Revoluce měření času

Pokud chceme pochopit, odkud pocházíme, příběh, který nás dovedl až do naší současnosti, pokud chceme rozumět naší historii, jeden z předpokladů je dobré měření času. Vědě o měření času se také někdy říká chronometrie. Chrono se vztahuje k času, metrie se vztahuje k měření. Dnes bereme spoustu věcí jako samozřejmost. Předpokládáme, že víme, co se stalo posledních 50 nebo 100 let. Teď si začínáme osvojovat znalosti o tom, co se stalo před 10 000 let, nebo co se na naší planetě stalo před 100 miliony lety nebo před 1 miliardou let. To jsou ale opravdu velmi nové fenomény, naše schopnosti nahlížet do minulosti. Dokonce i tradiční dějepisná fakta, klasické příběhy o tom, co vedlo k čemu, vznik politických států, migrace lidí, kdy k tomu všemu došlo, tradiční chápání historie je skutečně také nové, když pomyslíte na rozsah období, po které lidstvo obývá tuto planetu. Začátek tradičního pojetí historie bychom mohli vnímat jako první chronometrickou revoluci. Tato první chronometrická revoluce, kdy vzniklo tradiční pojetí historie, nastala díky schopnosti lidstva psát. Díky psaní tedy došlo k první chronometrické revoluci. Bylo to totiž poprvé - i přes to, že se dohadujeme, že lidé nebo lidem podobní tvorové již existovali stovky tisíce let, nedokázali si uchovat příliš přesně své příběhy. Existovaly možná ústní tradice. Ty mohly přecházet z generace na generaci. Ale při orální tradici se mnohé ztrácelo. A nejdůležitější informace, která se ztrácela, je od kdy se tyto příběhy vyprávějí. Jako druh jsme neměli jasnou znalost toho, kdy se příběh stal a před jakou dobou to bylo, dokud se běžně nerozšířilo písmo a dokud se nepsalo tak, že zápisy byly trvalé. Náš nejlepší odhad, kdy k tomu poprvé došlo, je v kultuře Sumerů s klínovým písmem. To bylo někdy ve třetím tisíciletí př. n. l., takže asi před 5000 lety. Takto podobně vypadalo první písmo. Je to ve skutečnosti dopis, tuším že od nějakého krále. Vidíte, že je to velmi symbolická rytina, Takto si většinou představujeme klínové písmo. Bylo založené na symbolech, na rozdíl od dneška. Většina našich písem vychází z fonetiky. Máme méně symbolů, které mohou mít více významů. Toto ale byla obrovská technologická revoluce pro celé lidstvo, protože s klínovým písmem vnikly trvalé zápisy, které si někdo mohl přečíst i za 1000 let, za 2000 let. Pokud rozuměli klínovému písmu, měli psaný důkaz o tom, co se tenkrát dělo, a nemuseli spoléhat na ústní tradice, nebo se dohadovat, kdy ty ústní tradice vznikly. Protože ale písmo vniklo teprve před 5000 lety... Tedy před 5000 let, jinými slovy 3000 let př. n. l. To byl začátek. Tak ale získáme příběhy staré jen kolem 5000 let. Navíc tehdy vznikaly zápisy pouze vzácně. Opravdu dávnou historii neznáme, v závislosti na části světa se dostaneme jen pár tisíc let do minulosti. Byl to ale začátek. To byla první chronometrická revoluce. Možná už jste si uvědomili, jak já věřím, že teď jsme v začátcích další chronometrické revoluce, která se začala zrychlovat posledních 50, 60, 70 let. A tato druhá chronometrická revoluce - tady bych také měl napsat revoluce. Toto byla revoluce. Umožnila nám trvale uchovat historické události, pochopit souvislosti, nespoléhat na ústní podání, co se komu stalo. Máme o tom psané důkazy. Ale druhá revoluce se objevila s nástupem řady nových poznatků moderní vědy. Koncem 19. století Marie a Pierre Curieovi objevili radioaktivitu. Tady je rok 1900. To bylo celkem nedávno. Nezapomeňte, že uvažujeme o lidském druhu, který existuje již několik stovek tisíc let, a předchůdci člověka zde byly již před miliony let. A nyní, teprve před 5000 lety, alespoň jak zatím víme, vzniklo první písmo. A teprve před trochu více než 100 lety byla objevena radioaktivita. Radioaktivita. A pak možnosti využití radioaktivity. Radioaktivita je tedy zajímavá. Základní myšlenka je, že chemické prvky se mohou během dlouhých časových období přeměnit z jednoho na