Hlavní obsah
Aktuální čas:0:00Celková doba trvání:6:51

Basový trombon: Rozhovor a ukázka s Densonem Paulem Pollardem

Transkript

Tohle je basový trombon. Tomuto nástroji patří hloubky, v rodině pozounových nástrojů. Všimněte si na bastrombonu toho množství trubiček zde. Je zde mnoho zvláštních odboček, které umožňují tomuto nástroji hrát hluboko a být v tomto rejstříku flexibilní. Také si všimněte, že nátrubek bastrombonu je poměrně velký, což pomáhá hrát hloubky, a také roztrubový zvon je větší, než u altového, nebo tenorového trombonu, a který také dělá hru v hloubkách snazší. Bastrombon a tuba v zásadě mohou hrát ve stejném rozsahu, jejich témbr je ale odlišný. Barevný témbr tuby je zvukově mohutnější, širší. Bastrombonový je takový špičatější, ale hrajeme ve stejném rozsahu. Tento nástroj má dva ventily které vám vzásadě dovolují používat vnitřní polohy snižce, což je výhodnější, než natahovat ruku do krajní polohy. Mačkáním ventilů se zapojí do hry odbočky a nemusíme pohybovat snižcem. Tak například... velké F je v šesté poloze. A nebo stisknu první ventil a hraji to samé v první poloze. Takže to dává více možností, jak hrát noty v hluboké poloze. Nejhlubší notou na tomto nástroji je pedálové subkontra H, které už je úplně hluboko, a pro tento tón musím stisknout oba mé ventily a vytáhnout snižec kam až to jde. Když hrajete spodní noty na bastrombon a snižec máte dost vytažený, blížíte se ke konci snižce a je tedy velmi snadné si snižec vyhodit ven. Musím na to dávat pozor. Většina pozounistů začínala na tenorový trombon a já se odvažuji říct, že na 99,9 % profesionálních trombonistů začíná hrát v kapele kolem desátého roku. V 5. ročníku je to v Americe. A my všichni začínáme na tenorový trombon, i já jsem tak začínal. Jednoho dne, v 5. ročníku jsem se objevil ve škole a zrovna rozdávali přihlášky do kapely a já si říkal: "Hm, to zní lákavě" a tak jsem se zaregistroval, a pak jsme šli do velké místnosti a ředitel naší kapely nám předváděl jednotlivé nástroje. A já si hned vzal jednu věc, která odlišuje trombon od ostatních nástrojů, a tou je ... snižec. Ve chvíli, kdy pan ředitel takhle zatáhnul, úplně mě dostal a to je, proč jsem si vybral pozoun. Začal jsem hrát, když mi bylo deset let. První tóny nebyly slavné, ale moc jsem chtěl, aby to krásně znělo a tak jsem hodně cvičil. A opravdu mne do toho nikdo nemusel nutit. Miloval jsem zvuk toho nástroje a vážně mne to bavilo a proto jsem dělal velké pokroky. Víte, často, když moji přátelé chodili na fotbal a baseball, já dal přednost hraní stupnic, důležitých stupnic, jejich cvičení a nakonec, víte, po roce, nebo dvou neustálého, denního cvičení můj tón vzrostl a začal jsem lépe ladit a moje vybavenost na nástroji, moje snižcová technika byla lepší a lepší a stávala se z toho zábava po spoustě každodenní soustavné práce. Když mi bylo 13 a já vstoupil jako prvák na střední školu, měli jsme se zamyslet nad tím, co ve škole budeme dělat. A tak jsem si položil otázku: "Co chci dělat?" "Proč jsem přišel do gymnázia?" a hudba se ukázala, že je jedinou věcí, kterou chci. A proto jsem se po celou střední školu připravoval na hudební pedagogiku a následoval trombon. Víte, trombon, to je zábavný nástroj. Je to společenský nástroj. Není jako klavír, kde musíte sedět v místnosti sám a cvičit. Ne, trombon je nástroj, se kterým čas plyne, jako když si hrajete s dětmi. Je to zábava od prvopočátku. Jste v tom... Je to jako sport pro nesportovce svým způsobem. Jste-li ve skupině, hrajete spolu, musíte spolupracovat, poslouchat a ... tak prostě je to zábava od samého začátku. Záleží ovšem na tom, jak mladý člověk cvičí. Když začínáte a je vám deset let, netrvá moc dlouho, než se vám podaří vyloudit pěkný tón, když cvičíte denně a máte dobrou techniku.