Třetí část je nádherná
pomalá věta. Je to píseň. Je lyrická, Je moc hezká. Je tak typická pro talent
Schumannovy velikosti napsat tak naprosto úžasnou melodii. Je hrána klarinety a fagoty. A doprovázena violami. A i když je tempo hudby pomalé,
je v neustálém pohybu, ne moc odlišné od "Scény u potoka" v Beethovenově 6. symfonii. Tak si vlastně ani nevšimnete, že violy hrají dvojnásobně rychlé noty. To dodává pocit pohybu vpřed, i když je to moc krásná,
táhlá píseň, kterou zpívají klarinety
a fagoty. Když toto nádherné téma
dospěje ke svému konci, vystoupí z toho v houslích
prvek o čtyřech notách, který je na to jakousi odpovědí. A konečně, Schumann kombinuje
tuto čtyřtónovou pasáž s melodií v klarinetech. A tady je druhé téma,
které je opět jako malý chorál. Toto "chorálové" téma
hrají fagoty a violy. Stále máme onu zvlněnou pasáž. Tentokrát
ve violoncellech. Nejprve ji zahraje sólově první cello,
potom celá violoncellová skupina. Opakuje se ten samý motiv
čtyř vzestupných not v houslích, a znovu přináší klarinet původní téma. A vrací se i chorálové téma. Na první pohled je to velmi úsporné, vždyť jsou tu v zásadě
tři myšlenky. Ale způsob, jakým jsou rozváděny, je naprosto geniální a úchvatný.