If you're seeing this message, it means we're having trouble loading external resources on our website.

Pokud používáš webový filtr, ujisti se, že domény: *.kastatic.org and *.kasandbox.org jsou vyloučeny z filtrování.

Hlavní obsah
Aktuální čas:0:00Celková doba trvání:14:51

Objevování Stravinského Ptáka Ohniváka: Příběh a hudba

Transkript

Příběh Ptáka Ohniváka má jen několik postav. Ptáka Ohniváka, prince Ivana, zlého Kostěje Nesmrtelného, 13 princezen a několik příšer, které Kostěj stvořil. Je nesmrtelný a nechává lidi zkamenět. Je to příšerné, Ivan přijde před čarodějův zámek. Je tma, ale slyší a vidí ptáka Ohniváka. Chytí ho, i když nebyl na lovu, a pták Ohnivák prosí, aby ho pustil. Ivan ho pustí a pták říká: "Až budeš potřebovat, pomůžu ti." Pak vyjde 13 princezen ze zámku a tančí v kruhu. Ivan se do jedné zamiluje. Ony se vrátí do zámku a druhý den jde Ivan za čarodějem Kostějem a říká: "Chci si vzít jednu z princezen." "Dáte mi svolení?" Pohádají se, čaroděj poštve příšery proti Ivanovi. Teď se vrací pták Ohnivák, aby splatil svou svobodu a pomohl Ivanovi. Přiměje příšery, aby tančily pekelný tanec, a ony tančí. Na konci tance všechny usnou, protože jsou unavené. Ivan má šanci utéct. Kostěj se probudí, Pták ho znovu přinutí tančit. Řekne Ivanovi, jak zlomit kouzlo a zabít čaroděje. Udělá to, vezme si princeznu. Všichni zkamenělí oživnou, všichni jsou veselí, a pak už jsou šťastní až do smrti. Premiéra byla v roce 1910, první suita v roce 1911. My hrajeme suitu z roku 1919. Má 6 základních částí. Úvod Ptáka Ohniváka udává atmosféru, tón, když Ivan přijde k zámku. Atmosféru udávají tlumené smyčce, viola a cella hrají unisono. Kontrabasy hrají také, ale jsou rozdělené. Polovina z nich hraje arco - se smyčcem, a polovina pizzicato - brnkají na struny. Taky si můžete všimnout, že buben je jediný další nástroj vířící v pozadí, aby vytvořil napětí. Vzápětí přijdou dechové nástroje, to je Ivanův příchod na louku před zámkem. Kromě dřev a lesního rohu je tam trombon, 2 trombony představují, co Ivan cítí v lese. Malé glissando na harfu. Jen malá gesta udávající atmosféru neobyčejným způsobem. Dál najednou máme chvějící se smyčce. Jen vykřiknou jednu notu a pak hrají tremolo, jako aktivitu, bez dalších gest, není to melodie. Vztahuje se to k harmonii, ale není to důležité. Pak přichází horní smyčce a dřeva, velmi přelétavě, a vy víte, že to je určitě pták Ohnivák. Pak je první solo ptáka Ohniváka. Když se podíváte, vidíte, že jsou to všechno dechové nástroje, Pikola, flétna, klarinet, pak konečně přichází smyčce a trochu to doplňují. Opět se to opakuje, je to jasné a krátké, to jsou variace prvního sóla ptáka Ohniváka. Pak je na řadě kolový tanec princezen. Úvod je dechový. Krásné sólo hoboje doprovázené harfou. Ale to není součástí hlavní části věty. Ta přijde, když smyčce hrají tuto lidovou melodii. Očividně to je část, kde začíná tanec. Stravinskij to rozvádí tak, že to, co právě hrály smyčce, převede do dechových nástrojů. To je běžné u všech skladatelů, ale především ve 20. století. Vezmete to, co nejdřív hrály smyčce, a použijete přesně stejný materiál, jen změníte orchestraci. Jinak řečeno, dáte ho jiným nástrojům. V tomto případě ho dává dechům vedeným flétnami. Má to nový zvuk, říkáme tomu "jiná barva". Nakonec je tu závěr věty, náhle je tam hlasitý akord zahraný celým orchestrem a bicími. Tohle je samozřejmě pekelný tanec. Tanec, kde příšery pronásledují ptáka Ohniváka, a on doufá, že se unaví a nakonec usnou, což se samozřejmě stane. Je