Hlavní obsah
Funkce
Kurz: Funkce > Kapitola 3
Lekce 4: Definiční obor a obor hodnot funkceCo je to definiční obor funkce?
Funkce přiřazuje vstupům výstupy. Definiční obor funkce nám udává, co všechno do funkce můžeme dosadit. Například definiční obor funkce f(x)=x² jsou všechna reálná čísla a definiční obor funkce g(x)=1/x jsou všechna reálná čísla kromě x=0. Existují ale také speciální funkce, jejichž definiční obory jsou omezenější.
Chceš se zapojit do diskuze?
Zatím žádné příspěvky.
Transkript
Dnes si řekneme něco o tom,
co je to definiční obor funkce. Než ale začneme s definičním oborem, pojďme
si jen krátce zopakovat, co je to funkce. Funkce nám vezme nějaký vstup, ten
nějak zpracuje a dá nám nějaký výstup. Kdybychom si to chtěli ukázat zjednodušeně
graficky, tak vezmeme například nějaké x, to vložíme do naší funkce, které můžeme třeba
tradičně říkat f a ta nám to nějak zpracuje a dám na výstupu f
v bodě x. Nějakou hodnotu výstupní. Kdybychom měli třeba nějakou konkrétní funkci,
dejme tomu funkci f(x) = 2/x, tak už bychom asi věděli co s tím. Kdybychom třeba chtěli dát té funkci na
vstupu 3. Kdybychom chtěli dát funkci na vstupu trojku, tak bychom ji vložili do té
naší krabičky funkce a funkce by nám na výstupu dala f v bodě 3, což by podle
tohoto zadání funkce bylo 2/3 tedy dvě třetiny. Pro nějaký vstup jsme dostali
výstup definovaný zadáním té funkce. Kdybychom chtěli vložit třeba π, tak postupujeme
obdobně, opět na výstupu dostaneme f v bodě π a tedy podle zadání funkce 2/π. To už umíme. Zajímavá situace by ale nastala, kdybychom se
pokusili té funkci dát na vstupu 0. Dali bychom to naší funkci a ta by nám
na výstupu měla dát f v bodě 0. Ale co bychom tady vlastně dostali? Podle
zadání funkce bychom měli doplnit hodnotu 2 děleno 0 ale nulou,
jak víme, přece dělit nelze. My nevíme, jaký by byl výsledek tady
tohoto. To je nedefinovaný výraz. Takže tady máme nějaký nedefinovaný výstup.
Kdybychom vložili do té funkce 0, tak nemáme pro tento
vstup definovaný výstup. Takže ve zkratce jednoduše řečeno
0 do té funkce vložit nemůžeme. Teď už se dostáváme k tomu, co je
ten definiční obor funkce. Definiční obor funkce je tedy množina všech vstupů, pro
které je daná funkce definovaná. Také bychom to mohli ještě přeformulovat tak,
že to je množina všech vstupů, pro které má ta funkce definované výstupy. Takže na základě toho my vidíme, že toto
je vstup, pro který ta funkce nemá definovaný výstup. Takže pro tento
vstup ta funkce není definovaná. Tudíž tedy 0 nebude patřit do definičního oboru
funkce. Budou tam tedy patřit všechna reálná čísla kromě 0. Jak bychom tuto
informaci zapsali matematicky? Začneme takto, toto je složená závorka,
kterou používáme pro označení množiny a řekli bychom, že to mají být
všechna reálná čísla, tedy x je prvkem množiny reálných čísel. Ty zaznačíme takto a budou to taková x, tady si uděláme
takovou svislou čáru, že x se nebude rovnat 0. Takže budou to všechna reálná čísla
taková, že se nebudou rovnat 0 tedy všechna čísla reálná kromě nuly. Takže to je definiční obor této funkce f(x). Pojďme si ukázat nějaký další příklad. Abychom viděli,
že to nemusí být vždycky f a x, tak si můžeme dát třeba funkci g(y), která bude definovaná následovně: bude to
odmocnina z (y - 6). Jaký bude tady definiční obor. Jaké
tady máme povolené vstupy do funkce. Opět to bude tak jako v tomto případě. My
vezmeme na vstup y vložíme ho do naší funkce g a na výstupu dostaneme g(y). Vidím,e že tady máme něco pod odmocninou
a my víme, že pokud se pohybujeme v reálných číslech, tak musíme mít pod odmocninou
vždy pouze nezáporné hodnoty, protože odmocnit záporné hodnoty my v reálných číslech
neumíme. Takže my víme, že y - 6 musí být větší nebo rovno
0. Nulu odmocnit umíme. Když přičteme 6 k oboum stranám, dostaneme, že
y musí být větší nebo rovno 6. A teď už to jenom přetavit
do toho hezkého matematického zápisu. Definiční obor této funkce, můžeme si to napsat,
ať víme, co my tu vlastně počítáme. Definiční obor bude opět:
množinovou závorku složenou {} Budou to tedy všechna reálná čísla. Opět, y náleží
do množiny reálných čísel a budou to taková y, y bude větší nebo rovno šesti. Takhle jsme si krásně zapsali
definiční obor funkce g(y). My jsme zvyklí, že ty funkce máme většinou
definované nějak takto. Ale funkce může být definovaná i úplně jinak,
nějakým trošku zvláštním způsobem. Třeba bychom mohli mít funkci h(x),
která je definovaná takto. h(x) se bude rovnat 1 pro x = π. A h(x) se bude rovnat 0 pro x = 3. Jaký bude tedy definiční obor? Zkuste si to zastavit to video a popřemýšlet
nad tím. Jaký tedy bude ten definiční obor? My tady vlastně máme
jenom 2 povolené vstupy. My víme, že h v bodě π bude rovno 1. A že h v bodě 3 bude rovno 0. No ale kdybychom třeba chtěli h v bodě
4 nebo h v bodě -1? To my nevíme, co bychom dostali na
výstupu, protože to nemáme nadefinované. Definiční obor je množina všech vstupů,
pro které je funkce definovaná. Takže ani pro 4 ani pro -1 tato funkce definovaná není. Definiční obor
této funkce bude vlastně úplně jednoduchý. Bude totiž obsahovat
pouze dvě hodnoty. A to 3 a π. To je celý
definiční obor této funkce h(x). Doufám, že už jste pochopili, proč
se zabýváme tím definiční oborem. Ne všechny funkce totiž mají jako definiční
obor množinu všech reálných čísel. Často tam najdeme nějaká omezení, nějaké
výjimky, pro které to neplatí. Popřípadě omezení nějakým intervalem. Nebo máme jenom definiční obor
v nezáporných číslech, v záporných číslech atd. To už si budeme ukazovat v dalších videích. Dnes je důležité, abyste
se naučili, co je vlastně ten definiční obor funkce a jak ho zvládneme najít u nějakých jednoduchých funkcí.