Maurice Ravel: "Dafnis a Chloé", analýza Gerarda Schwarze

Maurice Ravel, jeden ze skvělých skladatelů 20. století, byl pověřen Ďagilevem, aby vytvořil balet, "Dafnis et Chloé". Premiéra se konala dva roky po uvedení "Ptáka Ohniváka". Měly téměř stejné obsazení, stejné choreografy, stejné tanečníky, ten samý obrovský orchestr, jen Ravel ještě přidal sbor právě k tomu velkému orchestru. Ty příběhy si byly docela podobné, v tomto případě je tu příběh o lásce Dafnise a Chloé. Chloé byla unesena a pak díky zásahu Pana, který byl bohem hrajícím na flétnu, a díky jeho lásce ke hře na syrinx byla Chloé tedy nalezena a Dafnis a Chloé pak spolu žili šťastně až do smrti. Více méně to bylo nějak takto. Z tohoto slavného baletu, který Ravel napsal z něj vytvořil ještě dvě suity. Ravel vlastně použil první část toho baletu pro Suitu č. 1 a druhou část baletu pro Suitu č. 2. Suita č. 2 je hrána asi častěji. Dílo začíná velmi nevšedním způsobem. Dechy, dvě flétny a dva klarinety, hrají neuvěřitelně rychlé tóny. Jedno z nejdůležitějších orchestrálních úryvků pro tyto nástroje, je těžké, rychlé, ale zároveň něžné. Harfa hraje glissando jako podkres a kontrabasy to celé podpírají melodickými prvky, ale ne přímo samotnou melodií. Je to neuvěřitelný moment. Vytváří to jedinečnou atmosféru. Celé to začíná rozbřeskem. Je přímo cítit, jak slunce vychází. Ravel přináší tuto melodii: Ta melodie by se mohla hrát dokola. Je to druh melodie, který se může opakovat znovu a znovu, plyne bez ustání. Když pomyslíte na ten malý kousek, tu melodii, když ji zahrajete s celým orchestrem, s různými nástroji, dá se to udělat tak zajímavé, že tím vznikne něco úchvatného. Pikola představuje malého ptáčka, a pak houslové sólo. Jak rozbřesk a slunce přicházejí, objevují se zde i ptáci, pastýři vyšli ven. Samozřejmě vstávají, připravují se, budou se starat o ovce a dělat svou práci. Můžete slyšet jemné sólo pikoly a krátké sólo Es klarinetu. Přichází skupina pastevců. Pro pastevce Ravel použil trochu jinou melodii. Můžete slyšet ale tu podobnost. Máme tu spoustu jemných tónů, glissanda harfy, melodie se rozrůstají, ale nic velkolepého nepřichází. Objevuje se nový materiál představovaný violou a klarinetem. Můžete cítit, co právě přichází, no ovšem, to se Dafnis snaží najít Chloé. I kdyby jste to nevěděli, nezáleželo by na tom. Prostě to bylo v ten moment potřeba. Můžete hudebně říct, že ve všech těch krásných momentech prostě nemůžete pokračovat navždy, a pak tu je trochu vzrušená část. V příběhu, Dafnis hledá Chloé a ona se objeví v hloučku pastýřů. V další klíčové chvíli baletu se dostáváme do části, kde je ovšem Chloé unesena. Zde Pan pomáhá Dafnisovi, aby ji našel. Ale ve skutečnosti si vymění role. Dafnis se stává Panem a Chloé se stává jeho milovaným syrinxem. To vede k hlavnímu bodu celého díla, kterým je neskutečné flétnové sólo. Pravděpodobně nejskvělejší flétnové sólo, které kdy kdo napsal. Velmi jemný doprovod, smyčce pizzicato, druhý a čtvrtý lesní roh, harfa, a to nádherné flétnové sólo. Flétnové sólo graduje, a v tom Chloé padne do Dafnovy náruče. Je to takový malý koncert flétnové skupiny. Slyšíte hrát první flétnu příval stupnic, a pak v tom pokračuje druhá flétna. Altová flétna se přidá jako poslední. Začíná pikolou a propracovává se celou sekcí. Skutečně, Ravel dělá to, že jak se posouvá dějem, přechází to v malý koncert flétnové sekce přímo v prostředku tohoto díla. Fenomenální používání hudebních nástrojů. Konečně se dostáváme k závěru a v tomto momentu... se obě postavy zamilují a slíbí si vzájemnou lásku a věnují několik ovcí... jaksi svému společnému štěstí. To reprezentuje tento nádherný chorál. To nás zavede k prvnímu náznaku rychlé části. Až do teď všechno bylo relativně pomalé. Základem jsou flétny, to se pak vrací zpátky, a pak tu máme ten malý chorál pro ovce a pastýře. Žena ve společnosti, zde myšleno v tančírně, přichází zatančit speciální tanec. To začíná, když... hudba protkávající zbytek díla zazní jen několika takty, protože se náhle vrací zpět a slyšíme ten stejný krásný chorál, sólo pro altovou flétnu a pak, pak ten tanec začíná. Je to tanec, který je v podstatě na pět dob. Je tu několik okamžiků na tři, ale v jinak stále na pět. Je tam pět dob na jeden takt, důraz je na té druhé a už to samo je neobvyklé. V jedné chvíli, po té obrovské eskalaci, jako každý slavný skladatel, mohl skladbu ukončit právě tady. Místo toho ale vše uklidní zpátky. Vše zmizí, až na samotnou esenci skladby, kterou je rytmus a ve velmi slabé dynamice malý bubínek a kontrabasy hrají bum-ba-dum-ba-dum-ba-dum... A začne to celé odznova. Je velmi zajímavé, co skladatel udělal, protože... jak víte, už mohl skončit, ale on se vrací a pak, na opravdovém konci to ještě vygraduje. Konec "Dafnis a Chloé", Suita č. 2, je především jedno z nejpoutavějších hudebních děl, které můžete kdy slyšet. Použitím sedmi bicích, čtyř trumpet, čtyř fléten, hobojů, anglického rohu, klarinetů, to je ohromný orchestr. A plný toho, co se ví o Ravelovi, že je jedním z největších skladatelů pro orchestr všech dob.