Basklarinet: Rozhovor a ukázka s Jamesem Ognibenem

Toto je člen sekce klarinetů. Nástroje mají rodiny a také klarinety mají svou rodinu a toto je basový klarinet a reprezentuje největší hloubky rodiny klarinetů. Hraje nejhlubší noty. Protože je basklarinet velký a těžký a bylo by velmi obtížné ho držet jen tak v ruce jako běžný klarinet, je zde zkonstruována taková podpěra a tou spočívá na podlaze. Všechny části klarinetu jsou velmi podobně také na basklarinetu. Klarinet má ozvučník jako zvonek a zde je ozvučník basklarinetu. Každá klapka na klarinetu má svůj ekvivalent na basklarinetu. Zde je ovšem několik extra klapek na basovém klarinetu, které vám umožní se dostat dolů do opravdu velkých hloubek, až do velkého C. Narozdíl od klarinetu to zde ovládáte pravým palcem. Klarinet nemá takový mechanismus, ale to je jediný rozdíl. Zde tyto páčky, které můžete ovládat svým palcem, vedou ke klapkám dole, zde až k velkému C, u basklarinetu. Tady je horní část basklarinetu, opět velmi podobná obvyklému klarinetu. Všechny klapky jsou stejné, všechno zde je naprosto stejné, jen větší. Další části klarinetu mezi vrchní částí a hubičkou říkáme soudek, ale na basklarinetu tomu říkáme krk. Tohle je ten krk, ta zakřivená věc, která vede mezi hubičkou a vrchním dílem basklarinetu. Tady je hubička, která je velmi podobná té klarinetové, ale je větší. Plátek je také podobný tomu klarinetovému, ale je také větší. Můj otec miloval Bennyho Goodmana a měl rád Artieho Shawa. A mně bylo asi sedm, nebo osm let a jednoho dne přinesl domů kovový klarinet, protože miloval klarinet a řekl mi: "Na tohle budeš hrát." Bohužel pro něj se mi to líbilo a chtěl jsem pokračovat. Bylo s tím hodně legrace a nadšení, ale byl to otec, kdo mě k tomu přivedl. Když jsem vyrůstal ve Warrenu v Ohiu, měli jsme excelentní hudební programy, měl jsem skvělé učitele. Procházel jsem však různými obdobími, kdy jsem chtěl cvičit a kdy jsem chtěl se vším praštit. Byla doba, kdy jsem už nechtěl hrát, ale nebylo mi dovoleno přestat, tak jsem pokračoval. Když jsem se dostával do puberty, začal jsem objevovat hudbu. Začal jsem poslouchat klasickou hudbu. Předtím jsem hrál ve školní kapele, to byl mládežnický orchestr, se kterým jsem hrál, kde se hrály operní předehry a různé transkripce klasické muziky, a právě tuhle hudbu jsem poslouchal nejraději. Když jsem přišel na školu, byla to excelentní kapela mého domovského města. Měl jsem štěstí na dva skvělé kapelmajstry, Roberta Flemminga a Flinta Fostera kteří mne v životě velmi ovlivnili. Velmi mne inspirovali a ukázali mi spoustu skvělé hudby. Když jsem objevil vše, co bylo možné zjistit o profesní budoucnosti, ať už z hlediska, jestli budu hrát, nebo učit, bylo mi jasné, že to je to, co chci dělat. Od doby, kdy jsem vyrůstal na severovýchodě Ohia, měl jsem blízko do Clevelandu. A v Clevelandu je jeden z nejproslulejších světových orchestrů, kde působil jako klarinetista člověk jménem Robert Marcellus. Měl jsem štěstí, že mě začal učit, jelikož jsem pochopitelně začínal jako klarinetista. Ten, kdo hraje basklarinet, hraje také klasický klarinet. Téměř vždy je klarinet tím primárním nástrojem a teprve pak, až získá zkušenosti na klarinetu, může přibrat na hraní jiného člena z klarinetové rodiny. Ať už je to Es-klarinet, nebo basklarinet, nebo třeba kontrabasklarinet. Tak, to v mém životě také přišlo až později, ten zájem hrát basklarinet. Byl jsem členem Charlotte Symphony, než jsem přešel do Metropolitní opery, kde aktuálně působím. Byl jsem klarinetistou v tom orchestru. Během toho účinkování tam se mě ptali, jestli by mi nevadilo hrát basklarinet, v nějakých skladbách. Já jsem souhlasil, koupil jsem si nástroj, a uvědomil jsem si, že s ním je spousta zábavy. Líbilo se mi na něj hrát a říkal jsem si, že by stálo za to se do problematiky ponořit hlouběji, možná zkusit nějaký konkurz na post basklarinetisty, a tak jsem přesně to udělal. Když hrajeme představení, je jedno, jestli hudba líčí něco veselého, nebo smutného, stále je to hudba a vždy se hraje v odpovídajícím stylu. Jestli je záměr ukázat zlo, musíte najít nějaký způsob, jak to zlo ztvárnit, ale stále krásné, protože to je hudba a je důležité odhalit v ní svou úlohu. Musíte znát svůj part... Jste v týmu, který se jmenuje orchestr, a stejně, jako musíte vědět, jakou roli máte v baseballovém, nebo fotbalovém týmu, musíte vědět, jakou funkci plníte v tomto okamžiku. A hudba rozhoduje o této funkci. Dirigent rozhoduje, jestli chce trochu víc toho, nebo zase ubrat tamtoho, ale vy ovšem musíte vědět, kde je vaše role nejdůležitější, kde je vaše úloha podpůrná, a tyto úlohy si neplést. Zkušenost a praxe samozřejmě vás tyto věci samozřejmě naučí.