Načítám

Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 "Z nového světa", analýza Gerarda Schwarze (1. část)

Transkript

Dvořák napsal 9 symfonií. A devátá je rozhodně ta nejznámější a byla velmi populární od té doby, co měla premiéru. Je pozoruhodné, když se zamyslíte nad tím, že Dvořák napsal jedny z nejlepších děl během pár let, kdy byl v New Yorku a ve Spillville, Iowě. Koncert pro violoncello, Smyčcový kvartet "Americký" a tuto skvělou symfonii a spoustu dalších. Symfonie začíná trochu melancholicky. Violoncella zahrají toto velmi jemné a drobné téma. Ale to je úvod, jako všechny symfonie po Mozartovi a Haydnovi má pomalý úvod. Začíná tedy melancholicky, krásný a jemný pohyb violoncell s doprovodem ostatních smyčců. A pak z ničeho nic lesní roh zahraje malou, skoro až fanfáru, jen pár not, ale je to překvapivé. Úvod pak pokračují dechy. Flétna jako hlavní s doprovodem hobojů a pak i fagotů. A stane se to samé. Překrásné, jemné, elegantní. Ale tentokrát do toho zahrají smyčce, fortissimo, nahlas. A pak tympány. Dechy odpoví. Je to pozoruhodný moment. Pak slyšíme krátkou, trochu rozrušenou sekci dechů. Dva lesní rohy vstupují s tímto motivem, to je vlastně první téma. A to se opakuje. Trochu agresivní a útočné smyčce, obzvláště druhé housle a violy. Malé sólo tympánů a jsme v hlavní části věty. A pochopitelně, začínáme s dvěma lesními rohy, třetí a čtvrtý lesní roh, které hrají první téma. Dvořák dělá zajímavě to, že nevezme dvě melodické skupiny a pak je neopakuje, nerozvíjí a nerekapituluje. On má spousty melodií. Má spousty melodií v průběhu celé skladby a používá je znovu, později vám to ukážu. Takže to začíná lesními rohy, opakuje a prodlužuje to klarinet a fagot a pak zahrají smyčce melodii nahlas, fortissimo, pak postupně utichá a znovu crescendo, pak zahrají melodii trombony. Prodloužení tématu teď mají smyčce, místo klarinetů a fagotů. Všechno je nahlas. Je to pozoruhodné. Druhé téma, které zní spíše jako folklorní popěvek, hraje flétna a hoboj. Pak to přebírají druhé housle. A pak violoncella a kontrabasy. Pak se to nějak vyvíjí. Znovu, ta forma symfonie je trochu jiná, než jsme zvyklí, protože vezme téma a spíš než aby pokračoval, nějak s tím tématem pracuje a rozvíjí ho. Teď přijde něco, co považujeme za třetí téma. Uvádí to flétna v nízké poloze. Dvořák prováděl pozoruhodné věci co se týče instrumentace. Použití flétny v tomto registru je neobvyklé, je to velmi ostré a zní úplně jinak, než kdyby to hrál hoboj nebo klarinet, geniální tah. Housle převezmou úplně to samé. A pak se přidávají violoncella a kontrabasy, hrají to samé, ale teď je to fortissimo. Teď následuje repetice. Dvořák říká, aby se zopakoval celý úvod. Spousta dirigentů tuto repetici nedodržuje. Já si myslím, že by se dělat měla, protože ji tak Dvořák napsal, a pak také proto, že Dvořák představil tolik melodií, které zazněly, už teď tolik témat a rozvíjení daných témat tak málo, že bychom to potřebovali slyšet ještě jednou, to si myslím já. Po repetici následuje třetí téma. Tentokrát je zahrané jako fanfára horen. Takže je to úplně jiný zvuk. Lesní roh zahraje malou fanfáru a jako echo zazní sólo pikoly. Znovu, pozoruhodný tah orchestrálního génia z Dvořákovy strany. Přebírá to trubka. A prodlužují to hoboje. A pak zahraje trubka třetí téma. A trombony zahrají první téma. Pak se stané to samé s lesními rohy, zahrají třetí téma. A trombony zahrají první téma. Po této kombinaci se to znovu vyvíjí, dostáváme se k tomu, co považujeme jako shrnutí, vracíme se zpátky k prvnímu tématu, které zahraje třetí a čtvrtý lesní roh. A je to vcelku jasné. Pak to zahraje hoboj. A flétna pokračuje, rozvíjí. Housle zahrají docela nahlas. A na konci této části se všechno utišuje, přijde sólo pro druhou flétnu, která přináší znovu druhé téma jemně a krásně. A pak vše rozvíjejí všechny dechy. Srhnutí, rekapitulace pokračuje celkem očividně. Po tomto vývoji následuje decrescendo neboli diminuendo. A folklórní téma přichází znovu tentokrát v druhé flétně. Všechny tyto témata se vyvíjí vlastně směrem ke konci věty a pak přichází konec. Je tu velmi málo výplně, málo materiálu, který přichází po tématech. Je to všechno velmi prostě s tématy, i to, jakým způsobem jsou rozvíjena, jakým způsobem zkombinována. A věta uplyne, zdá se, jako by to trvalo třeba minutu, protože je to tak pozoruhodné. Je zajímavé, že se nikdy nevrací k materiálu z úplného úvodu, což je vlastně pro něj velmi neobvyklé, jak uvidíte ve zbytku jeho díla.