Akcent
Důraz na začátku hudebního zvuku.
Adagio (italsky)
Znamená pomalé tempo. Někdy se používá jako název díla, jako například Mozartovo Adagio pro housle a orchestr.
Andante (italsky)
Znamená rozvážné tempo podobné chůzi.
Takt
Specifický počet hudebních zvuků, které jsou spořádané do taktu a které jsou mezi dvěma svislými čárami, kterým se říká taktové čáry. Pusťte si lekci: Hudební nauka: Noty a rytmus, Lekce 1: Délka not, trvání a metrum
Doba/Rytmus
Pravidelný vzor v taktu. Pusťte si lekci: Hudební nauka: Noty a rytmus, Lekce 1: Délka not, trvání a metrum
Cadenza (italsky)
Delší sólo (hráno samostatně) pro sólistu v koncertě. Cadenza může být také sólo v orchestrálním díle pro jednotlivce nebo skupinu nástrojů. Pusťte si lekci: Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5, Analýza Gerarda Schwarze (část 1), První věta
Chorál
Původně odkazuje na německé protestanské hymny. V kompozici to znamená pěvecká kompozice pro hlasy nebo nástroje, jako například Bachovy chorály. Slovo "chorál" se občas používá jako jméno pro pěvecký sbor nebo soubor.
Akord
Když zní dva a více tónů dohromady, slyšíme akord.
Koncert
Dílo pro jednoho hráče nebo skupinu hráčů s doprovodem orchestru.
Crescendo (italsky)
Znamená zesílení, zesilující zvuk.
Decrescendo/Diminuendo (italsky)
Ztišení; opak crescenda.
Dolce (italsky)
Znamená zahrát sladce a příjemně.
Přízvučná doba
První době v taktu, která je dána vedoucím souboru, se říká přízvučná doba. Podívejte se, prosím, na Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5, Lekce dirigování s Gerardem Schwarzem (1. věta)
Soubor/Ansámbl
1) Skupina muzikantů hrající spolu jako orchestr nebo smyčcový kvartet; 
2) Skutečné představení hraní jako celku nebo vystupování společně.
Fanfára
Hudební dílo používané jako oznámení, často hrané žesťovou sekcí v orchestru nebo jednotlivými nástroji, například trubkou.
Koruna
Symbol, který říká hráčům, aby drželi tón do té doby, dokud chtějí, ale určitě déle, než jaká je zapsaná délka noty. Podívejte se, prosím, na Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5, Lekce dirigování s Gerardem Schwarzem (1. věta)
Béčko
Když je symbol béčka ♭ umístěn před notou, snižuje notu o půltón. Například pokud máme notu D a přidáme béčko k notě, vznikne Des nebo D♭.
Forma
Tvar nebo uspořádání hudební kompozice.
Forte (italsky)
Nahlas nebo silně.
Fortissimo (italsky)
Hlasitěji než forte.
Půltón
Hudební interval (jako E-F nebo B-C) rovnající se 1⁄12 oktávy.
Harmonie
Samovolná kombinace tónů, především v podobě akordů, které jsou příjemné na poslech.
Instrumentace
Může být také nazvána jako orchestrace, když mluvíme o orchestru. Je to způsob, kterým skladatel nebo aranžér bere zvuk a připisuje je jednotlivým nástrojům.
Tónina
Skupina tónů založená na dané tónice a obsahující stupnici. Považuje se za určující tóninový základ díla nebo jeho části.
Larghetto (italsky)
Obvykle trošku rychlejší než largo.
Largo (italsky)
Znamená široce, výrazně. Když mluvíme o tempu, znamená celkem pomalu.
Dur
Tento pojem se vztahuje jak k akordu, tak k tónině. 
A. Když mluvíme o akordu, obsahuje 3 tóny o různé výšce, kdy rozdíl mezi prvním a druhým je čtyři půltóny a rozdíl mezi druhým a třetím jsou tři půltóny. Půltón je nejmenší interval (rozdíl nebo vzdálenost) v tradiční západní klasické hudbě. Je to nejbližší vzdálenost na piánu, jedná se o sousedící bílé a černé klapky.
B. Když mluvíme o tónině, jedná se o tonální systém, ve kterém je určité dílo nebo věta. Obvykle je tato tónina použita jako hlavní nebo závěrečný akord díla. Například Schumannova Symfonie č. 3 je v tónině Es dur a první a poslední věta začíná a končí v tónině Es dur. Samozřejmě mnoho tónin a akordů se objeví během pěti vět díla, ale nejvýraznější je Es dur.
