If you're seeing this message, it means we're having trouble loading external resources on our website.

Pokud používáš webový filtr, ujisti se, že domény: *.kastatic.org and *.kasandbox.org jsou vyloučeny z filtrování.

Hlavní obsah
Aktuální čas:0:00Celková doba trvání:10:06

Transkript

Bernard Rands: Adieu Stejně jako spousta skladatelů v historii, i já se čas od času vrátím k tomu, co jsem vytvořil dříve. Ne nutně to revidovat, ale spíše se... ...podívat a poslechnout si to znovu a třeba i zakotvit hudbu do jiného kontextu. Stejně jako například když jsem napsal před lety velmi krátký žesťový kvintet nazvaný jednoduše Fanfára. A protože jsem chtěl zvlášť zdůraznit, že Gerard Schwarz býval slavný trumpetista Newyorské filharmonie ještě předtím, než se začala psát jeho kariéra jako dirigenta. Rozhodl jsem se vzít tuto malou Fanfáru a udělat ji jako dvoudílnou, pro dvě skupiny. V jistém smyslu ji v první polovině rozebrat a pak přeinstrumentovat a ve druhé polovině jí dát jinou souvislost se smyčcovým orchestrem. "Adieu" Bernarda Randse je jednou z 18ti skladeb vybraných autorů Gund/Simonyi Farewell Commissions, která byla premiérovaná 2010, v 11.sezóně. (Seattle Symphony - pozn.) Byla to zakázka Seattle Symphony ne k oslavě Gerarda Schwarze odcházejícího, ale na počest toho, že on byl po všechny ty roky zastáncem soudobé hudby. Mnoho soudobých skladatelů ho velmi dobře zná, a on zná velmi dobře jejich práce. Šlo vždy o velmi úzkou spolupráci a měl jsem to štěstí být jedním z nich. Předpokládal jsem, že to napíše pro žesťový kvintet, protože já jsem býval trumpetista v Newyorské filharmonii a zároveň v žesťovém kvintetu jménem American Brass Quintet. To bylo na konci 60. let. Tehdy tam byly dva nejznámější kvintety ve Spojených státech. The New York Brass Quintet a American Brass Quintet. A já jsem ve svých 18-ti letech hrál s American Brass Quintet. Takže jsem předpokládal, že Bernard napsal tento kus pro žesťový kvintet a smyčce jako takové ohlédnutí za mým životem trumpetisty. Je to báječný kousek. Řekněme, velmi krátký. Protipól těchto dvou kvintetů. Kvintet smyčcový, první, druhé housle, viola, cello, kontrabas a dvě trubky, lesní roh, trombón a tuba. Začíná to, skoro bych řekl agresivně, hlasitě s rytmickým motivem, který hrají housle. Všechny motivy na začátku jsou kombinace triol a duol, ale vyskytují se na neobvyklých místech. Tak například to začíná: Je to poněkud neobvyklé. Po počátečním uvedení to opakuje, ale tentokrát přidává violy a pak také violoncella. Na konci fráze přidá i basy. A pak vstoupí žestě. Tedy, nejprve nastoupí trubka sólo. V jistém smyslu je to stejný systém... ...triol a duol. Tak trubka hraje, rytmus je: Zkrátka, je to triola, duola a triola a to vynese a to konečně tvoří celé malé, celé malé vstupní téma a pak druhá trubka přijde a doplní to a pak přijde lesní roh a jak zahraje, už tu máme trio. Dále pochopitelně musíme dodat trombón s tím, co umí a pak vnese ještě tubu. Je to jako konverzace mezi smyčci a lesním rohem. Nakonec žestě zůstanou samy. Mohou zazářit samy... ...v tomto nádherném interludiu, které končí několika krásnými, dlouhými akordy ve smyčcích. Další nový materiál vynese lesní roh a tady s použitím dusítka. ;Žestě mají možnost vložit do roztrubu různé typy dusítek. Tak jsou dusítka rovná, hrnková dusítka harmon a "kyblíky". Lesní rohy mají v zásadě dva typy. Hornisté mají svou pravou ruku v roztrubu a tou mohou zvuk poněkud změkčit. Mohou rukou roztrub ucpat, tomu se říká také Stop, prostě mohou udělat něco z toho, nebo mohou použít dusítko, ale vzásadě mají na výběr jen jeden typ. Takže, lesní roh začíná s dusítkem, pak trombón, pak druhá trubka, první trubka, nakonec tuba, a smyčce jsou pouze útržkovité, než s plnohodnotnou odpovědí. A pak mají smyčce malou mezihru vedoucí k dalšímu dechovému úseku. Opět, vynáší lesní roh, trombón, tuba, druhá trubka, první trubka. Pak tu máme to, čemu se dá říci... repríza začátku nebo repetice začátku. Na úplném začátku jsme slyšeli silný vstup smyčců. Ale tady máme tu samou myšlenku, ale všechny housle hrají velmi potichu. Vedoucím hlasem je sólová trubka, druhá trubka se jen připojí, jako poprvé. Horna, trombón a pak tuba. A pak tu máme onu konverzaci, jako to bylo prve. Opět, tu a tam smyčce vedou rozhovor, občas pouze v náznacích s malými výboji okolo nebo skrz žesťové sólo. A dechy jsou zde plnohodnotným sólo kvintetem. Dechy si hrají se smyčci v doprovodné roli pěknou hru až do konce a v samém závěru žestě úplně vykvetou a vše končí takovým "adieu", jak naznačuje název. Jako když někdo řekne "nashledanou" a vy sledujete, jak odplouvá. A to je konec, Někdo se rozloučí a pak zmizí, a tady, jak to končí, to mizení ztělesňují smyčce. Jak žestě hrají silně, zastaví a akord pokračuje ve smyčcích a vymizí. Je velmi těžké ... vybalancovat jak účelně posluchače zasáhnout a přitom ho nechat svému osudu. A nepřikazovat jim a ... ... neomezovat je. Je to jen návod, jak poslouchat. Chce to jen otevřít uši, otevřít mysl, otevřít své srdce a nechat se unášet do neznáma.