Hlavní obsah
Biologie
Kurz: Biologie > Kapitola 2
Lekce 1: Rychlokurz biologie- Proč je uhlík všude
- Voda - boží tekutina
- Biomolekuly - Jsi to, co jíš
- Živočišná buňka
- Membránový transport
- Rostlinné buňky
- ATP a buněčné dýchání
- Fotosyntéza
- Dědičnost
- DNA, plněné taštičky a nejdelší slovo na světě
- Mitóza: dělení je komplikované
- Meióza
- Přirozený výběr
- Speciace: O ligrech a lidech
- Vývoj zvířat: Jsme jenom trubice
- Evoluční vývojová biologie: Kuřata se zuby
- Populační genetika aneb místo, kde se myšlenky Darwina a Mendela setkávají
- Taxonomie: kategorizace života na Zemi
- Evoluce: to je realita
- Srovnávací anatomie: Co nás činí zvířaty
- Primitivní živočichové: houbovci, žahavci, chobotnice
- Složitější živočichové: Kroužkovci a členovci
- Strunatci
- Zvířecí chování
- Nervová soustava
- Oběhová a dechová soustava
- Trávicí soustava
- Vylučovací soustava
- Opěrná soustava (kostra)
- Pohybová soustava (svaly)
- Imunitní systém
- Endokrinní soustava
- Pohlavní soustava
- Bakterie, archea, protisté
- Rozmnožování bezcévnatých rostlin
- Cévnaté rostliny = vládci rostlinné říše
- O včeličkách a kytičkách: Rozmnožování rostlin
- Houby: Králové rozkladu
- Ekologie – Pravidla pro život na zemi
ATP a buněčné dýchání
Hank bude tentokrát dělat kliky pro vědu! A taky vysvětlí "obchodní bilanci" buněčného dýchání a procesy, kterými naše těla uchovávají energii ve formě ATP. Tvůrce: EcoGeek.
Chceš se zapojit do diskuze?
Zatím žádné příspěvky.
Transkript
Zdravím! Jsem v posilovně, nevím, proč jste tu vy,
ale já si jdu udělat pár kliků. Můžete se ke mně připojit
na zemi, jestli chcete. Nechci se
předvádět, dělám to
pro vědu. Uah! Viděli jste to? Pohly se moje paže, moje ramena. Hýbaly se moje
zádové a břišní svaly. Srdce mi tam všude
napumpovalo krev. Pěkné, že? Ukazuje se, že to,
jak tvoříme a spotřebováváme energii, je podobné sportu
a cvičení. Může to být náročné
a komplikované, ale když to děláte správně,
dostaví se kýžená odměna. Ale na rozdíl od trefování se tyčí
do míčku je to tak složité a úžasné, že stále odhalujeme tajemství toho,
jak to celé funguje. Všechno to začíná
úžasnou molekulou, která je jednou z vašich
nejlepších přátel, ATP (adenosintrifosfát). (veselá znělka) Dnes budu hovořit
o energii a o procesu, kterým procházejí naše a jiné živočišné
buňky, aby si zajistily energii. Buněčným dýcháním
získáme energii z jídla, které pozřeme,
především z glukózy, protože většina toho, co
sníme, skončí jako glukóza. Toto je chemický vzorec
jedné molekuly glukózy. Abychom přeměnili
glukózu na energii, potřebujeme
přidat kyslík. Konkrétně šest
molekul kyslíku. Buněčným dýcháním přeměníme glukózu
a kyslík na šest molekul oxidu uhličitého, šest molekul vody a energii,
která se nám bude hodit na všechny ty kliky. Je to všechno pěkné,
ale problém je v tom, že tu energii nemůžeme využít k tomu,
abychom třeba uběhli maraton. Nejprve musí naše těla
tuto energii přeměnit na speciální formu
uložené energie zvané ATP, neboli adenosintrifosfát. Už jsem o něm
dříve mluvil. Většinou je ATP označován
jako biologické energetické platidlo. Něco jako je
americký dolar. Potřebujete to,
abyste mohli obchodovat v USA. Nemůžete jen tak vejít do samoobsluhy