druhý, díky radioaktivitě. Tak se z nich staly takové přírodní hodiny. Už není nutné, aby nám někdo v minulosti zanechal časovou stopu. Naštěstí máme tento jev, kdy se předvídaným tempem přeměňují prvky. Radioaktivitu jsme tedy objevili před 100 lety, a pak v průběhu 20. století jsme získávali stále lepší a sofistikovanější znalosti o radioaktivitě, abychom dokázali zjistit stáří mnoha věcí. Když přeskočíme do druhé poloviny 20. století, tady někde je rok 1950, v této době se druhá chronometrická revoluce opravdu rozjela. Tady se opravdu rozjela. Když jsme porozuměli datování uhlíkem-14, poznávali jsme další techniky, o nichž jsme mluvili, které umožňují datovat stále starší věci. Chci to ještě objasnit. Radioaktivita, pochopení radioaktivity, to byl jen začátek této druhé chronometrické revoluce. Druhá chronometrická revoluce, která opravdu stále ještě probíhá, není jen radioaktivita. Je to také porozumění rozpínání vesmíru, stálá rychlosti světla, která je limitní, a díky ní jsme mohli objevit reliktní záření, které přijímáme z vesmíru, a které k nám muselo putovat 13,7 miliard let. Takže dnes můžeme vyčíst důkazy z našeho prostředí. A naším prostředím není jen planeta Země. Je to i záření, které nás z vesmíru bombarduje. To vše nám dává vodítka k pochopení nejen našeho věku jako lidského druhu, stáří naší planety, ale i stáří celého vesmíru. Takže to není jen o radioaktivitě. Radioaktivita je velká část naší chronometrické revoluce. Poprvé v historii nám umožnila - třeba na Zemi máme vrstvy, a dlouho jsme věděli, že pokud máme jistotu, že nebyly zpřeházené, tak když je něco ve spodní vrstvě, tady dole, je to nejspíš starší, než objekty z vyšší vrstvy. Protože každým rokem se ukládá další materiál. Pokud nebyly nějak zpřeházené. To nebylo jisté. Bralo se to jako relativní datování. Toto je starší. Toto je mladší. Ale nemohli jsme říci, jestli je toto staré tisíc nebo miliardu let. Ale teď pomocí radioaktivity můžeme říci: dokážeme datovat některé tyto horniny, staré třeba 150 milionů let. A některé tyto horniny jsou staré kolem 100 milionů let. Třeba tady najdeme fosílii ryby, nebo nějakého primitivního tvora podobného rybě, a víme, že její stáří je mezi 100 a 150 miliony let. To můžeme zjistit pouze díky schopnosti datovat věci pomocí radioaktivity. Radioaktivita je ale jen začátek. Jak jsem zmínil, se zlepšují naše znalosti o kosmologii. zlepšují se naše schopnosti měřit vesmír. Prohlubují se naše znalost fyziky. Začínáme zkoumat genom a uvažovat o tom, jak se liší u různých druhů, a jak rychle se mění. Díky tomu všemu můžeme být stále přesnější v chronologii. Jistě je to jen začátek, protože toto stáří známe plus mínus 50 milionů let a nevíme, jaký to má vztah k dalším možným nálezům. Chtěl jsem tak upozornit na to, že znalosti, které bereme samozřejmě, věk vesmíru, věk Země 4,5 miliard let, existence lidstva několik set tisíc let, tyto znalosti jsou velmi, velmi nové. Je to díky druhé chronometrické revoluci, která myslím stále probíhá. Dokonce i první chronometrická revoluce, tato verze historie - ještě pro ujasnění. Historie byla omezená touto první chronometrickou revolucí. Byla omezena tím, co bylo zdokumentované. Teď ale možná můžeme rozšířit naší představu o historii. Hodně videi, které jsem vytvořil, se věnovalo projektu Big History, který vychází z toho, že dříve byla historie limitována první chronometerickou revolucí, tím, co bylo napsáno, co lidé dosvědčili a nějak trvale zapsali, teď nás chronometrie předběhla, takže se dozvídáme věci z dávné minulosti, ještě předtím, než vznikla Země. Proč tedy nepředefinovat historii ve velkém, aby zahrnovala všechno, aby to byla velká historie. Tím to uzavírám. Vlastně jsem ještě chtěl zdůraznit, že druhá chronometrická revoluce je velká událost. Umožňuje nám změnit dokonce naše porozumění historii. Ale i tato první chronometrická revoluce před 5000 lety není tak vzdálená z pohledu trvání lidské civilizace.