Hlavní obsah
Aktuální čas:0:00Celková doba trvání:14:20

Kontrabas: Rozhovor a ukázka s prvním hráčem Alexandrem Hannou

Transkript

Kontrabas je velmi zajímavý nástroj, protože každý kontrabas je jiný, hodně se od sebe odlišují. Jsou velmi odlišné například od houslí, viol nebo violoncell. Hodně lidí si myslí, že kontrabas je jen velké violoncello, což je špatně. To není. Tento nástroj pochází z jiné rodiny, je příbuzný spíše viole da gamba. Často, tedy ne zrovna u tohoto nástroje, ale často kontrabasy mají nahoře velmi zkosené luby. Konkrétně tento nástroj je podobnější houslím, má růžky, jako housle a je tvarem oblejší. Nástroj, který právě držím, má v angličtině mnoho různých názvů. "Bass", "string bass", "double bass", "contrabass", "upright bass", "bass fiddle"... Je to proto, že bas má různé podoby v mnoha různých hudebních žánrech. Bluegrass, rock, barokní hudba, klasická hudba, i jazz samozřejmě... Většinou tam bývá psaný kontrabas. Já svému nástroji říkám "double bass", protože v dřívější klasické hudbě a v barokní hudbě většinou jenom zdvojujeme basovou linku. A basovou linku většinou hrály violoncella a basa se k tomu přidávala, aby zvuk byl plnější. Zdvojujeme basovou linku, z čehož pochází název "double bass". ("double" = dvojitý) Ladí se v kvartách, housle, viola i violoncello se ladí v kvintách. Důvod pro ladění v kvartách je, že vzdálenosti jsou tak velké. Třeba když chceme postupně hrát noty... ...je potřeba celá ruka jen na to, abychom zahráli tři noty. Na violoncello by jich každým jednotlivým prstem šlo zahrát víc. Basa se ladí kvartách, aby se na ni pohodlněji hrálo. Ladí se G, D, A, E. A asi jste si všimli této páčky, kterou jsem právě otočil. To nás vrací ke dřívějšímu tématu když jsem zmiňoval název "double bass". To zařízení tady nahoře je zvané C-extenze. Když se hraje spolu s violoncellem, cellista, který ladí v kvintách má hlubokou C strunu. Toto zařízení slouží k podladění nejhlubší struny, normálně naladěné na E. Snížíme ji postupně až na C , a můžeme tak zahrát vše, co violoncello. Toto je francouzská basa, kterou vyrobil Francois Barzoni. Mám jí skoro 3 roky, byla vyrobena někdy kolem roku 1890 a je to skvělý nástroj. Nejžádanější většinou bývají anglické basy a italské basy. Francouzské basy jsou také dobré, ale mívají velmi jasný, pronikavý a někdy až nosový zvuk. Tahle basa je výjimka. Má krásný, hluboký, mohutný zvuk, ale zároveň i ten francouzský jas a pronikavost. Je to skvělý nástroj pro vedoucího basové sekce, protože vám dává ten správný silný zvuk. Smyčec je většinou stejně důležitý, někdy důležitější než samotný nástroj. Mnohem raději bych hrál prvotřídním smyčcem na podřadnou basu, než na prvotřídní basu podřadným smyčcem, protože právě tam... ... se bere výraz toho zvuku, ve všem, co děláte pravou rukou. Je to velmi důležité a mám opravdu štěstí, že mám tento smyčec. Čekal jsem asi čtyři roky, než mi jedna skvělá smyčcařka z Woodstocku v New Yorku jménem Sue Lipkins vyrobila tento smyčec. Myslím, že tuto basu nikdy neslyšela, ale strávil jsem s ní nespočetně mnoho hodin na telefonu povídáním o mém kontrabasu a o tom, jak hraji. Tento smyčec je pro mě vyroben na zakázku a je naprosto úžasný. Existuje několik různých způsobů jak držet smyčec. Toto je francouzský styl, který používají houslisté, violisté a cellisté. Používá ho i většina basistů a nazývá se tedy Francouzské držení, styl s rukou nahoře. Výhodné je, že když máte ruku nahoře, legato zní přirozeněji a mnohem snadněji se i hraje, protože hodně táhnete po struně. Druhý styl držení smyčce je německý styl. Smyčec pro německý styl vypadá