"Blast!": Skladatel a jeho dílo

"Výbuch" Tato skladba "Výbuch" byla provedena v Seattle Symphony Gerrym Schwartzem v jeho poslední sezóně v Seattlu. Byl jsem ... ...velmi šťastný, že mne oslovil, ale samozřejmě také všichni, kdo jsme byli tak úzce spjati se Seattle Symphony, každý z posádky osmnácti amerických skladatelů, kdo byli požádáni o napsání krátkého kousku pro Schwartzovu poslední sezónu. Věděl jsem hned, jak to má vypadat, že to chci křiklavé a že to chci zábavné a že to musí být jako "Výbuch!" Je to hlasité, útočné, bláznivé. Je tam jen malý úsek tiché hudby uprostřed, ale v zásadě je to jen jeden... ...velký oblouk od začátku do konce. Někdy je obtížné najít výstižný titul, ale tady to bylo snadné. Jakmile jsem uchopil charakter toho kousku, už jsem věděl, jak to má vypadat, nechat to všechno viset ve výbuchu. Nesmí se zapomenout ani na ten vykřičník. Musí to být "Výbuch!" Ne pouze výbuch. Je to dlouhé jenom čtyři minuty a pár vteřin navíc, ale to spoustu zvuků v těch čtyřech minutách. Jak jsem říkal, je to dost hřmotné. Bicí do toho řežou a žestě, ale to se od toho kusu očekává. Tympány mají významnou roli. Zajímavou, když o tympánech přemýšlíte. Tympány byly vždy nástrojem, který zvládal hrát dvě noty. Tedy za doby Mozarta a Haydna. Obvykle hrály tuhle, nebo tuhle notu. Jen nahoru a dolů, cokoli se hodí do tóniny skladby. Postupem času, speciálně u Beethovena, třeba v 9. symfonii, když vezmete Scherzo - - tympány se tak staly melodickým nástrojem. Takže než dospějeme ke konci 19. století, tympány už hrají ve všech tóninách, je zde více kotlů, ne pouze dva, ale hned tři, čtyři i pět kotlů, laděných různými způsoby. Tympány mají nejčastěji pedály, kterými mohou přelaďovat poměrně rychle. V Davidově díle hrají kotle významnou roli. Vlastně v každém druhém taktu, když hrají: To už má hodně daleko k dávnému: A do tohoto motivu housle hrají: Tedy všechno se točí okolo těchto intervalů. Nahoru a dolů. Žestě troubí v agresivních akordech a toto schéma mezi tím, co hrají tympány, ať už tohle: nebo tohle: vždy je to divný... ...interval. Nikdy to není to, co bychom nazvali příjemným, konzonantním, ale vždy je to... agresivně disonantní interval. Potom použije rytmický motiv, který vyústí... v téměř jazzovou pasáž, kterou začínají trubky. Mají dusítka tzv. harmon, která dodají této části zvuk charakterem jako od Milese Davise, nejslavnějšího jazzového trumpetisty. Co se děje ve smyčcích a vlastně i ve dřevech? Všechno je ostré. Tak. Tympány hrají, jak víme ostře a do toho smyčce kratičce přiznávají agresivními notami se snahou nás vylekat. A znovu, tympány vedou tuto melodii to je spíš... a pak trombón vyzvedne tu melodii z tympánu. Pak se dostáváme k první opravdové melodii. A tu mají lesní rohy, kterým odpovídají violy a violoncella. Přibližně ve dvou třetinách skladby konečně přijde malý odpočinek. Myslím, že je to důležité. Občas, - když máte kus jako tento - poměrně agresivní a hlučný, mít aspoň na krátkou chvilku oddech a David to dělá. On ho zařadí v podobě duetu mezi fagotem, hobojem, eventuálně klarinetem a flétnou. Tak, pouze dřeva na chvilinku. Ne dlouho. A znovu přijde jazzová figura a opět tu máme ony agresivní tympány jako na začátku. Nyní už se nezadržitelně blíží konec, a bum, ještě jedno rozvedení a je po všem.