Thomas Malthus a populační růst

18. století je v Evropě často označováno jako věk osvícenství, byla to doba, která vycházela z renesance. Znovu jsme objevili vědu a rozum, v 18. století došlo k ještě většímu rozvoji společnosti. Na konci 18. století a začátkem 19. století, došlo k průmyslové revoluci, v lidské společnosti byl stále více vážen lidský rozum a rozvoj. Proto se mnoho lidí začalo domnívat, že pokud se bude lidstvo stále donekonečna rozvíjet jednou už nebude existovat chudoba a dosáhneme dokonalé, utopické společnosti bez válek a šarvátek všeho druhu. A opravdu je třeba říci, že tehdy došlo k významnému pokroku, vlastně byl tento pokrok velmi dramatický od začátku průmyslové revoluce. Ale na konci 18. století už bylo mnohem méně takových optimistů, a jeden z nejznámějších skeptiků té doby byl Thomas Malthus. Tady ho máme na obrázku. Přečtu vám něco z jeho Eseje o principu populace: „Síla lidské populace převyšuje možnosti planety Země produkovat obživu pro člověka, takže lidskou rasu musí jedou potkat předčasný zánik v nějaké podobě..." Velmi povzbuzující. "Neřesti lidstva jsou aktivními a mocnými vyslanci vylidňování. Jsou předvojem ohromné ničivé armády a často sami dokončují tu hroznou práci. Když se jim však nepodaří tuto ničivou válku vyhrát, nastupují choroby, epidemie, morová nákaza a hrůznou rychlostí šířící se infekce, které smetou tisíce a desítky tisíc. Pokud by se jim to nepovedlo, v záloze nevyhnutelně číhají ohromné hladomory, které jedním velkým úderem srovnají populaci na úroveň dostupné potravy." Opravdu to není příliš povzbuzující citát. Ale takto si to Malthus představoval. Žil v době, kdy lidé velmi věřili, že pokrok bude postupovat do nekonečna, dokud nedospějeme do utopické společnosti. Thomas Malthus si myslel, že lidé se budou rozmnožovat, dokud budou moci a populace neustále poroste. V tom jim nic nemůže zabránit. Podle jeho názoru se situace bude rozvíjet takto: Nakreslíme si tady dvě osy, na této ose je populace a druhá osa nám znázorňuje časový průběh. Malthus si tedy myslel, a vše, co tehdy pozoroval, tomu odpovídalo, že pokud lidé mají dostatek potravy a času, tak se rozmnožují, a to takovým tempem, že dochází k růstu populace. Představoval si tedy, že populace v budoucnu stále poroste. Lidí bude stále víc a víc, až to bude neudržitelné, protože půda nedokáže vyprodukovat dost potravy pro všechny lidi. Představoval si, že existuje hranice růstu, založená na množství potravy, které je Země schopná vyprodukovat. Řekněme, že toto je ta hranice... ...nakreslím ji jinou barvou. Představoval si tedy nějakou hranici růstu. Jakmile růst dosáhne této hranice, najednou se objeví lidské neřesti, a pokud se jimi lidé nezahubí, udělají to všechny ty další věci... epidemie, nákazy, mor, hladomor, lidé v podstatě vyhladoví. Představoval si, že této úrovně se dosáhne díky dobré úrodě, lidé se budou cítit zajištění, takže dojde k přelidnění. Ale když najednou úroda nebude dobrá, bude nedostatek potravin a lidé začnou bojovat o suroviny, dojde k válkám, nebo bude svět přelidněný a rozvinou se nákazy. Potom nastane prudký pokles populace. Počet lidí pak bude oscilovat kolem tohoto limitu. Někdy se tomuto limitu říká Malthusiánský limit, v podstatě je to jen hranice, kdy už se populace nedokáže udržet. Thomas Malthus připouštěl, že v historii došlo k mnohým technologickým pokrokům, hlavně k rozvoji zemědělství, které posunuly tuto hranici výš. Během