Rady k tvorbě osnovy

Co byste poradili novým vypravěčům? Nejlepší rada, jakou k výstavbě příběhu mám: začněte od konce. Musíte vědět, jak chcete skončit. Začněte od konce, a pak budete vědět, jak si příběh rozvrhnout. Je velmi důležité, abyste se vystavili co nejvíce nápadům. V knihách můžete najít opravdové poklady. Čtení je základem psaní příběhů. Vždy je dobré vzít si k ruce knihu a najít nový příběh. Je dobré sledovat strukturu. Je dobré podívat se na různé filmy, tím získáte podklady a také pochopíte, jak by se příběh běžně odvíjel. Ale pak je na vás, abyste vytvořili něco jedinečného. Někteří z těch nejlepších filmových tvůrců – mám na mysli například Stanleyho Kubricka – jeho filmy vypadají, že jsou myšlenkově velmi sjednocené, ale není to tak. V některých se občas snaží vymanit z žánrových konvencí. Neobsahují klasické vyprávění nebo jen s rozvahou. Užívá vyprávění jako nástroj, jak vás dopravit z bodu A do bodu B. Nesoustředí se na samotné vyprávění, ale spíše na své myšlenky a pocity. Musíte se jen zamyslet nad tím, co je pro vás opravdu důležité. Řeknu vám krátce něco o sobě. Rodičem jsem se stal pozdě. Mám dvě malé dcery. A tak jsem si uvědomil, že musím být dobrým otcem poněkud ve spěchu. Nemám tolik času. Pořád na to myslím, takže doma pracuji na příběhu, který snad bude vtipný. Je to tak trochu sci-fi, ale pracuji na příběhu o rodičích, kteří se snaží ve spěchu vychovat své děti jak nejlépe dovedou. Věci, které se mi v životě povedly nejlépe, jsou věci, na nichž mi záleží nejvíce, do nichž jsem ochoten nejvíce investovat, které mi nepřipadají jako práce a které mi pomáhají se rozvíjet. Protože jsem se překonal, když jsem jich chtěl dosáhnout. Vrhněte se na to, udělejte to, jak nejlépe dokážete, oddejte se tomu, vytvořte něco a dokončete to. A pak to dělejte znovu. Je těžké přiznat si, že to nevyšlo. Ale musíte se odhodlat začít znovu a od základů vše přestavět. Učíte se přitom, takže vám to půjde s každým dalším pokusem lépe. Musíte být ochotni svůj nápad zahodit a začít od začátku. Musíte umět padnout a zase vstát. Na začátku si vždy namalujeme na zeď emoční vývojovou křivku. Doopravdy tu máme místo tabulí pomalované zdi. Můžete sedět doma, přisunout se s židlí ke zdi a nakreslit si velkou vývojovou křivku. Poté si na křivku zanést, co se děje s pocity vaší postavy. To vám dá jasnější představu. Je důležité žít, prožívat, objevovat a zkoušet věci, setkávat se s novými lidmi, zkuste cokoliv chcete. Svět je plný možností a odtud naše příběhy pramení.