Takt
Jednotka měření času v notách, která obsahuje daný počet dob podle druhu taktu. Tato jednotka času je úsekem mezi dvěma taktovými čárami.
Melodie
Rozpoznatelný sled melodických zvuků.
Moll
Tento pojem se vztahuje jak k akordu, tak k tónině.
A. Když mluvíme o akordu, obsahuje 3 tóny různé výšky. Rozdíl mezi prvním a druhým tónem jsou tři půltóny a rozdíl mezi druhým a třetím jsou čtyři půltóny.
B. Když mluvíme o tónině, jedná se o tonální systém, ve kterém je určité dílo nebo věta. Obvykle je tato tónina použita jako hlavní nebo závěrečný akord díla. Například první věta Beethovenovy Páté symfonie je v c moll. Nejvýraznější akord je c-mollový akord a ústřední nota je C. Samozřejmě je ve větě použito mnoho jiných tónin a akordů.
Molto vivace (italsky)
Velice živě.
Motiv
Rozpoznatelný sled hudebních zvuků, který je kratší než melodie.
Věta
Větší část uvnitř symfonie nebo koncertu. Často se skládá z více témat nebo hudebních myšlenek.
Noty
Symboly představující zvuky a délky těchto zvuků. Podívejte se, prosím, na Hudební nauka: Noty a rytmus, Lekce 1: Délka not, trvání a metrum
Oktáva
Interval mezi dvěma stejnými notami. Vyšší tón je o oktávu výše než nižší. V durové stupnici je vzdálenost tohoto intervalu 8 tónů, proto název “oktáva.”  (v durové a molové stupnici je osm tónů výsledkem kombinací celých tónů a půltónů)
Opus (latinsky)
Znamená dílo. Čísla děl jsou obvykle přidělována skladatelem. Čísla opusů jsou často přidělena podle pořadí, v kterém byla díla složena, občas jsou ale přiřazována podle vydání děl.
Pianissimo (italsky)
Tišeji než piano.
Piano (italsky)
Jemně, tiše.
Výška tónu
Frekvence tónů určující, jak vysoko nebo hluboko zní (“frekvence” v tomto kontextu znamená počet kmitů napětí za sekundu jakožto zvuk ve formě zvukové vlny).
Piu (italsky)
Více. Například piu piano by znamenalo více tiše.
Rozklad
Skupina akordů může vytvořit harmonické napětí. Pokud všechny tóny nezazní najednou, napětí se rozloží. Rozklad akordu je tedy případ, kdy se jednotlivé tóny akordu zahrají libovolně po sobě, nikoliv najednou.
Stupnice
Uspořádaná řada sousedních tónů. Je uspořádaná do série celých tónů a půltónů, například durová nebo mollová stupnice. Každá stupnice je definovaná svým charakteristických zvukem a svým nejvýraznějším tónem, známým jako tónika.
Sempre (italsky)
Vždy. Například sempre forte by znamenalo vždy hlasitě.
Sempre piu (italsky)
Vždycky více.
Sforzando(italsky)
Důrazně, obvykle s akcentem.
Křížek
Když je symbol křížku ♯ umístěn před notou, zvyšuje notu o půltón. Například pokud máme notu G a přidáme křížek k notě, vznikne Gis nebo G♯.
Solo
Dílo pro jednoho hráče (hudebníka), nebo část určitého díla, kde hráč hraje sám. V orchestrálních dílech je solo obvykle velmi důležitá část pro jednoho hráče. Můžeme se i setkat s pojmem soli, který znamená solo skupiny hráčů.
Tón (nebo “celý tón”)
Hudební interval mezi dvěma tóny (jako například C–D nebo C–B) obsahující dva půltóny.
Symfonická forma
Struktura díla pro velký hudební soubor.
Tempo (italsky)
Rychlost hudebního díla.
Téma
Nejdůležitější melodie v hudebním díle. Dílo může mít buď jedno hlavní téma nebo mnoho různých témat.
Tonalita
Seskupení všech tónů a harmonií díla ve vztahu k tónice.
Tónika
Tón, který je prvním stupněm durové nebo mollové stupnice. Zároveň je tóninovým středem díla, které je složeno v dané tónině.
Synkopa
Přípravný pokyn, který je dán dříve než první doba v taktu. Podívejte se, prosím, na Ludwig van Beethoven: Sympfonie č. 5, Lekce dirigování s Gerardem Schwarzem (1. věta)
Načítám