Náčrtek scén

- Teď, když už jste si vyzkoušeli rámování, rozmístění a pohyb, je čas dát to všechno dohromady a nakreslit si nějaké náčrtky. Jak jsme zmínili dříve, u náčrtků neexistuje jen jeden správný způsob. Nechte mě předvést, jak se k tomu stavím já. Ve filmu Ratatouille je okamžik, kde si kritik restaurací, Anton Ego, objednává jídlo v restauraci U Gustáva. Na začátku scény vidí číšník Mustafa vcházet Ega do restaurace a jde nervózně k němu, aby si Ego mohl objednat. Když si Ego objednává, Mustafa nerozumí tomu, co chce. Ego se prudce zvedne, řekne jasně svoji objednávku a zase si sedne. Toto je můj myšlenkový postup při náčrtku tohoto momentu. Chci přemýšlet v rámci záběru, chápete? Záběry vyprávějící příběh. Tady nakreslím jednoduchý rámeček a zkusím vymyslet, jaké rozmístění vystihuje to, co se Ego snaží udělat. Ego se snaží prosadit. Ego o té restauraci pochybuje. Ego je v postavení síly. Takže nejspíš začnu nějak takto, možná Ego z nadhledu, možná. Nevím, jestli to bude fungovat, takže to zkouším dál. Chci najít něco, co mi připadá zajímavé. Vím, že chci záběr tohoto typu. Potřebuji rozmístění, kde možná Ego bude sám. A možná tam bude kolem více stolů. Další lidé, kteří se dobře baví. Něco takového. Chci se jen ujistit, že Ego je ve středu ohniska. Bude tam spousta lidí zády. Něco takového. Když ho posunu ještě dozadu a bude se zdát, že je větší než ten stůl - což umím udělat, je to trochu jako to, co udělali s Clintem Eastwoodem, když zmenšili rámy dveří, aby vypadal větší. Nejspíš chci udělat totéž, takže i když jsou okolo stoly, lidé se budou zdát poměrně malí ve srovnání se stolem, nebo spíše přiměřenější. Ale jen proto, že se chci ujistit, že Ego se bude zdát největší. Možná sem přidám nějaký rám, který mi umožní... dobře, koukáme se jen Ega, vidíte? Takže jsem ho zarámoval, pěkný doplněk. Možná použiji tento záběr. Teď už ho nechám a označím si ho pro sebe. Teď musím přijít na to, co se ještě může stát. Vím, že tam přijde číšník. V určitém okamžiku přijde Mustafa. Možná, jaká bude jejich vzájemná dynamika. Možná chci mít... Kreslím to jen zhruba, protože to nechci komplikovat. To je také důležité, když kreslíte postavy. Ego je docela podobný... Je jako nějaký druh bodce. Možná sup. Je celý černý a má v podstatě takovou bílou oválnou hlavu. A Mustafa, ta druhá postava, je, znáte to, tak trochu těstovitý. Trochu kulatější a balvanovitý. Takže půjdu dál a nakreslím je později. Vím, že když kreslím ty jednoduché tvary, tak toto je něco, co chci využít, takže moje kresby mohou být jednoduché. Možná potřebuji nadhled, takže to zkusím. V tom nadhledu budu chtít, aby se Mustafa tak trochu krčil. Hlavu má tak trochu v ramenou. Možná si drží ruce. I když je to nadhled, o kterém jsme mluvili jako o možné dominantní pozici, mohu to převrátit, což znamená, že mohu použít velikost, abych ukázal dominanci. Možná, že chci být úplně za zády Ega, aby zabíral většinu snímku, takže když kreslím Mustafu... I když je to nadhled, bude Mustafa na snímku trochu menší, což přenese na Ega všechnu sílu toho snímku. Dobře, je to velmi nepříjemný snímek. Docela se mi to líbí, nevím, jestli ho využiji, ale označím si ho. Takže mám pohled přes, ale teď potřebuji takzvaný doplňkový snímek. Když máte pohled přes, chcete mít snímek z jiného pohledu