Flétna: Rozhovor a ukázka s prvním hráčem Jeffreym Khanerem

Flétna je vyrobena ze zlata, tedy konkrétně tato je zlatá. Nejčastější jsou nástroje stříbrné, ale dnes se vrací flétny dřevěné, znovu, tak, jako tomu bylo před mnoha lety, patří přece mezi "dřevěné" dechové nástroje. Tato je ze čtrnáctikarátového zlata. Tento konkrétní nástroj byl vyroben pro mne, speciálně pro mne firmou Yamaha. Má můj systém klapek a speciálně navrženou hlavici. Ten systém tvoří umístění otvorů na těle nástroje a já jsem v žádném obchodě nenašel takový instrument, který by mi vyhovoval a který bych uvítal jako hráč... v orchestru. Trochu jsem původní systém vylepšil a udělal ho pro mne použitelnější. Co nesmírně ovlivňuje zvuk je vaše práce s dechem, a já myslím, že samotný dech tvoří ten tón, opravdu, stejně jako... Není to jen takové foukání, kdy se něco ozývá, stejně jako u smyčcových nástrojů není tón, když přejíždíte smyčcem po strunách. Jsou to houslistovy prsty a smyčec dohromady, co tvoří hru. Je to to samé u dechových nástrojů. To, jak dýcháme, to je ten nástroj. Tohle všechno. Každý má svůj vlastní tón, každý s ním pracuje jinak. Každý tón je jedinečný. A odráží osobnost hráče. Já pracuji s dechem tak, abych vytvořil různé typy zvuků a naplnil tak charakter skladby, reaguji na stylovou odlišnost skladatelů i rozdílný přístup ke kompozici. Ale to se jednoduše říká. Já o tom vlastně nikdy nepřemýšlím. Jen prakticky vytvářím různé typy zvuků podle toho, jak mi přijdou vhodné. Jen tvořím zvuk. Neanalyzuji příliš, jak to mám dělat. Cvičím se v tom, abych měl co nejširší rejstřík zvuků, a pak to používám takřka automaticky. Přistupuji velmi odlišně k různým skladatelům. Například Ravela a jeho Daphnise a Chloé, suitu, kde je velké flétnové sólo, musím promyslet úplně jinak, a bude vypadat i stylově jinak, než když půjdu hrát Beethovenovu symfonii, nebo... Dvořákovu symfonii, nebo dokonce Šostakovičovu symfonii. Každá z těchto kompozic má svůj jazyk a odlišný charakter a já ovšem k tomu přistupuji rozdílně, když to hraji. Je to čistě můj osobní vklad, ale já doufám, že se přenese do publika a posluchači poznají a porozumějí těm rozdílům v interpretaci. Chci říct, že bychom měli vnímat Beethovenovu symfonii stylově velmi odlišně od Brahmsovy symfonie. A hráči to musí ztvárnit, to je naše práce jako interpreti... ukazovat tyto rozdíly. Začal jsem na flétnu na druhém stupni, myslím v sedmé třídě, a často jsem byl dotazován, proč jsem si vybral flétnu. Budu-li upřímný, opravdu nevím. Ale vzpomínám si, že jsem chtěl speciálně flétnu a bylo to spíše z vychytralosti, proč jsem chtěl flétnu. Můj starší bratr byl violoncellista. Tedy byli jsme jako rodina muzikální, ale... nebyli jsme jako rodina muzikantů. Nikdy jsem neslyšel, abych šel cvičit, nikdo mě nenutil hrát. Bylo to něco, co mne hrozně bavilo. Jak jsem jednou začal hrát, už jsem neměl zájem o nic jiného. Byla to jediná věc, kterou jsem dělal. Brzy jsem z toho měl velmi dobrý pocit a samozřejmě, úspěch nabudí k tomu pokračovat. Je to hrozně povzbudivé. A zkrátka hraní miluji. Zjistil jsem, že léto bylo pro mne vždy příležitostí k vyhledání něčeho, co jsem nemohl získat během roku. Takže i když už jsem byl na vysoké škole, často jsem jezdil na letní kurzy, kde jsem si doplňoval to, co mi nemohla dát škola. Nejčastěji jsem se pídil po orchestrální praxi, proto jsem vyhledával kurzy, kde bych co nejvíce mohl hrát v orchestrech. Smyčcoví hráči a klavíristé mají luxusní, skvělý repertoár pro sebe. Klavíristé mohou hrát vynikající, úžasnou hudbu, a stačí si k živobytí sami s tím, co bylo zkomponováno pouze pro ně. A hrají tedy celý part. Zase hráči na smyčcové nástroje mají skvělý repertoár a mohou hrát komorní hudbu, od Brahmse, Beethovena, Mozarta... My, hráči na dřevěné a žesťové nástroje, takový luxus nemáme. Tak zaprvé, noty, které máme my, mají pouze jednu osnovu a takhle moc psaného repertoáru není pro čistě sólový instrument. Pro hraní plnohodnotné skladby musíme spolupracovat s jinými. Abyste se stali výbornými instrumentalisty, musíte hrát výbornou hudbu. A když chcete hrát výbornou hudbu, musíte za ní do orchestru. A tam dokonce ten samý repertoár znovu a znovu můžete hrát pod různými dirigenty, v různých interpretacích. To je ta ...nejradostnější věc, co si umím představit. Být schopen něčeho takového v životě je opravdu něco výjimečného.