Hlavní obsah
Hudba
Kurz: Hudba > Kapitola 2
Lekce 1: Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5- Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5, analýza Gerarda Schwarze (1. věta)
- Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5, analýza Gerarda Schwarze (2. věta)
- Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5, analýza Gerarda Schwarze (3. a 4. věta)
- Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5, lekce dirigování Gerarda Schwarze (1. věta)
- Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5, hodnocení Leona Botsteina
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5, analýza Gerarda Schwarze (2. věta)
Sledujte kompletní vystoupení zde Tvůrce: All Star Orchestra.
Chceš se zapojit do diskuze?
Zatím žádné příspěvky.
Transkript
Druhá věta je sérií
variací. Toto překrásné rytmické
téma nejdříve zahrají violy a cella. Následuje odpověď, kterou
zahrají housle a dřevěné dechy. Pak následuje mezihra,
nebo to také můžeme nazvat druhým tématem,
pokud chcete. Nejprve to začíná
klarinetem a fagotem. A pak to začne být
majestátní. Hrají lesní rohy, trumpety
a celý orchestr. A vracíme se zpět
k původnímu tématu, ale tentokrát jde
o první variaci. Tato variace obsahuje
originální téma, hrají ho pořád violy a cella,
ale tentokrát rychleji. Stále odpověď hrají
dechy a smyčce. A znovu se vracíme
ke klarinetu, k fagotům s drobným
druhým tématem a k majestátnímu tématu
trumpet a lesních rohů v doprovodu smyčců. Pak přijde druhá variace. Jde o ještě rychlejší noty,
znovu hrají violy a cella. Pak přijde malý prostor
pro housle. Konečně dostávají
trochu více místa a zahrají malou variaci. A tím se to vše stává
takové hrdinné. Prozatím témata byla
jemná, tichá. Ale teď hrají cella
a kontrabasy tu samou variaci tohoto tématu
velmi extrovertně. Pozoruhodná kadence vede
k malé mezihře celé sekce dechů. Takže teď dostávají prostor
zase dechy. Když se nad tím zamyslíme,
smyčce hrají to své. Dechy zase hrají to své. A když se dostaneme
k té majestátní... ... přestože hraje celý orchestr, tympány, trumpety
a lesní rohy to vedou. Takže máme mezihru,
kterou hrají dechy. A pak následuje variace,
kterou hrají dechy. Takže konečně taky
hrají i dechy nějakou variaci. Když se podíváte na to,
jak Beethoven pracuje, je to skoro jako kdyby měl
nějaký seznam, kde bude: "Budou tam nějaké variace
od dechů." "Budou tam nějaké variace
od houslí." "Budou tam i jedna
od viol a cell." "V téhle variaci
budou i kontrabasy." "Bude tam majestátní téma,
které budou jemně hrát dechy, a k tomu taky udělám
variaci." Beethoven to přehazoval
mezi dechy, žesti a smyčci. Tam a zpátky, takže
z toho vznikla odlišnost, vytvořil tam kontrast. Kontrastní dynamiku,
kontrastní tempo not, kontrastní výšky
nebo pomlky v hudbě. Dokonce i znovu provádí
první téma, to první, které bylo původně
ve violách a cellech. Až ho hrdinsky hraje
celý orchestr. Další variací je variace
pro sólo fagot. A je tam něco jako
malý komentář od hoboje, jako kdyby to byla konverzace. Fagot hraje: A hoboj hraje něco jako: Malá poznámka. Než se pak na konci spojí. Poslední variace, tam bere stejný materiál, a vše provede tak
trochu záhadně. Dechy hrají docela jemně. A na tom pak staví. A dál staví. A staví. A tím krásným Beethovenovským
způsobem, věta končí silně
a s pozitivním nábojem.