If you're seeing this message, it means we're having trouble loading external resources on our website.

Pokud používáš webový filtr, ujisti se, že domény: *.kastatic.org and *.kasandbox.org jsou vyloučeny z filtrování.

Hlavní obsah
Aktuální čas:0:00Celková doba trvání:6:59

Transkript

- Ahoj, jsem Madeline Sharafian. Možná jste si mě všimli v předchozím videu. Budu vás provázet zbytkem této lekce o představování, zpětné vazbě a střihu. V Pixaru tvořím náčrtky scén a během této lekce mi bude pomáhat pár dalších umělců a střihačů. - Ahoj, jsem Bob Peterson, scénárista Pixaru. - Axel Geddes a jsem střihač. - Anna Wolitzky a pracuji jako střihačka. - Ahoj, jsem Domi a možná si mě pamatujete z první lekce o vyprávění. V minulém videu jste viděli, že sdílení příběhu s druhými lidmi nám pomáhá pochopit, co funguje a co ne. A stejně jako i jiné aspekty tvorby filmu umění představit příběh vyžaduje nácvik. Andrew Stanton je mistrem v představování příběhů. Podívejme se na jedno z prvních představení filmu Hledá se Nemo. - Probudí ho jeho 6letý syn Nemo, který má po útoku barakudy problém s ploutví, takže plave divně a nevypočitatelně. Ale dnes se zmítá sem a tam, protože přišel první den školy. Zatímco Nemo je nadšený, je to den, kterého se nemohl dočkat, pro jeho otce to je den, kterého se obával. Protože nevěří nikomu a ničemu, má strach z oceánu a další obavy, které vyplouvají na povrch. Jednou z nich je i pan Ray, rejnok, výstřední učitel, který první den školy bere své žáky na exkurzi k útesu. A tak otec nervózně doprovází Nema, zatímco ten se nadšeně ptá na různé otázky. Jé, tati, možná uvidíme i žraloky, znáš žraloky? Ne! A ani nechci! A co mořské želvy? Sandy Plankton říkala, že se dožívají až 350 let! Jsem si jistý, že přehání, ale kdybych jednu potkal, tak se zeptám. A poté konečně dorazí do školy. Přijde pan Ray, všechny děti si na něj vylezou a otec je vyprovází společně s dalšími rodiči a nervózně pozoruje, jak se vzdalují a mizí k útesu. Nemůže potlačit svou nervozitu, ostatní rodiče ho popichují. "Neboj, většina z nich se vrátí." "Jo, neboj." "Vybavuji si svůj první den na Srázu, byl jsem fakt vystrašený." A otec povídá "Sráz?" "Oni míří na Sráz? Ale to nemůžou. Je to příliš nebezpečné! Vždyť Nemo neumí plavat!" Zpanikaří a zamíří k útesu. Všimněte si, jak Andrew rozvíjel příběh postupně, vždy po jednom prvku. Možná jste si všimli, že to sehrál dramaticky a vytvořil silnou a emotivní atmosféru. Zkuste si to znovu přehrát a všímejte si, jak pracuje se svým hlasem a pohyby při představování příběhu. Nejběžnější způsob, jak příběhy představujeme v Pixaru, my umělci, jako jsem já, je že opakovaně představujeme náčrtky scén režisérovi a i sobě navzájem, abychom příběh neustále zlepšovali. Nyní uvidíte Valerii LaPointe, jak představovala náčrtky scén pro film V hlavě. "Můj ty bože, proč jsme tu nikdy nebyli?" A on povídá: "Protože máma a táta to před námi tajili!" (zabručí) Vžila se do rolí několika různých postav, když četla jejich text v rámci dialogu. Změnou hlasu od sebe odlišovala různé postavy. Všechny tyto prvky pomáhají publiku pochopit důležité dějové okamžiky včetně emocí jednotlivých postav. Když představujete příběh, nevysvětlujte každý detail svých náčrtů, nechte je mluvit za sebe. Snažte se