"Of Paradise and Light": Skladatelka a její dílo

Když začínám skládat, není tu žádný konkrétní způsob práce, takže každá skladba začíná od jiného impulsu. Of Paradise and Light přišel ve chvíli, kdy jsem dostala ten krásný Jerryho dopis. Když jsem požádal moje dlouholeté přátelé o napsání něčeho pro zavěrečnou sezónu v Seattlu, zeptal jsem se 18 skladatelů a ona byla jedním z nich a hned souhlasila, že napíše jedno dílo. Premiéra byla v září 2010. Protože Of Paradise and Light je práce, kterou jsem napsala pro dívčí sbor ze San Francisca, je struktura v mnoha směrech spojena s originálním textem, což je text od E. E. Cummingse, překrásné básně. Má zvláštní formu s opakující se částí. Teď když uslyšíme verzi pro smyčcový orchestr, neuslyšíme ten text. Ale svým způsobem je to píseň bez hlasů. Takových existuje spousta v hudební historii. Je to velmi krátká práce, ale je plna mnoha věcí. Jen tak přeskakuje z jednoho nápadu ke druhému, a přesto z toho vyzařuje pocit jednoho celku. Také používá skvělé popisy. Například rezonantně, více emotivně, energicky a čile, radostně. Náhle vřele, zněle. Rychleji se slunečním zářením, náladou a barvou. Vnitřně a klidně. Jistým způsobem jsou její slova stejně poetická jako slova E. E. Cummingse. Její hudba tedy. Komponuje pouze pro smyčce, ale bez kontrabasů. To skladbě dodává velmi odlišný nádech a také jiný zvuk a také jiný zvuk smyčcového orchestru. Miluji skládání pro smyčce, je to moje velká vášeň posledních 30 let. A ve skutečnosti je pro mě těžké skládat hudbu bez smyčců. Jedna z věcí na Of Paradise and Light je čistá krása těchto neuvěřitelných hudebníků v All Star Orchestru neuvěřitelně starostlivým smykováním, vibratem. A způsobem, jakým se harmonie ozývají. To dílo je do jisté míry velmi jednoduché a elegantní. Naopak pak staví bohaté harmonické struktury, které se spojují, pak opět objevují a podobně. Způsob, jak se to hraje, je u smyčců velmi důležité. Myslím, že další typickým rysem tohoto díla je, že je relativně vysoko položené, a jde ještě více vzhůru. A proto ta představa ráje a světla. Že směřujeme k jinému světu nebo jinému místu. Myslím, že techniku hraní si diváci užijí. Protože je to velice prosté, a proto je to obtížné. Není tu žádný prostor pro zastírání, jen srdcem. Of Paradise And Light Augusty Read Thomasové je krátké dílo a je zajímavě konstruováno. Je tvořeno tím, co bych pojmenoval náznaky, gesta. Tedy první náznak, a pak je zastavení. Fermata a chvíle zastavení. Ne povinná pomlka, to také poznamenává. Pak následuje další náznak, další gesto, a další zastavení. Další gesto... A tak to pokračuje i dále. Přitom nám to přijde sjednocené. Projev je konzistentní. Moc se toho neopakuje, spíše se to neustále rozvíjí. Jedním z důvodů je, protože tempo je pořád stejné v průběhu celého... Občas trochu rychleji, trochu pomaleji. Barvu orchestru tvoří jen dvoje housle, violy a cella, se zdublováním samozřejmě. Nejsou tam žádné dechy, žestě, žádné kontrabasy, ani bicí. A to nám pomáhá toto dílo vnímat jako celek, protože jeho barva je stále poměrně konzistentní. A využívá také pomlk velmi zvláštním způsobem. Myslím, že je skvělé, když máte pocit, že ty tóny jsou správně. Když skládám, tak pokud mi to tak nepřijde dobře, musím přestat. Když se mi nedaří něco dát dohromady dobře, musím prostě přestat, protože akorát budu rozvíjet něco, co není dobře. Musím se vrátit zpátky, abych začala znovu, dostala se na vlnu, znovu se do toho dostala, zazpívala si to, procítila to, zatancovala si to. A pak vím, že to někam směřuje. Of Paradise and Light Augusty Read Thomasové je velmi efektní dílo, úplně jiné než většina jejích děl. Ale myslím, že stejně překrásné.