svého života byl svědkem zvýšení této hranice. Ale zároveň se domníval, že jakkoli vysoko tuto hranici posunete, lidská populace ji vždy bude následovat, vyrovná se jí a na konec po dosažení tohoto limitu dojde ke všem těm nepěkným věcem, o kterých se zmiňuje. Dnes mnozí říkají, že Thomas Malthus byl příliš pesimistický a očividně se mýlil, když uvážíme, že na naší planetě teď máme tolik jídla a prošli jsme mnoha zemědělskými revolucemi. A mají pravdu, během posledních 200 let, od začátku 18. století, kdy Malthus žil, jsme skutečně překonali jeho limity růstu populace. Vlastně jsme tuto hranici posunuli ještě výš, mnohem rychleji, než růst populace. V současnosti tedy máme větší energetický příděl, pro každého člověka na světě než jsme kdy v minulosti měli. Neznamená to ale, že se Thomas Malthus mýlil. Znamená to, že byl jen trochu víc pesimistický, v předpovědi, kdy dojde k dosažení limitu. Také můžete říci, že se mýlil v předpokladu, že populace roste vždy, když může. Když mají dostatek potravy a času, tak se lidé rozmnožují. Jenže na rozdíl od tohoto předpokladu se v rozvinutých zemích děje přesný opak. Na tomto grafu je zobrazený růst populace. Získal jsem ho od Světové banky. Znázorňuje populační růst několika rozvinutých zemí. Tady vidíte, že USA mají nízký růst, ale stále pozitivní, i když je to pouze 0,5 % nad 0, stále tu dochází alespoň k nějakému růstu. Když se ale podíváte na Japonsko a Německo, tyto dva státy mají méně imigrantů než USA, především Japonsko, a jejich růst je negativní. Jejich populace spoléhá sama na sebe, především nemohou počítat s lidmi, kteří by se k nim přistěhovali, takže růst jejich populace je v podstatě negativní. Můžeme se proto domnívat, že je to důkaz proti teorii Thomase Malthuse, že neměl tak úplně pravdu, když nevzal v úvahu, že lidská společnost jednou bude dost bohatá a vzdělaná, že už nebude jen zalidňovat Zemi a jen se snažit zplodit co nejvíc dětí. Lidé můžou začít využívat svůj volný čas jinak, k jakémukoli jinému účelu. Snažil jsem se vás seznámit s Malthusovou teorií, jen čas ukáže, jestli je pravdivá nebo jestli mi dokážeme udržet rychlost produkce potravin vyšší než populační růst. Čas také ukáže, jestli se naše populace dostatečně rozvine a pokročí, aby neustále nedocházelo k růstu populace. Možná ve světové populaci nastane stejná situace jako dnes v Japonsku a Německu, hlavně pokud se týká vzdělanosti, takže početnost populace klesne. V takovém případě by nemuselo dojít k překročení Malthusiánského limitu. Teď, když jsem vám vysvětlil tento problém, můžete někde na večírku zasvěceně diskutovat o věcech, jako jsou Malthusianské limity. Kdybyste chtěli vědět, která země se dnes nejvíce blíží této hranici růstu, přesně jak jsme se o tom dnes bavili, nejlepším příkladem takové země by byl Bangladéš. To je v současné době země s největší hustotou obyvatel na světě, žije tam 900 lidí na 1 kilometru čtverečním. Pro porovnání a lepší představu, to je třicetkrát větší hustota než v USA. Takže kdybyste z každého Američana udělali 30 Američanů, tak by vám to dalo představu, jak hustě osídlený je Bangladéš. Příčinou možná je, že je tam velmi úrodná půda, celá země je v podstatě tvořena deltou řeky Gangy. Přesto tam v minulosti proběhlo několik hladomorů, trochu už se z toho vzpamatovali, i když mají stále mnoho vážných problémů se záplavami a potravinovými zdroji. Doufejme tedy, že se jim podaří udržet náskok na této křivce.