If you're seeing this message, it means we're having trouble loading external resources on our website.

Pokud používáš webový filtr, ujisti se, že domény: *.kastatic.org and *.kasandbox.org jsou vyloučeny z filtrování.

Hlavní obsah
Aktuální čas:0:00Celková doba trvání:5:02

Transkript

– Kromě čar, tvarů a perspektivy používáme ještě další nástroj, abychom nasměrovali divákův pohled a vyzdvihli to hlavní z příběhu. Jedná se o tónování neboli stínování. Upravením světla a stínů každého prvku scény můžete směrovat pohled diváků a zároveň vytvářet konkrétní náladu. Světlé odstíny vyvolávají pocity otevřenosti, radost, uvolněnost, zatímco tmavé odstíny vytváří atmosféru tajemna, smutek nebo něco hrozivého. Dalším prvkem je kontrast. Je to rozdíl mezi sousedními světlými a tmavými odstíny. Nízký kontrast znamená, že není příliš velký rozdíl mezi světlými a tmavými odstíny. Může to navozovat tlumenou či klidnou náladu. Vyšší kontrast klade velmi tmavé a velmi světlé barvy vedle sebe. Vytváří to pocit vzrušení, něčeho dramatického, rozrušení nebo konfliktu. Kontrast nám také umožňuje nasměrovat pohled diváka, protože naše oči se přirozeně pohybují směrem k místu s nejvyšším kontrastem. Abyste to viděli v praxi, pojďme se zeptat našich umělců, jak využívají tónování. – Na tomto obrázku z filmu Vzhůru do oblak vede vaše oči jako první perspektiva, jednobodová perspektiva vede vaše oči k úběžníku, což je Carlův dům. Všechno v popředí je hodně tmavé, což v podstatě vytváří orámování, a díky světlým barvám v pozadí vzniká nepřímo vyjádřený dojem pohybu vzhůru. – Když se podíváte na tento obrázek, jsou zde v podstatě dva různé odstíny. V pozadí je tento odstín, který je světle šedý, a tak trochu všechno vtahuje. A pak tady máte tuhle světlejší část, takže, když se vytvoří kontrast mezi světlem a stínem, automaticky to donutí vaše oko podívat se sem. Nejtmavšími body obrázku jsou postavy. Vidíte, že nejtmavší šedá je hned vedle toho nejsvětlejšího místa, což vám automaticky ukazuje, kam přesně se chcete dívat. A to světle šedé pozadí tady vás tak nějak vtahuje od okrajů snímku, a naznačuje vám, kam se máte dívat. – Je skutečně zábavné si s tónem pohrávat a říct si, dobře, tyhle postavy jsou docela tmavé oproti pozadí, a i ten pokoj je dost tmavý. Ale jak je odlišit? Říkali jsme si, že osvítit scénu světlem z okna, by byl zajímavý způsob, jak postavy prozářit a zároveň i vytvoříme napětí mezi barvami. Je to skoro jako světlo vs. tma a tam kde se setkávají, vzniká energie. Vidíte, že je tady výrazný světelný lem okolo postav tady. A právě sem to vaše oko přitáhne, tady, kde se se tohle děje a kde vzniká napětí. – Tenhle obrázek z filmu Auta 3 využívá tónování, aby nám pomohl pochopit, kam by se měly naše oči přímo dívat. Když se podíváme jen na ta šedá místa, na stínování, probíhá tady několik zajímavých věcí. Bereme tóny jako světlo ve skutečném prostředí když kreslíme. Podívejte se blíže, jsou tady různé tvary, které se vynořují s tónováním, což dává našemu oku znamení, kam se má dívat. Tady je velký kruh prvním odstínem, a díky tomu se naše oko lépe soustředí na velký kontrast se světlejší oblastí. kde se odehrává práce s čarami. Je tady také, sice jemnější, ale je tady, ještě druhá oblast stínu. Vytváří jiný dynamický tvar. A opět je využit odstín, jako tvar, jako bodově nasvícený tvar, který pomáhá vymezit světlo, formuje scénu a ukazuje vám, kam by se mělo vaše oko dívat. – U tohoto obrázku jsem postupoval trochu jinak. Jde tady hlavně o emoce, jakýsi temný moment pro McQueena. Právě si po celém dni závodění na pláži uvědomil, že není tak rychlý, jak by chtěl a že není v takové formě, aby vyhrál závod s Hromem. Vzniká tady zespodu postupný gradient, který stoupá a téměř vám dává pocit selhání a prohry. Gradient je v podstatě přechod z jednoho odstínu do druhého na jednom místě. Když se podíváte na McQueenův tvar, zůstává stále stejný, ale překryl jsem ho pomocí gradientu, což je jako kdybyste stínovali. Postupuje od nejtmavšího odstínu až k nejsvětlejšímu tady. Tady to mžete vidět, kdybych to měl vyšrafovat, směrem nahoru se bude šrafování zvětšovat, takže dole bude nejtmavší, postupuje to nahoru a vytváří to skoro až dojem, že je v jemném oparu nebo v mlze, v níž se emočně nachází. A vám divákům to pomáhá vcítit se o trochu víc do jeho pocitů. – Abych to shrnul, pomocí tónování můžeme vytvořit náladu, nasměrovat divákův pohled a mít pod kontrolou informace, které publiku odhalujeme. V následujícím cvičení si s tím budete moct pohrát. Tak běžte a vrhněte se na to!