Hlavní obsah
Hudba
Kurz: Hudba > Kapitola 2
Lekce 6: Gustav Mahler: Symfonie č. 2Gustav Mahler: Symfonie č. 2, komentář Gilberta Kaplana
Chceš se zapojit do diskuze?
Zatím žádné příspěvky.
Transkript
Jen pár hudebních mistrovských děl
mělo svou premiéru za tak nepříznivých okolností jako Druhá symfonie Gustava Mahlera. Způsob prodeje vstupenek byl nový, musel použít své osobní prostředky
k financování koncertu. Aby zaplnil sál, dostali zdarma lístky
studenti a hudebníci. Byly také neobvyklé
problémy se zkouškou. Mahler byl dirigentem v Hamburku ale koncert byl v Berlíně. Ředitel neuvolnil Mahlera
z žádného představení, musel tedy oddirigovat operu, sednout do auta a jet
o půlnoci do Berlína, druhý den ráno zkoušet tři hodiny, a pak se vrátit a provést operu a udělat to stejně tak další den. To přispělo tomu,
že byl zasažen masivní migrénou právě kdyz měl začít
koncert. On se ale vyškrábal na pódium a přinutil se dirigovat. A co se stalo potom
je v hudbě nepopsatelný jev. To nebyla pouhá hudba
a lidé v sále. Tady došlo ke skutečnému stvoření. Kritici by obvykle zaútočili na Mahlera, ale dnes bylo publikum zaplaveno radostí, tragédií, opravdovostí
Mahlerova životního příběhu. Je to obří dílo. Pět vět. Je to dlouhé. Hodina a půl muziky. Obrovský orchestr, s více
než sto hudebníky. A velký smíšený sbor se dvěmi sólistkami. Příběh tvorby
Symfonie "Vzkříšení", jak se nyní nazývá, je jedním z nejvíce fascinujících
v historii hudby. Komponoval ji šest let
a to po etapách. První věta, zvaná "Tryzna"
popisuje smrt. Mahler říká, že se odehrává na pohřbu, kde je truchlící postaven
před otázky: Proč jsi žil? Za co jsi bojoval? Není život nic jiného než
obrovský, děsivý vtip? Mahler řekl, že každý, do jehož života tyto otázky vejdou,
musí na ně jednoho dne odpovědět, a sám na ně odpovídá v poslední větě. Trvalo však pět let, než se Mahler k symfonii vrátil. Proč? Nejprve byl problém s programem. Pokud první věta začíná pohřbem, jak příběh může pokračovat? Běžně je pohřeb spíš
konec příběhu. Je možné, že pokračování
je Mahlerovou odpovědí na kruté odmítnutí
slavného dirigenta Hanse von Bülow. Vyhledal Bülowa, protože
ho chtěl přesvědčit, že je "Tryzna" skvělá, ale Bülow nejprve
poslouchal a pak prohlásil, ...že je to strašné. Od základu. Řekl: "Pokud je tohle hudba, nikdy jsem žádnou neslyšel." Mahler byl zdrcen. Ale po pěti letech to zkusil znovu. Začal druhou větu, ale nebyl schopen složit něco nového, recykloval tedy starší nápad, téma, které napsal před pěti lety, okouzlující tanec v Mozartovském duchu
a z toho vznikla věta. Taneční hudbou
pokračuje příběh, ale jak může, když
předtím je pohřeb? Je těžké na to navázat. Mahler tady použil "flashback". Druhá věta je nostalgickou vzpomínkou, připomínající sdílené štěstí
se zesnulým. Pak se pokusil sestavit třetí větu, ale opět neměl nápad, obrátil svou pozornost k písním,
tedy k typu hudby, kterou kdy skládal kromě symfonií. Jedna píseň s názvem
„Kázání sv. Antonína k rybám “ je cynická pověst o
knězi, svatém Antonínovi, který jde do kostela a zjistí,
že je prázdný, jde tedy dolů k moři
a dává kázání rybám. Ryby poslouchají, ale pak se rozprchnou, tedy
jakoby zpět k hříchu. Inkoust už byl pěkně zaschlý, když Mahler našel toto
řešení pro třetí větu, píseň hloupé ryby. Okamžitě píseň do třetí věty začlenil. Tady však Mahler říká: "Hudba zobrazuje pokřivený
svět, do kterého jste se vrátili po probuzení ze sna druhé věty a pak se význam života zdá nicotný. Křičíte úzkostí a trýzní." Toto je věta, která velmi věrně hudebně vystihuje depresi. Zkusil čtvrtou větu, opět bez nápadu, proto se obrátil k dalším písním. Urlicht, "Prasvětlo", byla další píseň pojednávající o nevinné víře. Nikdy ho nenapadlo,
když píseň psal, že se někdy ocitne v symfonii, měla to být jen píseň. Náhle se stala
píseň čtvrtou větou. Opravdový vynález. Mahler
byl prvním skladatelem, který vzal celou skladbu a udělal z ní symfonickou větu. Píseň končí neochvějnou vírou: „Drahý Bože, osviť mou
cestu k věčnému životu “. Mahler začal finále, ale znovu měl blok, takže přestal skládat na šest měsíců, až do smrti a pohřbu Hanse von Bülow, dirigenta, který mu řekl,
že je Tryzna bezcenná. Nyní Bülowovo hodnocení
podkopávající Mahlerovu sebedůvěru jeho smrtí rozpoutalo tvůrčí proces. Během requiem
zpíval chlapecký sbor Chorál o vzkříšení a
Mahler vycítil řešení. Řekl, že ho to zasáhlo jako blesk, záblesk, na který
kreativní umělci čekají. Vzkříšení by mohlo být odpovědí na otázky života a smrti, které Mahler vyvolal v první větě. Uháněl domů, aby nápad zapsal. Mahlerův program
poslední věty je strašidelný. Je to obraz konce světa, Mahler říká, že poslední soud je po ruce. Ale Mahlerova verze
soudného dne je to, že neexistuje
rozsudek, žádný trest, jen ohromná láska. Sbor svatých zve
všechny do nebe, zpěv, "Aufersteh’n, ja Aufersteh’n..." Vstaň, ano, povstaň... Takže tam to bylo:
Mahler, migréna a všechno a tak představil své dílo. Poslech hudby poprvé, Mahler upozorňoval,
že celá věc, říkal, má znít, jako by k nám
přicházela z jiného světa a já myslím, že nikdo
nemůže uniknout té síle. Je to zkáza, a jsem si jistý,
že budete souhlasit, když si poslechnete
burácení violoncell a kontrabasů a první část
této pozoruhodné symfonie se začne odvíjet.