Fagot: Rozhovor a ukázka s první hráčkou Nancy Goeresovou

Tohle je fagot. Je nejdelší člen rodiny dřevěných dechových nástrojů, tudíž hrává nejhlubší noty. Je to hodně speciální, protože... k hraní používá takzvaný strojek a ten takhle vypadá zblízka. Jsou to dva kousky trsti rákosové spojené dohromady... drátkem a omotané nití. Když do strojku foukáte, oba plátky třtiny proti sobě vibrují, a to vytváří ten zvuk. Nezní to vůbec jako fagot, ale když to nasadím tady na konec "esa", ty obyčejné vibrace dostanou příležitost cestovat skrz celý nástroj a to je to, co vytváří charakteristický fagotový zvuk. Zmínila jsem, že je to dlouhý nástroj, ale velikost trubice je ještě delší. Je 9 stop (2,59m) dlouhá, dole se otáčí. Na začátku je velmi úzká, ale postupně se kónicky rozšiřuje, zvětšuje. Nejširší je na vrcholu. Máme spousty klapek, samozřejmě, a fagot se liší od ostatních dřevěných dechových nástrojů, klarinetu, hoboje a flétny tím, že spoustu klapek ovládáme za pomoci palce. Jednu, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět klapek levým palcem a jednu, dvě tři čtyři pět klapek pravým palcem. Když stisknu tuhle klapku, která vede až odsud, a ta zakryje poslední otvor na konci nástroje, dostaneme nejnižší notu. Tohle je nejnižší nota na fagotu, velké B. Je to nejvýše položená klapka, ale když je uzavřená, způsobí, že nota musí projít celým sloupcem. Ve skutečnosti je to jediná nota, která projde až "komínem" fagotu. Takže když zahraji nejhlubší tón B, a někdo mi rukou zakryje "komín", tón nemá, kudy projít. Je to jediná nota, která neprojde. Fagot je ve vysoké poloze takový jako lesklejší. Nechci použít to slovo, protože to vlastně nevystihuje, ale trochu ostřejší a jasnější, a pak zase v hluboké poloze dává mnohem sytější a měkčí zvuk, což je samozřejmě to, co miluji na fagotu. Má tak měkkoučký zvuk, že krásně splyne s orchestrem, ale také umí prorazit velmi pronikavě v sólech, a to velmi krásným způsobem. Fagot má v orchestru mnoho úloh a třeba od skladatele Stravinského, jeho nádherné "Svěcení jara" začíná velkým fagotovým sólem ve vysoké poloze. Ve své době dílo způsobilo poprask z mnoha důvodů, ale zvláště v řadách fagotistů kvůli své extrémně vysoké poloze. Chápu to tak, že jeho představa byla burcovat. Chtěl to vykřičet. A nyní my, fagotisté tvrdě pracujeme na tom, aby tyto vysoké noty zněly krásně zvučně a možná to nehrajeme tak ostře, jak bylo původně psáno, ale i Stravinskij v příští skladbě, když napsal ukolébavku v baletu "Pták Ohnivák", tak napsal fagot pěkně kolíbavě, ve velmi, velmi lahodné, krásné střední poloze nástroje. S oblibou hraji Ukolébavku z Ptáka Ohniváka, protože mi dává šanci ukázat všechny ty emoce a dát veškerou krásu do své hry. Je to pro mne velká výzva. Byla to jedna z prvních nahrávek, kterou jsem měla jaké dítě. Moje teta Linda... ...mi dala kolekci nahrávek a Ukolébavka z Ptáka Ohniváka byla mezi nimi a já si jen pomyslela: "Ó, ta je tak nádherná, tak nádherná a já chci hrát na fagot..." A když mi bylo sedm let, začala jsem hrát na klavír. Ráda jsem hrála na klavír, ale nerada jsem na něj cvičila. Neměla jsem pro to asi super nadání. Cvičila jsem pouze z donucení, jen kvůli mým každotýdenním lekcím. A přišel čas, na konci páté třídy, abych si vybrala nástroj do školní dechovky a neříkám do "orchestru", protože jsme neměli smyčcový program v Lodi, odkud pocházím. Takže, když nastal ten čas vybrat dechový nástroj, má starší sestra hrála na klarinet. I na malém městě bylo asi 20 klarinetistů v kapele, kteří se každý týden hašteřili, kde kdo má právo sedět a sváděli boje o první židli toho nejlepšího. A ona řekla: "Nancy, pojď hrát na fagot, protože my nemáme žádný!" A já si myslela: "Jó, to je ten nástroj, který jsem slýchala a milovala ho! To je pro mne perfektní výběr!" A já to udělala a hned jsem se zamilovala. Ale rodina se fakt nezamilovala. Já jsem cvičila a cvičila a hrála jim jako... Měli pro to dvě slova. "Vrzající postel" a "kráva se záduchou". A myslím, že měli i jiná. "Signální zařízení" Když jsem začala hrát na fagot, okamžitě to fungovalo. Celá mozaika se mi složila, v hlavě jsem si to srovnala a já šla do Madisonu, který byl... celkem blízko mého bydliště, a šla jsem na Universitu ve Wisconsinu, abych zde získala první lekce. V sedmé, nebo osmé třídě, to mi bylo 13, nebo 14 jsem začala hrát a cvičila jsem ráda. A taky jsem ráda hrála ve školní kapele, ale když jsem pak začala hrát v Youth Symphony, což se ukázalo nesmírně prospěšným, ten wisconsinský mládežnický orchestr, kde jsem začala hrát poměrně brzy, mi dal základy symfonické hudby a otevřel mi pak cestu do celého světa a pro můj život fagotisty ovšem také ukázal velmi důležité skladatele Brahmse, Šostakoviče, Mahlera, Brucknera a všechny možné skvělé symfonické skladby. Nebyly to sólové kusy psané pro fagot psané těmito autory, ale skvělé bylo být součástí toho celku a hrát v orchestru a mít celý ten ohromný zvuk okolo sebe. Fagoty vždy sedí přímo v samém středu orchestru, a to je pro mne úchvatné na tom hraní v orchestru.