Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 4, analýza Gerarda Schwarze (4. věta)

Poslední věta začíná velmi hravě. Říkáte si: „Aha, konečně, Čajkovskij si užívá života a je šťastně, pozitivně naladěný." Mluvili jsme o zlověstné první větě Beethovenovy páté symfonie a jak zvítězí. Myslíme, máme tu zlověstnou první větu Čajkovského čtvrté symfonie, tak taky zvítězí. Ale ne. Ve svých dopisech říká: "To není veselé. Ale sleduji, jak ostatní lidé jsou veselí." Takže si můžete říci: „Ach, není to úžasné, že jsou veselí?" a "není příjemné vidět jejich radost?“ To vede přímo do druhé části, kde zazní lidová píseň, zprvu ve dřevech. Po tomto výstupu se vrací radostné první téma. A pak to pokračuje do další veselé části, s tím samým nasazením, jako v úvodu, ale s větším důrazem na roli nižších žesťů. Opět nám Čajkovskij přináší lidový materiál, který hrají horny a pak, jaksi zlověstně trombony a tuba ve své nejhlubší poloze, zatímco housle do toho v tu chvíli hrají zběsilé stupnicové běhy. Poté lidové téma přichází ve své nejbezstarostnější podobě. Dřeva hrají potichu a smyčce jim sekundují těmito krátkými notičkami, kterými melodii dotvářejí. To netrvá dlouho. Ihned se vracíme do drama poslední věty a sledujeme skvělou konverzaci mezi dřevy a smyčci. Takže: smyčce hrají běhy a na to dechy: A tak se těmi běhy překřikují a překřikují dál a dál a pak... ...a jsme zpátky na začátku. Přesně stejný materiál, myslím tu radostnost. Ve druhém díle věty náhle mají tu čest smyčce hrát ono lidové téma. A roste to a roste. Přidávají se žestě. A je to víc a víc vzrušující a kdoví, co se stane! Strhující závěr? Ne! Motiv osudu je zpět. Je zpět a vrací se pozoruhodným způsobem. Je mnoho dirigentů, kteří příchod motivu osudu připravují. Jinými slovy, před tím zpomalí, ale já myslím, že je to chyba. Myslím si, že Čajkovskij nechá to šílenství narůstat, zvyšuje vzrušení a pak střihem změní charakter a tento zlověstný osud se neúprosně naplní. Jako v první větě, motiv osudu zeslabí, ale tentokrát místo toho, aby klarinet a fagot téma osudu rozšiřovali do druhého tématu, přijdou housle s tímto motivem... Velmi drásavé. A pak se rozpoutá karneval. Začnou horny. Přicházejí smyčce a dřeva. Znovu horny. A tohle naráz ustoupí a máme tu kaskádové běhy mezi smyčci a dřevy... ...a je tu zase karneval, celé jakoby se to vracelo na začátek, ovšem s nejúžasnějším koncem, jak už jsem řekl, s bouřlivými třesky činelů ve velkolepém závěru této nádherné symfonie.