používat popisný jazyk, vaši posluchači pak mohou využít své představivosti, aby si doplnili to, co v náčrtcích není. Například je lepší říct "tmavá postava pomalu vešla do místnosti," než jenom "člověk vstoupil dovnitř." Popisný jazyk pomáhá, ale měli byste si dávat pozor i na tempo. Tedy na to jak rychle vyprávíte příběh. Když vyprávíte o nějaké akci, zrychlete, naopak u citově zabarvených částí zpomalte, nechte každý okamžik vyznít za pomoci jediného náčrtu. Každý umělec má svůj vlastní přístup k představování příběhů. Poslechněme si další rady od našich umělců. Máte nějaké rády k představování příběhů? - Nejlepší rada, kterou jsem dostala, je být opravdu z příběhu, který publiku představuji, nadšená. Nebojte se ztrapnění, ponořte se do toho a vaše energie vám pomůže vtáhnout vaše posluchače do děje. - Když představujete, nechte to plynout. Chcete aby film skutečně vyzněl jako film. Nevysvětlujte vše zbytečně moc. Někdy lidi začnou slovy "Ok, takže teď jde po ulici, a tohle sice nevypadá jako cesta, ale bude tam a ten stín zmizí. A samozřejmě, že má brýle, ale nebude je mít. A možná jsem měl využít tužku číslo 2, ale nevyužil a měl to být Tom Bo. Každopádně teď jde tou ulicí." Prostě jděte k věci. Něco jako "Jednoho dne jde Sully po ulici" a přijde Mike "Co děláš, Sully? Co to děláš?" "Buď zticha, Miku." Prostě pokračujte a nechte to plynout. Jakmile si uvědomíte, že vám lidé věnují pozornost a smějí se, dojde vám, že už nečtete, ale hrajete. - Další věc je nacvičování. Zkoušejte si to před zrcadlem, nebo před svými blízkými přáteli či kolegy. Čím víc o tom mluvíte a čím častěji si to opakovaně zkoušíte, tím jednodušší to bude. A čím méně se budete zasekávat, tím více se budete soustředit na přenesení myšlenky tomu, kdo vás poslouchá. - Zásadně si to zkouším nahlas. Sedím u svého stolu a procházím si náčrtky které pak předvádím. Někdy pomůže, když se koukáte do zrcadla. Já si to zkouším šestkrát nebo sedmkrát. Jakmile si to dostatečně vyzkoušíte, začnete cítit rytmus textu. Je důležité si uvědomit, že se tempo mění. Budete muset nejen zpomalovat a zrychlovat, ale budete chtít přidat i nějakou texturu navíc. S texturou přichází i změna a s tou změnou různé pocity, kdy budete přecházet mezi štěstím a smutkem, smutkem a únavou. Ale chcete to v průběhu cítit a musíte si to neustále zkoušet. - Je spousta věcí, co můžete dělat, třeba něco, co vám pomůže dát do toho tu energii, aby se nehromadila ve vás a abyste při představování ze sebe nedostali na jeden nádech všechny slova, která se ve vás nahromadila. Ráda si někdy stoupnu k zrcadlu v koupelně, tam se můžu psychicky připravit na výkon. Je důležité se párkrát nadechnout a vědět, že lidé, kterým příběh představujete, vás nesežerou zaživa, pokud se zaseknete. Jsou tam proto, aby si poslechli váš nápad, a rádi si vás poslechnou. Atmosféra v místnosti bude pozitivní, tak se kvůli tomu moc nestresujte. Nejhorší, co se může stát, je, že to budete muset zopakovat, nebo se zaseknete, ale to je v pohodě. Neznamená to, že vás budou nesnášet. Musím si to pořád dokola připomínat. A párkrát se nadechnout. Vyčistím si hlavu a jdu na to. Je spousta věcí, na které si musíte dát při představování pozor, takže je lepší si to nacvičit. Můžete k tomu použít následující cvičení.