Pokud chceme zapsat notu ještě pod D, která leží pod notovou osnovou, musíme přidat takzvanou
pomocnou linku. Pokud přidáme tuto pomocnou linku, můžeme dát notu na tuto linku a bude to nota C, o jednu notu níže než D. Tato pomocná linka může být
použita v obou směrech. Nota na vrcholu notové
osnovy houslového klíče je G, a pokud přidáme pomocnou linku a na ni položíme notu, bude to nota A. Tyto pomocné linky můžeme
používat pod i nad osnovou a můžeme použít pomocných linek,
kolik chceme, ale po čtyřech nebo pěti
pomocných linkách je velmi těžké tyto noty číst. Vrátíme se zpět k jedné pomocné lince pod notovou osnovou.
Tato nota je C, pokud přidáme notu pod
pomocnou linku, dostaneme H a pokud přidáme druhou
pomocnou linku a umístíme notu na druhou
pomocnou linku, dostaneme notu A, vždy máme na paměti, že
při pojmenovávání not používáme sedm písmen
z abecedy, takže pokud jsme na C a jdeme dolů po stupních, dostaneme se na H. A pokud
přidáme druhou pomocnou linku a umístíme notu na tuto
linku, dostaneme A. A teď se podíváme na
ostatní tóny, o kterých jsme mluvili od
A pod notovou osnovou až k A nad notovou osnovou. Nyní vidíme, že zde máme tři
A, jedno pod notovou osnovou, jedno uprostřed osnovy a jedno nad osnovou. tyto tři tóny zní stejně, ale jedna je hluboká, jedna je ve středním rejstříku a jedna je vysoká. Pokud budeme počítat stupně
od hlubokého A k prostřednímu A, zjistíme, že prostřední A je
8 not nad hlubokým A. Vzdálenost od jednoho A
k druhému se nazývá oktáva, což pochází z latinského slova
octava, což znamená osm dílů. Nyní umíme číst dvě oktávy
not na notové osnově, od hlubokého A k prostřednímu A
je to jedna oktáva, od prostředního A k vysokému A
je to druhá oktáva. Existují dvě pomůcky na zapamatování, které můžeme použít pro
zapamatování si not osnovy. V mezerách jsou noty F, A, C, E, což nám dává anglické slovíčko
pro obličej: FACE, a na linkách jsou noty E, G, H, D, F,
(každému správnému klukovi se daří).