Poskytování zpětné vazby

Vítejte zpátky. Posledně jsme si povídali o představení příběhu jako o způsobu, jak ho zlepšit. Nejdůležitější částí je zpětná vazba, kterou poskytnou posluchači. A na tu se budeme soustředit v tomto videu. Když představujete svůj příběh, mohou v něm být části, které jsou vám jasné, ale posluchačům, kteří ho slyší poprvé, ne. Proto je zpětná vazba důležitá. Dozvíte se, jaké části vašeho příběhu je nutné dovysvětlit. Zpětná vazba pomůže vypravěči pochopit, co je dobré a co ne. Čím přesnější a výstižnější budete, tím snáze vypravěč pochopí, jak jeho příběh vnímáte. Takže na co se při poslechu zaměřit? Když poslouchám příběh, snažím se poznat, co jím chtěl vypravěč říct. Co je hlavní pointou příběhu? Ze způsobu, jakým postava říká repliku, pochopím, proč ji vytvořil takovou, jaká je. Také z toho pochopím, jak mám scénu načasovat, jaký je vypravěčův záměr nebo jak má scéna působit na diváka. To mi může například pomoci, když vybírám vhodnou hudbu. Když nám tvůrce náčrtků představuje tří až čtyřminutovou scénu, chceme jako střihači vidět, jak bude ta scénka zakomponovaná do celého filmu. Díváte se jen na jeden kousek filmu, jedinou sekvenci, a většinou se odvíjí od místa, kde se nacházíte. Takže se musíte zamyslet: Co je začátek a co je konec? Dobře, už vím. Pojďme na to. Ale hlavně se zaměřte na výkon a tempo a jestli scéna zapadá do celého filmu. Až si ujasníte, co bylo jasné a co ne, co bylo zábavné a co ne, je načase dát vypravěči zpětnou vazbu. To může být obtížné. Chcete, aby kritika vypravěče nabudila k provedení změn, nechcete, aby se cítil špatně. Umělci z Pixaru mají pár strategií, jak udělat zpětnou vazbu příjemnou. Nejdříve začněte klady: uveďte, co se vám na příběhu líbilo a co se opravdu povedlo. Snažíme se myslet na tzv. "sendvič". Začnete něčím pozitivním, co se vám na příběhu opravdu líbilo. Prolomíte tak trochu ledy, a pak můžete dát vypravěči konstruktivní kritiku. Potom opět skončíte něčím pozitivním. Takže mezi vámi nezůstane zlá krev. To je "sedvič". Pro filmaře je to lehce stravitelné, protože je to sendvič. Když někdo představuje svůj příběh a já mu dávám zpětnou vazbu, musím mít na paměti, že na tom ten člověk tvrdě pracoval. Možná na tom pracoval pozdě do noci a neviděl kvůli tomu svoje děti. Takže do toho jdete s jistým respektem k tomu umělci. Poslechnete si kritiku raději, když budete mít pocit, že ten, kdo vás hodnotí, je na vaší straně a má ten samý cíl, že chce vytvořit něco skvělého, lepšího, než byste vytvořili každý zvlášť. Zadruhé, snažte se negeneralizovat. Ať je z vaší kritiky jasné, že se jedná o váš názor. Když dáváte feedback, je důležité zdůraznit, že je to pouze váš názor. Je dobré používat první osobu jednotného čísla. "Nerozuměl jsem tomu." "Myslím, že by tohle mohlo být jasnější." "Nebyl jsem si jistý, co jste v téhle pasáži chtěl sdělit." Neříkejte: "Nikdo tomu neporozumí." nebo "nebylo to dostatečně jasné". "Nikdo to z toho nepochopí." "Nikdo tomu nebude rozumět." Protože to není vůbec pravda. Nemůžete vědět, jestli to ostatní pochopí. Každý má jiný názor. A co je pro jednoho jasné, nemusí být jasné pro druhého. Zatřetí, buďte konkrétní. Když dáváte konkrétní zpětnou vazbu, opravdu to člověku pomůže vyřešit problémy. Může pak příběh vylepšit. Když mu řeknete: "není to vtipné", tak to filmaři moc nepomůže. Ale když řeknete něco jako: "Bylo by to o tolik vtipnější, kdybys změnil načasování a pointa přišla o vteřinku dřív." Nebo místo jednoho gesta navrhněte jiné. Jak by se to dalo konkrétně změnit. Co by mohl režisér/tvůrce doopravdy použít, aby ten problém vyřešil. To vždycky pomůže. Takže pokud zvládnete být konkrétní a víte, co chcete, i když to může být špatně, alespoň budou vědět směr. A za čtvrté, dávejte vypravěči jen návrhy, nerozkazujte mu, co by podle vás měl udělat. Když dáváte zpětnou vazbu, je důležité, abyste vypravěči jen nediktovali to, co považujete za nejlepší vy. Může existovat spousta řešení. Nebo se zeptejte pro upřesnění: "Jaký byl váš záměr, když postava řekla xyz?" "O co jste se snažil v tomto úseku?" "Co bylo vaším záměrem?" "Čeho jste se snažil docílit takovým závěrem příběhu?" Zaprvé to z vás sejme břemeno, že nemusíte přijít s řešením, ale také to přiměje režiséra nebo vypravěče, aby se sám zamyslel nad tím, co se snaží říct. Sám na to pak přijde. Otázky zase více zapojí toho, kdo příběh představuje. Pokud dáváte zpětnou vazbu, je vaším úkolem, abyste v příběhu nacházeli problémy, ale neměli byste je opravovat. Samozřejmě přijďte s návrhy, ale řešení problémů má na starosti vypravěč. V dalším cvičení s kamarády zapracujete na své zpětné vazbě.