Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5, analýza Gerarda Schwarze (2. věta)

Druhá věta je sérií variací. Toto překrásné rytmické téma nejdříve zahrají violy a cella. Následuje odpověď, kterou zahrají housle a dřevěné dechy. Pak následuje mezihra, nebo to také můžeme nazvat druhým tématem, pokud chcete. Nejprve to začíná klarinetem a fagotem. A pak to začne být majestátní. Hrají lesní rohy, trumpety a celý orchestr. A vracíme se zpět k původnímu tématu, ale tentokrát jde o první variaci. Tato variace obsahuje originální téma, hrají ho pořád violy a cella, ale tentokrát rychleji. Stále odpověď hrají dechy a smyčce. A znovu se vracíme ke klarinetu, k fagotům s drobným druhým tématem a k majestátnímu tématu trumpet a lesních rohů v doprovodu smyčců. Pak přijde druhá variace. Jde o ještě rychlejší noty, znovu hrají violy a cella. Pak přijde malý prostor pro housle. Konečně dostávají trochu více místa a zahrají malou variaci. A tím se to vše stává takové hrdinné. Prozatím témata byla jemná, tichá. Ale teď hrají cella a kontrabasy tu samou variaci tohoto tématu velmi extrovertně. Pozoruhodná kadence vede k malé mezihře celé sekce dechů. Takže teď dostávají prostor zase dechy. Když se nad tím zamyslíme, smyčce hrají to své. Dechy zase hrají to své. A když se dostaneme k té majestátní... ... přestože hraje celý orchestr, tympány, trumpety a lesní rohy to vedou. Takže máme mezihru, kterou hrají dechy. A pak následuje variace, kterou hrají dechy. Takže konečně taky hrají i dechy nějakou variaci. Když se podíváte na to, jak Beethoven pracuje, je to skoro jako kdyby měl nějaký seznam, kde bude: "Budou tam nějaké variace od dechů." "Budou tam nějaké variace od houslí." "Budou tam i jedna od viol a cell." "V téhle variaci budou i kontrabasy." "Bude tam majestátní téma, které budou jemně hrát dechy, a k tomu taky udělám variaci." Beethoven to přehazoval mezi dechy, žesti a smyčci. Tam a zpátky, takže z toho vznikla odlišnost, vytvořil tam kontrast. Kontrastní dynamiku, kontrastní tempo not, kontrastní výšky nebo pomlky v hudbě. Dokonce i znovu provádí první téma, to první, které bylo původně ve violách a cellech. Až ho hrdinsky hraje celý orchestr. Další variací je variace pro sólo fagot. A je tam něco jako malý komentář od hoboje, jako kdyby to byla konverzace. Fagot hraje: A hoboj hraje něco jako: Malá poznámka. Než se pak na konci spojí. Poslední variace, tam bere stejný materiál, a vše provede tak trochu záhadně. Dechy hrají docela jemně. A na tom pak staví. A dál staví. A staví. A tím krásným Beethovenovským způsobem, věta končí silně a s pozitivním nábojem.