Hlavní obsah
Hudba
Kurz: Hudba > Kapitola 2
Lekce 5: Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 "Z Nového světa"- Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 "Z Nového světa", analýza Gerarda Schwarze (1. věta)
- Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 "Z Nového světa", analýza Gerarda Schwarze (2. věta)
- Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 "Z Nového světa", analýza Gerarda Schwarze (3. věta)
- Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 "Z Nového světa", analýza Gerarda Schwarze (4. věta)
- Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 "Z Nového světa", komentář Josepha Horowitze
Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 "Z Nového světa", analýza Gerarda Schwarze (2. věta)
Sledujte kompletní vystoupení zde Tvůrce: All Star Orchestra.
Chceš se zapojit do diskuze?
Zatím žádné příspěvky.
Transkript
Nyní se dostáváme k druhé větě. Co je zajímavé na
druhé větě, jedna z mnoha zajímavých věcí, je, že je označena "Largo". A velmi často je to hráno
jako Largo z Novosvětské symfonie, protože je to známá melodie,
všichni ji znají. Původně to bylo andante. Andante je trochu rychlejší tempo, takže když to psal,
představoval si to rychleji. Pak se zamyslel a řekl si,
že to možná není dobře. možná by to mělo být trochu pomalejší,
takže napsal larghetto. Premiéru hrála Newyorská
filharmonie v Carnegie Hall v roce 1893
a Anton Seidl, skvělý dirigent,
to oddirigoval docela pomalu. Takže výsledkem bylo,
že Dvořák změnil tempo a napsal largo. Takže původně to mělo být
andante, pak larghetto a nakonec largo. Je zajímavé pozorovat,
že skvělý umělec a skvělý dirigent jako Seidl,
ovlivnil skvělého skladatele jakým
byl Dvořák. Věta začíná velmi známým
dechovým chorálem. Lesní rohy, trumpeta,
trombon a tuba. Na konci těchto pár taktů
je decrescendo a smyčce převezmou
a hrají shodný akord. A následuje snad nejznámější
sólo pro anglický roh. Je to snad jedno z nejkrásnějších
sól a mnoho lidí se domnívá, že je ovlivněno černošskými spirituály. Někdo také tvrdí, že je ovlivněno českou
folklórní hudbou. Ať byly vlivy jakékoli,
je to nádherné. Na konci této krásné melodie, kterou hraje anglický roh, se počáteční chorál opakuje. Tentokrát ho hrají dřevěné
dechové nástroje a lesní rohy. Pak používá Dvořák
stejný nápad s orchestrem. Dřeva dokončí svůj akord
a dechy vstupují, hrají ten samý akord fortissimo, pak zeslabí
a smyčce nadále zpívají ten samý akord velmi jemně,
a pak pokračují. Anglický roh znovu hraje. Pak máme duo tlumených lesních rohů,
které zahrají druhé téma. To je trochu rychlejší. Hraje příčná flétna a hoboj. Druhé téma je pak rozvedeno krásným duetem klarinetů. Klarinety zahají svůj překrásný duet. Housle zahrají
tu samou melodii a přejde se k další melodii. Tato, hraná houslemi a klarinety,
je téměř pohřební. Toto je velmi procítěná, nádherná hudba, až dojemná a velmi jemná. Především tedy od smyčců. To pak vede k dalšímu tématu. Jak stále opakuji,
Dvořák je plný nových nápadů. A tady je třetí téma. Má úplně jiný charakter. Začíná hoboj, pak klarinet, pak flétna, poté housle, pak violoncella a basy. Tady máme trochu světla, které vchází do skladby,
a pak se stane co? Trombony zahrají trochu zlověstně první téma z první věty, téma lesních rohů, pomaleji. Trumpety zahrají fanfárovou
verzi sóla anglického rohu
a slyšíme, jak smyčce hrají třetí téma z první věty. Je těžké si pamatovat,
jak jsou témata očíslovaná, ale když si poslechnete
trombony hrající jedno téma, trumpety hrající další téma a housle hrající další,
uvidíte, jak to do sebe zapadá. Naprosto skvělé dílo. Tato proměna je velmi krátká. Vede nás zpátky
ke krásnému sólu anglického rohu. Sólo anglického rohu je rozvedeno 10 sólovými smyčcaři, 4 housle, 2 violy, 2 cella a 2 kontrabasy. Chtěl bych, abyste si všimli
pauz. Zahraje kousek
této krásné melodie, velmi jemně a dojemně,
a pak přijde zastavení. Pak znovu zahraje,
a znovu následuje zastavení. Pak pokračují jen 3 hráči, sólo housle, sólo viola
a sólo violoncello. Pak vstoupí všechny smyčce a uvedou nás zpět k chorálu,
který byl na začátku věty. Je to trochu ponurejší zvuk
a řeknu vám proč, i když byste si toho normálně nevšimli. Proč to zní ponureji? Proč to zní tak zahloubaně,
tak rezervovaně? Protože nyní
nezapojuje trumpety. Trumpety slyšíte hned
na začátku. Tady nezní žádné trumpety, takže tam chybí trochu jasnější zvuk. Končí to překrásně velmi neobvyklým akordem,
který hrají kontrabasy. Do té doby bylo velmi nezvyklé, že by 3 kontrabasy nebo 3 hlasy kontrabasů ukončily větu symfonie. Celkem pozoruhodné.