s plnýma rukama čínských yenů nebo indickými rupiemi a očekávat,
že si za ně budete moct něco koupit, ačkoliv to jsou
stále peníze. Stejné je
to s energií. Aby ji mohly použít, naše buňky
potřebují energii ve formě ATP, aby mohly růst, hýbat se,
tvořit elektrické impulsy v našich nervech
a mozku, k čemukoliv. Dříve jsme například mluvili o tom,
jak buňky používají ATP k přenosu některých látek
přes svou membránu. Pokud si to chcete zopakovat,
podívejte se na tuto epizodu. Než se koukneme,
jak ATP vlastně vzniká, pojďme zjistit, jak buňky
mohou profitovat z energie, která je v něm
schovaná. ATP tvoří dusíkatá báze
adenin, dále cukr ribóza a tři fosfátové skupiny
na ni navázané. Co potřebujete vědět o této
trojici fosfátů je, že jsou velmi nestabilní
navázané takto za sebou, jako tři děti, které se nesnášejí
a v autobuse sedí vedle sebe. Takže protože fosfáty
si jsou vzájemně špatnou společností, ATP umí mazaný trik,
kdy odpálí jednu z fosfátových skupin
ze sedadla, čímž vytvoří ADP,
čili adenosindifosfát, protože teď jsou na sedačce
děti už pouze dvě. A touto reakcí, kdy je ten třetí
otrapa vyhozen z místa, se uvolní energie. A poněvadž je v blízkém okolí
spousta molekul vody, OH skupina, čili
hydroxidová skupina, se z jedné z molekul vody oddělí
a zaujme uvolněné místo po třetím fosfátu
a všichni jsou hned šťastnější. Mimochodem když používáte
vodu pro rozložení sloučeniny, říká se tomu hydrolýza.
"Hydro" jako voda a "lýza" z řeckého
slova pro rozdělení. Teď víte, jak se
ATP spotřebovává, tak pojďme zjistit, jak se tvoří
nové buněčným dýcháním. Jak jsem řekl, všechno začíná
kyslíkem a glukózou. Učebnice tvrdí, že během
buněčného dýchání jedna molekula glukózy
dokáže vynést trochu tepla a 38 molekul ATP. Je třeba zmínit, že tohle číslo
je z těch nejlepších scénářů. Většinou je to spíš 29
nebo 30 molekul ATP, ale co. Lidé se to
takhle stále učí, tak budeme
pracovat s číslem 38. Buněčné dýchání
není nic, co by se rázem
jen tak stalo. Glukóza je přeměněna na ATP
ve třech různých stádiích: glykolýze, Krebsově cyklu a elektronovém
transportním řetězci. Běžně se uvádí, že tato stádia
navazují jedno na druhé, ale v buňce se vlastně
dějí všechna zároveň. Začněme s prvním
krokem, glykolýzou, neboli rozložením
glukózy. Glukóza je cukr,
což poznáte podle toho, že má
na konci -óza. A glykolýza je jen rozbití
glukózového šestiuhlíkového cyklu na dvě tříuhlíkaté molekuly,
kterým se říká kyselina pyrohroznová
nebo taky pyruvát. Kdybych měl přesně vysvětlovat,
jak glykolýza probíhá, potřeboval bych hodinu vašeho času
a ohromné množství malých loutek, kdy by každá zastupovala jiný enzym,
a ač by mě to mrzelo, musel bych užívat slova jako
fosfoglukoizomerasa, ale zjednodušeně
se dá vysvětlit takto: když chcete vydělat peníze,
musíte nějaké peníze utratit. Glykolýza potřebuje investici
dvou ATP, aby mohla proběhnout, a nakonec vyprodukuje čtyři ATP. Ziskem jsou tedy
dvě molekuly ATP. Navíc k těmto čtyřem ATP glykolýza
vyprodukuje také dva pyruváty a dvě energeticky velmi
bohaté ňamky zvané NADH, což jsou jakési děti vitaminu B
nazvaného NAD⁺ s energií nabitými elektrony a vodíkem,
čímž tvoří zásobárnu energie, která bude později
využita k tvorbě ATP. Abychom sledovali to úžasné,
co tu tvoříme, budeme si
