející se mentální schopnosti správně rozumí tomu, že inteligence a dovednosti rostou, pokud je vystavujeme výzvám, tápeme a selháváme. Dr. Dwecková zjistila, že první skupina lidí se zaměřuje na úkoly s velkou šancí uspět a vyhýbá se úlohám, kde mohou mít problémy, a to snižuje jejich schopnost učení. Avšak lidé věřící v rozvíjející se schopnosti vítají výzvy a chápou, že vytrvalost a píle může změnit úrověň dosažených znalostí. Jak už asi uhádnete, úrověň dosažených znalostí je skutečně vyšší u druhé skupiny lidí, která se výzev nebojí a intelektuálně roste.

Dobrou zprávou je, že toto chápání našich schopností můžeme změnit. Dr. Dwecková a další výzkumníci přišli s technikami, s jejichž pomocí můžeme drobnými změnami v komunikaci a neškodnými komentáři upravit toto vnímání u druhých. Například vyzdvihováním něčí snahy („Líbilo se mi, jak si s tím problémem zápolil.“), oproti vyzdvihování vrozené vlastnoti nebo talentu („Jsi tak chytrý!“), je jedním ze způsobů, jak posílit vnímání schopností jako rozvíjejících se. Tedy vyzdvihováním vložené snahy do učení, ne talentu, protože vyzdvihování talentu vede k závěru, že můžeme uspět pouze na základě nějaké vrozené schopnosti. A na Khan Academy to vidíme pravidelně. Studenti stráví více času učením poté, co je zpráva pochválí za vloženou snahu a píli a zdůrazní, že mozek je jako sval.

Internet je splněným snem pro každého, kdo chce rozvíjet své mentální schopnosti. Kromě Khan Academy, MOOC a dalších platforem je na něm nesčetné množství přístupného obsahu, který umožňuje rozvinout myšlení. Společnost z toho však nemůže pořádně těžit, dokud nebudou mentální schopnosti běžně chápány jako něco, v čem se dá zlepšovat. Co když se to pokusíme změnit? Co když využijeme dostupných technik k tomu, abychom pozměnili vnímání rozvoje mentálních schopností u lidí, na kterých nám záleží? A to se netýká jen učení na Khan Academy. Zahrnuje to způsob, jakým mluvíme se svými dětmi, jak v práci vedeme lidi, jak se učíme nové jazyky nebo nový hudební nástroj. Pokud společnost jako celek začne vítat tápání v procesu učení, tak můžeme jen hádat, co to bude znamenat pro budoucnost lidského potenciálu.

A teď překvapení. Jen tím, že sis přečetl tento článek, jsi prošel první částí změny postoje k učení. Studie ukazují, že jen získáním této informace (např. tím, že už víš, že se více učíš, když odpovíš na otázky špatně a ne dobře), se začíná měnit postoj k učení. Druhou částí je, jak začneš tuto informaci předávat dalším lidem. Natočili jsme video (nahoře), které oslavuje tápání při učení a které ti s tím pomůže. Když se mě můj syn nebo kdokoli jiný zeptá, jak se nejlépe učit, řeknu jim jen tuhle nejdůležitější věc. Pokud se nebudeš bránit tápání a chybám, můžeš se naučit cokoli.