If you're seeing this message, it means we're having trouble loading external resources on our website.

Pokud používáš webový filtr, ujisti se, že domény: *.kastatic.org and *.kasandbox.org jsou vyloučeny z filtrování.

Hlavní obsah

Prostor

Využití prostoru v obrazovém vyjadřování

Chceš se zapojit do diskuze?

Zatím žádné příspěvky.
Umíš anglicky? Kliknutím zobrazíš diskuzi anglické verze Khan Academy.

Transkript

V posledních dvou videích jsme se bavili o tom, jak čára a tvar podporují vyprávění příběhu. Také jsme použili vizuální jazyk, abychom vytvořili dojem prostoru. Při pohledu na tuto fotografii zjistíme, že tyto dvě svislé čáry na chodníku se zdají být blíž a blíž k sobě, čím dále jsou od nás. Také vzdálenost mezi míčky níže ve snímku se nám jeví větší, než u míčků vzadu. Míčky výš ve snímku se jeví blízko k sobě a jsou očividně mnohem menší. V náčrtcích našich scén tyto vlastnosti napodobujeme, abychom vytvořili dojem hloubky. Tomu se říká lineární perspektiva. Podle toho, jak rozložíme svislé čáry, vytváříme dojem prostoru nebo hloubky. Jako třeba tato cesta mířící do dáli. Použijeme-li tlustší čáru naspodu snímku a tenčí nahoře, můžeme vytvořit dojem, že se cesta vzdaluje. K této iluzi si pomůžeme i správným umístěním různých prvků snímku. Umístěním prvků výš do snímku získáme vzdálenější objekt. Využít správné umístění pro iluzi hloubky je ještě efektivnější, pokud si pohrajeme s rozdíly ve velikostech. Menší věci se jeví vzdálenější. Nyní se pojďme podívat na to, jak vytváříme iluzi prostoru v našich náčrtcích a při kreslení návrhů. Tenhle obraz mám hrozně rád. Miluju tuhle sekvenci náčrtů. V ní se dům začne vznášet. Dojem hloubky ve 2D rozměru zde vytváří jeden mizící bod v pozadí. Takže perspektiva jednoho bodu ukazuje hloubku na jediném bodu. Takže řekněme, že se koukáte přímo sem na tenhle bod. To je váš mizící bod. Dále tu máte jakousi horizontální čáru, která vede tudy. Potom se všechny vaše čáry sejdou v tom jednom jediném bodě. Takže když se podíváte sem, tahle čára půjde sem, stejně jako tahle, pak i všechny tyhle čáry směřují do vašeho bodu. Díky tomu můžete vidět, jak se objekty budou měnit spolu se vzdáleností. Podívejme se na tohle auto. Většinou je dobré začínat se čtverci, lépe to na nich uvidíme. Takže tady máme čtverec, a tady další. A jak vidíte, jsou menší a menší. Takže máte tyhle geometrické tvary, které jsou vážně jednoduché i ty největší budovy. Stále to jsou jednoduché geometrické tvary. Tohle je skvělý obraz kreslených návrhů z Úžasňákových, kde vidíme Boba. Bob už není superhrdina, ale pracuje v kanceláři jako pojišťovací agent. Na tom obraze miluju to, že každý dostane svou "krychličku", kdežto Bob, skvělý chlap, který by měl být superhrdinou, dostane tu jedinou, která má uvnitř obrovský sloup. Zde prostor popisujeme i s emocionálním komponentem, kdy Bob nedělá to, co by dělat měl. Nemůže to ale změnit. Ten prostor nám říká, že je Bob nacpaný, obrovský chlap nacpaný v tomhle malinkatém místě. Skoro jako kdyby byl uvězněný v tomto prostoru. Tyhle kompoziční prvky panelu filmu Auta 3 nám pomáhají dosáhnout iluze prostoru. Tahle křivka v pozadí... My víme, že tohle mřížkování je v umělcově mysli stejné délky. A tak to vytváří iluzi pohybu kolem této křivky. Zde máme iluzi prostoru, protože je mřížkování větší. Jakási větší verze toho vzadu kolem křivky. Opět čáry, máme tady boxy, které se jeví nehybné. Nebo možná pomalejší než Blesk McQueen. Ten má mnohem dynamičtější tvar. Také nám ale všechny směřují k McQueenovi, takže stále víme, kam koukat. Přitahují naši pozornost. Vážně přitahují. I díky práci s těmito čarami tady. Je celkem zábava pohrávat si s tím, co se stane, když odstraníte vizuální prvky vytvářející dojem prostoru. Takže sekvence "Abstraktní myšlenky" byla vážně zábava, protože jsme si mohli pohrát s perspektivou a tak trochu ošálit divákovo oko. Nejsou tam žádné vizuální prvky vypovídající o tom, jestli kolem něco je, nebo není. Nejsou tam ani rohy místnosti, všechno je chaos. Jen bílé světlo. A vy si začínáte myslet, jako vím, že tam jsou zdi... A jsou přímo přede mnou? Nebo spíš sto metrů ode mě? Fakt nevím. A to je velmi matoucí. Dokud se tyhle vizuální prvky neodstraní, neuvědomíme si, jak moc na ně denně spoléháme. My se opíráme o naše vyprávění, ale co se stane, když prostě zmizí? Zkrátka jsme mysleli abstraktně. Odstranili jsme celé pozadí a také všechny vizuální prvky, od kterých se běžně začíná. A pohráli si s prostorem. Je skvělé, že dokážeme vytvořit celý 3D svět několika čarami a tvary. V další lekci budete mít příležitost zjistit o prostoru a perspektivě více.