Načítám

Transkript

Maurice Ravel, jeden ze skvělých skladatelů 20. století, byl pověřen Ďagilevem, aby vytvořil balet, "Dafnis et Chloé" Premiéra se konala dva roky po premiéře "Ptáka Ohniváka". Měli téměř stejné obsazení, stejné choreografy, stejné tanečníky, ten samý obrovský orchestr, jen Ravel ještě přidal sbor právě k tomu velkému orchestru. Ty příběhy si byly docela podobné, v tomto případě byl příběh o lásce Dafna a Chloé. Chloé byla unesena a pak díky zásahu Pana, který byl bohem hrajícím na flétnu, a díky jeho lásce ke hře na syrinx. Chloé tedy byla nalezena a Dafnis a Chloé žili spolu šťastně až do smrti. Více méně to bylo nějak takto. Poté, co Ravel napsal tento skvělý balet, vytvořil ještě dvě suity. Ravel vlastně použil první část toho baletu pro Suitu č. 1 a druhou část baletu pro Suitu č. 2. Suita č. 2 je hrána asi nejčastěji. Dílo začíná velmi nevšedním způsobem. Dechy, dvě flétny a dva klarinety, hrají neuvěřitelně rychlé tóny. Jedno z nejdůležitějších orchestrálních úryvků pro tyto nástroje, je těžké, rychlé, ale jemné. Harfa hraje glissando jako podkres a kontrabasy to celé podpírají několika melodickými gesty, ale ne samostatnou melodií. Je to neuvěřitelný moment. Vytváří to jedinečnou atmosféru. Celé to začíná rozbřeskem. Je přímo cítit, jak slunce vychází. Ravel používá svou melodii. Ta melodie by se mohla hrát dokola. Je to druh melodie, který se může opakovat znovu a znovu, plyne dál. Když pomyslíte na ten malý kousek. Tu melodii, když ji zahrajete s celým orchestrem s různými nástroji, dá se to udělat tak zajímavě, že může vzniknout velkolepý moment. Pikola představuje malého ptáčka, a pak houslové sólo. Jak rozbřesk a slunce přicházejí, objevují se zde i ptáci, pastýři vyšli ven. Samozřejmě vstávají, připravují se, budou se starat o ovce a dělat svou práci. Můžete slyšet jemné sólo pikoly a krátké sólo Es klarinetu. Přichází skupina pastevců. Pro pastevce Ravel použil trochu jinou melodii. Můžete slyšet tu podobnost. Máme tu spoustu jemných tónů, glissanda harfy, melodie se rozrůstají, ale nic velkolepého nepřichází. Objevuje se nový materiál představovaný violou a klarinetem. Můžete cítit, co právě přichází, no ovšem, to se Dafnis snaží najít Chloé. I kdyby jste to nevěděli, nezáleželo by na tom. Prostě to bylo v ten moment potřeba. Můžete hudebně říct, že ve všech těch krásných momentech prostě nemůžete pokračovat navždy, a pak tu je trochu rozrušená část. V příběhu, Dafnis hledá Chloé a ona se objeví v hloučku pastýřů. V další klíčové chvíli baletu se dostáváme do části, kde, samozřejmě, je Chloé unesena. Zde Pan pomáhá Dafnovi, aby ji našel. Ale ve skutečnosti si vymění role. Dafnis se stává Panem a Chloé se stává jeho milovaným syrinxem. To vede k hlavnímu bodu celého díla, kterým je neskutečné flétnové sólo. Pravděpodobně nejskvělejší flétnové sólo, které kdy kdo napsal. Velmi jemný doprovod, smyčce pizzicato, druhý a čtvrtý lesní roh, harfa, a to nádherné flétnové sólo. Flétnové sólo se stává více rozrušeným, a v tom Chloé padne do Dafnovy náruče. Je to takový malý flétnový koncert. Slyšíte hrát první flétnu, příval stupnic, a pak v tom pokračuje druhá flétna. Nakonec se přidává altová flétna. Začíná s pikolou a propracovává se celou sekcí. Ve skutečnosti, co Ravel dělá je, že tím pokračuje dál, a přechází to v malý koncert flétnové sekce přímo v prostředku tohoto díla. Fenomenální používání hudebních nástrojů. Konečně se dostáváme k závěru a v tomto momentu se nymfy zamilují a slíbí si vzájemnou lásku a věnují několik ovcí svému společnému štěstí. To reprezentuje tento nádherný chorál. To nás zavede k prvnímu náznaku rychlé části. Až do teď všechno bylo relativně pomalé. Vybudované základy pro flétny, pak se to vrací zpátky, a pak tu máme ten malý chorál pro ovce a pastýře. Žena ve společnosti, zde v taneční společnosti, přichází zatančit speciální tanec. To začíná, když hudba pronikající zbytkem díla zazní jen několika takty, protože se náhle vrací zpět a slyšíme ten stejný krásný chorál, sólo pro altovou flétnu a pak ten tanec začíná. Je to tanec, který je v podstatě na pět dob. Je tu několik chvil, kdy je to na tři, ale v podstatě na pět. Je tam pět dob na jeden takt, důraz je na druhém a to samotné je neobvyklé. V jedné chvíli, po té obrovské eskalaci, jako každý skvělý skladatel, mohl skladbu ukončit právě tady. Místo toho ale vše uklidní zpátky. Uklidní vše zpět jen do samotného jádra díla, kterým je rytmus a velmi jemné provedení, virbly a kontrabasy hrají bum-ba-dum-ba-dum-ba-dum-ba-dum, bu-dum-ba-dum-ba-dum-ba-dum. A začíná to celé odznova. Je velmi zajímavé, co skladatel udělal, protože, jak víte, už mohl skončit. Vrací ze zpátky a pak, když to končí, je to ještě zajímavější. Konec "Dafnis a Chloé", Suita č. 2, je především jedno z nejvzrušujících hudebních děl, které lze kdy slyšet. Použitím sedmi bicích, čtyř trumpet, čtyř fléten, hobojů, anglických rohů, klarinetu, celý velký orchestr. A dílo je plné toho, co už víme o Ravelovi, jednom z největších skladatelů pro orchestr všech dob.