konverzace. A pohledem přes myslím pohled přes rameno. To teď potřebuji doplnit, že? Já to nechci změnit a říct: Dobře, z druhé strany Mustafa nebude velký a Ego bude malý. Nechci to udělat, protože to změní sílu a je to matoucí. Musím se vyjádřit jasně. A chci ten snímek z pohledu za zády něčím doplnit. Místo toho možná udělám něco takového... A to jen přemýšlím... Možná to, co udělám je, že dám Egovi... více prostoru. Přestože může být menší dám mu víc místa a Mustafovi méně. Teď chci pro svou scénu najít takzvané vyvrcholení. Když jsem před vyvrcholením, to, co hledám je v podstatě okamžik, který změní tu scénu, chápete? Je tam vrchol. Jak jsme se učili dříve, osnova příběhu vypadá takto. Postava začíná zde. Jde přes překážky k bodu nebo vrcholu a pak je tam řešení. Všechny scény jsou si podobné a my chceme najít tu změnu před vrcholem, takže... Změna, kterou mám v této scéně, je to nedorozumění mezi Mustafou a Egem. Ego je rozčarovaný a chce být na něj nepříjemný nebo udělat něco, co upoutá jeho pozornost. Aby se změnil poměr sil. Abychom věděli, že on je tu šéf. A tak v tomto případě si myslím, že to nechci udělat složitě. Nechci, aby to bylo zabíráno z nadhledu. Kamera je takto a on si v tom snímku možná stoupne a kamera se posune nahoru s ním. A tak nějak to bude vypadat. Takže vypadá velmi dramaticky. Tady v prvním a ve druhém snímku si dynamicky stoupne To vám může připadat dobré, ale není to spojené, a já potřebuji srozumitelný a jasný snímek. A jak už jsme si mnohokrát říkali, srozumitelné a jasné je to pravé. A tak i v tomto případě si myslím, že když udělám záběr z boku, a budu mít ty dvě postavy takto... Nějak takto... Možná dokonce zajdu ještě dál a Mustafa zůstane neutrální, ale budu mít Ega blízko jeho tváře. Takže se zvedne a přiblíží se a Mustafa se přikrčí, protože se Ega bojí. Všichni se ho bojí. A rychlý pohyb jako tento může jednoduše opravdu změnit scénu. Takže si myslím, že to tak udělám. A ještě to možná použiju zoom, to znamená, že to trochu přiblížím. A teď možná ukážu Mustafu s Egem. Chci opravdu pokračovat v této akci, chci se ujistit, že to znovu zdůrazním. Toto je jen zoom, což znamená, že vezmu tuto scénu, kterou mám, a zarámuji ji trochu blíže. Musím to překreslit, ale... To, co se stane je, že to zdůrazní tu akci, chápete? Takže jakmile se pohne, přijde střih a ten pohyb dokončíme v detailním záběru. Protože teď jsme z pouhého záběru Egova zvednutí přešli k záběru, kdy opravdu vidíme jejich výrazy. A akce pokračuje. Takže když se Ego pohne v záběru a donutí Mustafu trochu se zaklonit, vidíme Mustafu, jak se mění z tohoto na něco takového. A to je moje změna. Chci, aby to bylo jednoduché, protože u této scény nemám přehnané ambice, protože je to jednoduchá scéna. Takže toto bude můj vrchol, to je velké vyvrcholení, k tomuto se chci propracovat. Takže když jsem teď shromáždil několik snímků, které se mi líbí, chci najít jejich vývoj, takže potřebuji úvod. A myslím, že pro tento případ, kdy jsem se navrhoval středový záběr Ega, u něj, myslím, zůstanu. Takže v mém následujícím záběru by mohl být Mustafa, jak se nevědomky podívá do kamery. Nebo směrem ke kameře. A jakoby si povzdechne: Ó, ne! Musím obsloužit toho chlapa. Musím ho ukázat v pohybu, takže on v tomto záběru bude odcházet. Půjde směrem k