jinak, má širší žabku a držení vypadá takto. Na tomto je zase pěkné, že se váha ruky dostane do struny přirozenější cestou. Když povolíte paži, spadne takto, ne takto. Když hrajete francouzským stylem, musíte si dávat pozor na držení těla, aby se váha ruky správně dostala do struny a vznikal správný zvuk. Na kontrabas jsem začal, když mi bylo asi 13 let. Basa není první nástroj který jsem si kdy zkusil, začal jsem se učit na klavír, když mi byly 4 roky. Bydleli jsme v Bowling Green v Ohiu. Byli jsme muzikální rodina, moje sestra hrála na klavír a můj bratr hrál taky na klavír a na pár dalších nástrojů. Taky jsem hrál na nejrůznější nástroje. Hrál jsem na klavír, ale i na cello, na kytaru, zpíval jsem v kapele, dělal jsem hodně věcí. Ale basa se mne lákala, protože jsem se zamiloval do zvuku symfonického orchestru a bas symfonických orchestrů je super zvuk. Je to velká role, zní skvěle a opravdu se mi to zalíbilo. Rozhodl jsem se začít hrát na basu, když mi bylo 13 a začal jsem se učit se Scottem Haighem, členem souboru Cleveland Orchestra. A rozhodl jsem se, že chci hrát také v orchestru, což byl obrovský úkol. Je opravdu málo slavných symfonických orchestrů na světě, a místa jsou omezená, protože je pouze osm nebo devět kontrabasistů v každém orchestru. Díky bohu, měl jsem velmi obětavé rodiče, kteří mne podporovali a dovolili mi tohle dělat, i přestože je to celkem riskantní kariéra. Ale... myslím, že viděli, že mě to opravdu bavilo a že jsem byl ochotný cvičit, opravdu tvrdě, tvrdě pracovat a dřít, abych se mohl věnovat hudbě profesionálně. Takže... rodiče si pořídili auto dost velké, aby uvezlo tenhle můj nástroj a mne a vozili mě na všechny možné hodiny. A když jsem dostudoval střední školu, bylo načase poohlédnout se po vyšší hudební škole. V těch nejlepších je obrovská konkurence. Naštěstí mě přijali do Curtis Institute of Music ve Philadelphii. Studoval jsem tam 4 roky a během této doby moje vášeň pro symfonické orchestry rostla a rostla. Asi třetím nebo čtvrtým rokem studia jsem začal chodit po konkurzech a velmi rychle jsem zjistil, že prosadit se je moc, moc těžké. Stovky skvělých hudebníků přijdou kvůli nabídce jednoho místa, je tam velká konkurence a máte asi deset minut na to se předvést a zahrát všechny možné skladby z orchestrálního repertoáru. Měl jsem neuvěřitelné štěstí, v maturitním ročníku, že jsem získal místo vedoucího kontrabasů v Detroit Symphony Orchestra, takže dva měsíce po dostudování už jsem hrál na jednom pro mne z nejlepších míst na světě a jsem šťastný, že jsem tu práci získal. Zůstal jsem v Detroitu a hrál tam asi čtyři roky a jsou to dva nebo tři měsíce, co jsem se stal prvním kontrabasistou Chicago Symphony Orchestra. Těm, které by zajímala hra na kontrabas, bych doporučil začít poslechem hudby, která má pořádné basy. A je těžké najít hudbu, která nemá jakýkoli bas. Poslouchal bych Beethovenovy symfonie, Brahmsovy symfonie, ale i jazz, bluegrass a cokoliv, v čem tenhle nástroj je. Celkem zábava je si zkusit něco zahrát na baskytaru. Trochu se s ní seznámíte a baskytary jsou cenově mnohem dostupnější než kontrabasy. Pak si třeba popovídejte s učiteli hudby na vaší škole, pokud chodíte na školu s hudebními předměty. Doporučil bych všem mladým studentům se zájmem o hudbu, aby se jí začali věnovat, protože je to krásný, univerzální jazyk, který by měl každý znát. Myslím, že zvládnout čtení not je krásný dar, umět si pak sednout za klavír a zahrát nějakou píseň, nebo si něco zazpívat, myslím, že to je klíčová část života, takže bych vám poradil, ať do toho jdete. A nebojte se zpívat falešně, prostě jenom zpívejte.