to zajímavé, protože tímhle akordem vás vyleká. Pokud to nečekáte, vyletíte ze sedačky. A pak tam kontrabasy mají jednu rychlou figuru, která nedělá nic jiného, než že vyvolá pocit rozrušení. Pak hluboké lesní rohy, fagot a tuba začnou synkopickou melodii. Synkopická znamená, že je mimo rytmus. Takže když čekám pam-pam-pam Místo toho je to pam-pam-pam-pam. Je to celé na synkopy, tedy synkopické. Přidává to na napětí, které celý tento začátek vyvolává. Tohle je pekelný, ďábelský tanec, je divoký a zábavný. A ke konci napsal Stravinskij jen několik akordů trumpet s dusítky, harfy a klavíru a použije to jako přechod z hlasité, agresivní a velmi barevné části. Bicí a buben a všichni v rytmu postupně přestávají burácet a je to náhle přerušené. Přerušené malou, harmonickou větou hranou hoboji a nakonec i violami, jako přechod do krásné ukolébavky. Ukolébavku hraje fagot tak, jak byste to u ukolébavky čekali od flétny, klarinetu nebo houslí, ale Stravinskij vytahuje naprosto ohromující sólo pro fagot. Jedno z nejznámějších sól pro fagot vůbec. Pokud jde někdo na konkurz do orchestru, tohle sólo na něm nevyhnutelně bude, protože ukazuje zvuk a hloubku porozumění. Stravinskij nepíše žádnou dynamiku. Neříká "hrajte crescendo, decrescendo," "zdůrazněte tuhle notu nebo tamhletu." Píše jen noty. Když chcete zpívat ukolébavku, určitě byste ji nezpívali monotónně, nebo ploše. Takže fagotista musí s touto melodií vytvořit něco speciálního. Tohle příšery uspí. Melodie se rozvine a jde do finále. Stravinskij nechá smyčce hrát toto tremolo. Jen více a méně na jednotlivých tónech, které vytváří harmonii. Opět je to přerušené, a to nás přivádí k písni o vysvobození. Je to píseň hraná lesním rohem. Opět jedno z nejznámějších sól pro lesní roh. Je jemné a krásné. S malým glissandem pro harfu hraje houslová sekce jemně stejnou melodii. Nakonec se tato krásná melodie rozvine, přidají se další nástroje. Přidají se žestě a je to velkolepý moment. Vlastně by to zde šlo ukončit, přesně v tomto velkém momentu. Ne, Stravinskij byl výborný skladatel a chtěl ještě více vzrušující konec. Ne konec s vysvobozením, ale úspěšný konec, ve kterém by byl čaroděj zabit, kde všichni zkaměnělí znovu ožijí a princ si vezme princeznu. Takže vezme stejnou melodii, jakou hrál lesní roh, a dá ji hrát žesťům mnohem rychleji. Místo pomalé melodie je z ní rychlá. Všichni se přidávají. Slyšíme velmi zajímavou rytmiku, která jakoby zrychluje v neobvyklém stylu. Ve své genialitě nechce, aby konec byl takto agresivní. Chce se vrátit k obřadnosti celého finale. Potom, po zopakování tématu několikrát a po přidání dalších nástrojů, zdvojení smyčců a dechů, vrací tempo k původnímu pomalejšímu. A tak to končí, velkým žesťovým chorálem. Celý Pták Ohnivák má zhruba 50 minut. Každá suita, kterou napsal, a napsal je dohromady 3, má každá zhruba 20-25 minut. Muzikálně jsou suity úžasné. Řekl bych, že je trochu těžší hodnotit muzikálně celý balet. Protože sice obsahuje skvělou hudbu, ale pak také i momenty, kde se hraje něco kvůli změnám na jevišti. A tyto pasáže žádný hudební efekt nemají, vlastně ani hudební hodnotu. Když někdo jako Straviskij vezme základ skvělého baletu a přetrasformuje to do suity, muzikálně to je skvělé. I kdybyste neznali příběh, není důvod, abyste si neužili tuto skvělou hudbu, protože je velkolepá. Samozřejmě, Stravinskij byl jedním z geniů všech dob. To lze vidět nejen při poslechu celého Ptáka Ohniváka, ale i ve způsobu, jakým Ptáka Ohniváka upravil a udělal z něj tuto nádhernou suitu.