Egovi. Bude mít hlavu nízko u ramen, je velmi nervózní, chápete? A pohybuje se směrem k Egovi. Tady bych mohl využít pohyb kamery. Takže si tady načrtnu záběr, který se mi líbí a připadá mi smysluplný. Možná ho později nepoužiji, ale zkusím si to. Takže se do toho pustím a zkusím záběr z boku. Mustafa jde k Egovi, dojde k němu a připraví se nějak takto. Chystá se ho obsloužit. Už jsem si určil, že chci přibližně tento záběr: Ego bude můj záběr tak trochu ovládat, bude to nadhled na to, jak si objednává jídlo. Mustafa říká: Máte vybráno? Teď potřebuji ten doplňující záběr přes rameno, o kterém jsem už mluvil. A možná záběr, kde je Mustafa, a já se dívám trochu jemu přes rameno. Ale hodně z prostoru na obrazovce připadne Egovi. Takže další záběr na řadě je s Egem, jak se na Mustafu podívá. Ale přemýšlím nad tím, udělat přiblížení snímku až za Mustafu. Což znamená, že se kamera začne pohybovat směrem do snímku, blíže k Egovi a Mustafa by mohl mizet ze záběru. Protože chci zdůraznit něco, co Ego říká. A on říká něco jako... Myslím, že jsem slyšel rozhovor: Potřebuji si objednat... Chci perspektivu. Takže proto ho chceme zabrat zblízka. Chceme jít trochu blíže a mít Ega tady, a stále malého Mustafu v záběru, ale teď je blíž a říká si: Cože? Chápete? Takže teď se vrátím k tomu záběru z boku, o kterém jsem už mluvil. Budu tam mít Ega, jak se zvedne a naštvaně se nakloní k Mustafovi. Pak bude střih kvůli zdůraznění. Až se k němu Ego přiblíží, Mustafa se zakloní. Chápete? Protože to je ta síla. Ego ovládá ten záběr. Takže mu v podstatě řekne: Dejte mi to, co si kuchař myslí, že je to nejlepší, co mi může dát, protože nevěřím, že tato restaurace je dobrá. To je můj zvrat, to je přesně to, o čem je tato scéna. Zrovna jsem přišel na to, co to může být a teď, s těmito obrysy v hlavě, se můžu začít věnovat prostoru a rozvíjet záběry, které budou fungovat lépe než tyto. Ale tyto jsou pro mě dobrým výchozím bodem. Podíváme se na konečný náčrt scénáře. Kresby konečného scénáře byly vcelku detailní. Ale když si děláš vlastní bodový scénář, nepotřebuješ přepychové kresby. Jednoduché kresby stačí na to, aby podpořily předvedení dobrého příběhu. (Povzdech) - Víte, co si dnes večer dáte, pane? - Ano, myslím, že vím. Po tom, co jsem četl přehnané chvalozpěvy na Vašeho nového kuchaře mám chuť, víte na co? Trochu perspektivy. To je ono. Dal bych si trochu čerstvé, čisté, dobře dochucené perspektivy. Můžete mi k tomu doporučit nějaké dobré víno? - Ehm, k čemu, pane? - K perspektivě. Vyrozuměl jsem, že je čerstvá? - Eee, promiňte? - Neomlouvejte se. Poslední dobou se zdá, že je jí nedostatek. Odtud Vaše až komicky nezasloužená pověst. Dobře tedy. Jelikož Vám všem došla perspektiva a vypadá to, že ani nikdo jiný ji v tomto zatraceném městě nemá, uzavřu s Vámi dohodu. Vy zajistíte jídlo, já zajistím perspektivu. K čemuž se pěkně hodí láhev vína Chateau Lafite Rothschild, ročník 82, děkuji. - Ehm...Obávám se, ehm... Váš výběr večeře? - Řekněte Vašemu kuchaři Linguinimu, že chci cokoli, co si dovolí mi přinést. Řekněte mu, ať mě oslní svým nejlepším jídlem. - Teď jste připraveni načrtnout si svůj příběh. Chce to hodně cviku, zdokonalování a opakování. Počítejte s tím, že než se Vám to povede, budete to muset párkrát zkusit. Vydržte u toho a nenechte se odradit.