Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 5, analýza Gerarda Schwarze (3. věta)

Třetí věta ... je extrémně uštěpačná, krásná věta. Žestě ji vůbec nehrají. Žádné horny, trumpety, ani trombony, není tuba, ani bicí nástroje. Začíná to velmi břitce, troje housle hrají melodii a pod tím je to, co nazýváme accompagnato, harmonický doprovod ve violoncellech, basu a violách. Šostakovič - 5. symfonie, třetí věta Melodie je velmi táhlá. Dá se říct, že je tvořena variačními postupy. První moment je velmi jízlivý a pak ještě přidá na agresivitě. To je druhý díl té dlouhé melodie. A pak, ve třetím díle přichází skupina prvních houslí. Pak se přidají flétny. Přinášejí melodii z první věty v doprovodu harfy. Přidá se druhá flétna. Připojí se cella. A pak to, co dělá, je... Připomenu vám začátek celé věty. On vezme tento interval... ...a jako z esence z něj utvoří podstatu celé další relace. A zopakuje to. A zopakuje to hlasitěji. A připravuje z toho... ... velmi dramatický moment vedoucí k prvnímu velkému vyvrcholení pomalé věty. Dále, máme tu třetí téma. Toto téma hraje sólový hoboj. Co je příznačné pro Šostakoviče, to jsou ta obrovská gesta, velký zvuk, spousta žesťů, ale také má spoustu ploch, které zní jako komorní hudba. V tuto chvíli nám hrají první housle velmi tiché tremolo nad sólovým hobojem. Velmi dráždivá melodie. Jedno z nejkrásnějších a nejdůležitějších sól v repertoáru hobojistů. Pak se přidá klarinet se stejným motivem. To jsem zmínil dříve. A pak po malém chorálu smyčců flétna zahraje stejné sólo, které hrál hoboj a pak to převeznou klarinety. Stejný materiál, který jsme slyšeli několikrát s fagoty, z prvního tématu. Nakonec to vyústí ve velké unisono. Ohromný společný souzvuk všech houslí a to je vrchol celé této části. A pak přijde úžasné - - stejný motiv, jehož návrat jsme očekávali hraje xylofon, violoncella, první housle, vrchní dřeva, je to neuvěřitelné. On staví a staví, a pak uslyšíte toto extrémně hlasité tremolo. Tremolo jsme až dosud slyšeli jako měkký zvuk. Tady je ohromné. Klarinety kvičí naplno a melodie flétny, ta jemná melodie se stává agresivní melodií křičících violoncell. Kontrabasy trhají jednu notu a akcentují tak těžké doby. Pak konečně přijde změkčení, když se druhé housle vrátí se svým - - které jsme slyšeli dříve. A to je tak nádherné... Teď tu máme druhou melodii. Nyní ji hrají druhé housle v doprovodu harfy. Nakonec se objeví i třetí téma. To je toto - Ale orchestrace je tady velmi zajímavá. Používá celestu a harfu, ale harfa nehraje běžné noty. Hraje flageolety a to je úplně jiná barva. Ve skutečnosti to zní o oktávu výš. Takové česání strun to je. Už samotná kombinace harfových flageoletů a celesty je poměrně pozoruhodná. A tím celá věta končí.