zaznamenávat skóre. Zatím jsme vytvořili dvě molekuly ATP
a dvě molekuly NADH, které budou zapotřebí
na další produkci ATP. Teď pár slov o kyslíku. Jak jsem zmínil, kyslík je nezbytný
pro celkový proces buněčného dýchání, ale ne pro každé
jeho stádium. Glykolýza, například, může
proběhnout bez přítomnosti kyslíku, což z ní dělá
anaerobní proces. Díky absenci
kyslíku se pyruváty vytvořené během glykolýzy přesměrují do
procesu zvaného fermentace (kvašení). V buňce není žádný kyslík,
potřebuje tedy více NAD⁺, aby glykolýza
dále probíhala. Takže fermentací se
uvolní trochu NAD⁺, což uvolňuje některé
zajímavé meziprodukty. V některých organismech,
jako jsou třeba kvasinky (droždí), je produktem
fermentace ethanol, což je totéž jako
tohle všechno! Ale naštěstí pro naši
produktivitu naše svaly alkohol netvoří,
když jim dojde kyslík. Kdyby ano, posilování by nás
opíjelo, což by nebylo tak špatné. Namísto ethanolu však
tvoří kyselinu mléčnou. Ta zapříčiňuje, že po tréninku,
který vás zničil, cítíte bolest. Vaše svaly spotřebovaly
všechen kyslík a musely přepnout
na anaerobní dýchání, aby doplnily energii,
kterou potřebovaly. A tak se vám
kyselina mléčná ukládá ve
svalové tkáni. Ha! Ah! Ah! Zpátky ke skóre. Vytvořili jsme dvě
molekuly ATP glykolýzou, ale vaše buňky opravdu
potřebují kyslík, aby vytvořily dalších třicet-něco
molekul, které potřebují. A to proto, že další dvě stádia
buněčného dýchání, Krebsův cyklus a elektronový
transportní řetězec, jsou procesy aerobní,
což znamená, že kyslík nutně potřebují. Nacházíme se tedy v druhé fázi
buněčného dýchání. Po glykolýze přichází
Krebsův cyklus. Zatímco glykolýza
probíhá v cytoplasmě, tekutém mediu,
v němž jsou všechny organely buňky, Krebsův cyklus probíhá na vnitřní
membráně mitochondrií, což jsou vlastně
energetická centra buňky. Krebsův cyklus využívá
produkty glykolýzy. Pyruváty přemění na další dvě ATP
z každé molekuly glukózy, energii a pár dalších věcí,
o kterých se zmíním za chvíli. Probíhá takto: nejprve jeden
z pyruvátů oxiduje, to znamená, že se
sloučí s kyslíkem. Jeden z uhlíků
z tříuhlíkatého řetězce naváže kyslík a buňku opouští
jako oxid uhličitý. Zůstává dvouuhlíkatá
sloučenina acetylkoenzym A neboli acetyl-CoA. Potom další NAD⁺
naváže vodík a stává se NADH. Takže dva pyruváty vytvoří
další dvě molekuly NADH, které se použijí později. Jako v glykolýze a vlastně v životě vůbec,
jsou tu nezbytné enzymy. Jsou to proteiny,
které spojují látky, jež spolu
mají reagovat a dělají to
s naprostou přesností. Enzymy spojují
například fosfát s ADP, čímž vytvoří další ATP
z každého pyruvátu. Také pomáhají
připojení acetylu-CoA a čtyřuhlíkatou
molekulu oxalacetát (kyselina oxaloctová). Dohromady tak vytvoří šestiuhlíkatou
molekulu zvanou kyselina citronová, kterou dobře známe, protože, ano, to je to,
co je v pomerančovém džusu. (piano) Zábavná fakta! Krebsův cyklus
je také znám jako citrátový cyklus díky svému meziproduktu. Nicméně je pojmenován po
člověku, který ho objevil. Hanz Krebs, ušní, nosní a krční chirurg,
který uprchl z nacistického Německa, aby učil biochemii na
univerzitě v Cambridge, kde objevil tento neuvěřitelně
složitý cyklus v roce 1937. Za to, že byl tak
neuvěřitelně geniální, získal Nobelovu cenu
