Hlavní obsah
Hudba
Unit 2: Lesson 3
Robert Schumann: Symfonie č. 3 "Rýnská"- Robert Schumann: Symfonie č. 3, "Rýnská", analýza Gerarda Schwarze (1. věta)
- Robert Schumann: Symfonie č. 3, "Rýnská", analýza Gerarda Schwarze (2. věta)
- Robert Schumann: Symfonie č. 3, "Rýnská", analýza Gerarda Schwarze (3. věta)
- Robert Schumann: Symfonie č. 3, "Rýnská", analýza Gerarda Schwarze (4. věta)
- Robert Schumann: Symfonie č. 3, "Rýnská", analýza Gerarda Schwarze (5. věta)
Robert Schumann: Symfonie č. 3, "Rýnská", analýza Gerarda Schwarze (1. věta)
Chceš se zapojit do diskuze?
Zatím žádné příspěvky.
Transkript
Robert Schumann - 3. symfonie Život Roberta Schumanna nebyl jednoduchý. Od útlého dětství trpěl depresemi a halucinacemi a v průběhu života, asi od 20 let to už bylo tak zlé,
že často pomýšlel na sebevraždu. Ukazuje se to i v jeho hudbě,
zvláště té pozdější. Něco v ní je velmi roztříštěné. Schumann snil o tom, že se jednou stane ředitelem orchestru. Obdržel nabídku místa ředitele v Düsseldorfu. Už měl zkomponované dvě symfonie, měl naskicovanou první verzi své pozdější čtvrté symfonie a již pracuje i na třetí symfonii. Pořadí symfonií
není bez zajímavosti. Například jako Beethovenových
pět klavírních koncertů. První koncert byl napsaný jako druhý
v pořadí a druhý byl napsaný jako první, ale publikovány byly obráceně. To samé je u Schumannových symfonií. Jeho 4. symfonie byla napsaná před 3. symfonií, ale on
tu čtvrtou znovu revidoval, takže byla vydána později
a tím se stala čtvrtou v pořadí. Schumannova 3. symfonie
má přívlastek "Rýnská", je to "Rýnská" Symfonie. Řeka Rýn hrála v Schumannově životě
důležitou roli, a to na mnoha úrovních.
Například se zkoušel zabít skokem do vln Rýna. Rýnská symfonie byla napsána během angažmá v Düsseldorfu a inspirovaná výletem
do katedrály v Kolíně. Ta v tu dobu ještě nebyla dostavěná,
ale i tak byla nádherná, udělala na něj ohromný dojem a v symfonii se to samozřejmě projevilo, ta inspirace jí a cestou Kláry a Roberta po řece Rýn v roce 1850. V první větě je jedna z oněch dlouhých, táhlých, nádherných
Schumannových melodií. Je to tak krásné. Úplný opak Beethovenova motivu
v 5. symfonii. Má hodně rytmické dvojznačnosti, což znamená, že i když třeba
píše třídobý takt, zní to, jakoby to bylo psáno
v taktu dvoudobém. A tato rytmická nejednoznačnost to dělá zajímavějším. A nakonec se to vše samozřejmě
vyjasní. Ale dělal to i Mozart a Beethoven.
Dělali to všichni, ale Schumann to používal
pozoruhodným způsobem a tím ona melodie získává na kráse. A pak se to opakuje. Na konci melodie má malou codu, která sehraje důležitou roli
v pozdějším vývoji věty. Po tomto úvodu se opakuje
znovu stejný materiál a tentokrát jsou to lesní rohy vyrůstající ze středu orchestru. Druhé téma... ...je plné touhy a lehkosti a měkkosti. Nejprve je vysloveno dřevy, pak smyčci a poté se opět připojí dřeva. Vrací se k počátku prvního tématu. Je to typická sonátová forma. Mluvili jsme o ní už dříve. Expozice, tedy její hlavní téma
kontrastuje s vedlejším tématem a tato část bývá pak celá
opakována v repetici, ovšem u Schumanna to tak není a rovnou přechází do části
zvané provedení. A někdy to lidé nazývají fantazií, protože skladatel probouzí
jejich fantazii a Schumann pracuje tak, že všechna témata neustále vyvíjí. To, že začátek zní slavnostně
a hrdinsky, při průchodu provedením to
nic neznamená, je to velmi tajuplné a nejasné. Pak, samozřejmě vloží
výchozí materiál a v jednu chvíli je tu
skvělé místo s lesními rohy, kde udělá velké crescendo, a pak zmizí a smyčce hrají tremolo v pianissimu a lesní rohy hrají fortissimo
melodii, zatímco ostatní jsou v pozadí. Pak se připojí trubky. A lesní rohy se připojí. A pak... BUM...
a jsme v repríze. Neliší se v tom od Beethovena. Stejně jako u něj je věta
v sonátové formě, s rozsáhlou codou. Schumann se vyznačuje
velkými kontrasty, speciálně v dynamice, kdy téma
zahraje ve forte a pak okamžitě odpoví slabounce. A závěr je opravdu velmi heroický. Opět s lesními rohy a trumpetami
vedoucí celý orchestr.