za medicínu v roce 1953. Kyselina citronová oxiduje
během několika spletitých kroků odbourávajíc uhlíky zprava zleva,
aby se nakonec stala znovu oxalacetátem, což činí Krebsův
cyklus cyklem. Jak se uhlíky
odštěpují z citrátu, zůstávají ve formě
CO₂ (oxidu uhličitého), který buňka vydechne
a nakonec i vy. Vy a já,
poněvadž jsme lidé, vydechujeme produkty
Krebsova cyklu právě teď. Dobrá práce. (výdech) Mimochodem při natáčení tohoto videa
spotřebovávám spoustu ATP. S každým uvolněným
uhlíkem z citrátu se vytvoří nějaká energie,
ale není to ATP. Je uložená v naprosto
odlišných molekulách. Tady se vracíme k NAD⁺
a jeho kolegovi FAD. NAD⁺ a FAD jsou
přátelské enzymy vztahující se
k vitaminům B. Deriváty niacinu (B3)
a riboflavinu (B2), které jste mohli zahlédnout
v lékárně. Tyto B vitaminy dobře drží
elektrony s velkou energií a udržují tuto energii,
dokud není uvolněna později v elektronovém
transportním řetězci. Vlastně jsou v tom tak dobří,
že se objevují v mnoha energetických
vitaminových prášcích, které dnešní
děti užívají. NAD⁺ a FAD jsou
jako baterky, velké, nemotorné baterky,
které vážou vodík a elektrony z každého pyruvátu,
čímž se dobíjejí. Přidáním vodíku se
změní na NADH a FADH₂. Každý pyruvát vytvoří tři NADH
a jeden FADH₂ v každém cyklu, a protože glukóza se
štěpí na dva pyruváty, znamená to, že každá molekula glukózy
vyprodukuje šest NADH a dva FADH₂. Hlavním účelem Krebsova cyklu
je vytvořit tyto zásobárny energie pro poslední fázi,
elektronový transportní řetězec. A teď přichází ten čas, kdy říkáte:
"Sladké pyruvátové sendviče, Hanku, nemáme spíše
tvořit ATP? Ať už to je,
co nás zdržuje?" Nuže, přátelé, vaše trpělivost
se konečně vyplácí, protože když
jde o ATP, elektronový transportní řetězec
je opravdová mašina na výdělek. Ve velmi efektivní buňce
dokáže vytvořit ohromných 34 ATP. Pamatujete na NADH a
FADH₂ z Krebsova cyklu? Jejich elektrony
poskytnou energii, která bude fungovat jako pumpa
podél kanálových proteinů přes vnitřní
membránu mitochondrie, kde probíhá
Krebsův cyklus. Tyto proteiny vymění elektrony
s vodíkovými protony, aby je poslaly
z úplného centra mitochondrie přes její vnitřní membránu
do její vnější části. Ale jakmile jsou jednou venku,
chtějí se protony vrátit zpět na druhou stranu
vnitřní membrány, protože venku je
spousta protonů a, jak jsme se naučili, příroda
se snaží najít ideální rovnováhu mezi oběma
stranami membrány. Tak jsou všechny proteiny
zase vpuštěny zpět přes speciální
protein zvaný ATPáza. A energie tohoto protonového toku
pohání celý tenhle točící se mechanismus, který smáčkne několik ADP
a několik fosfátů a vytvoří ATP. Každý z elektronů pocházejících
z 10 NADH z Krebsova cyklu, má dost energie,
aby vytvořil zhruba tři ATP. Nesmíme však zapomenout
na naše přátele FADH₂. Máme dva a každý
vytvoří dva ATP. A voila! Takhle živočišné
buňky na celém světě vytvářejí ATP
buněčným dýcháním. Teď pro kontrolu resetujeme
naše ATP počítadlo a spočítáme výnos z jedné
molekuly glukózy ještě jednou. Vytvořili jsme dva ATP každým
pyruvátem v glykolýze. Dva během
Krebsova cyklu a nakonec v elektronovém transportním
řetězci jsme jich vyrobili asi 34. A to jen z jedné
molekuly glukózy. Představte si, kolik energie vaše tělo
vyrobí a spotřebuje každý den.