If you're seeing this message, it means we're having trouble loading external resources on our website.

Pokud používáš webový filtr, ujisti se, že domény: *.kastatic.org and *.kasandbox.org jsou vyloučeny z filtrování.

Hlavní obsah
Aktuální čas:0:00Celková doba trvání:4:11

Transkript

Co byste poradili vypravěčům? - Vezměte nejdůležitější část scény, nakreslete k ní jeden obrázek, dejte si ho na nástěnku. To je součást kostry této scény. Pak se vrhněte na další. Docílíte tím několika věcí. Můžete pracovat rychleji a myslím, že to je důležité proto, abyste se nezabývali jen jednou scénou. Můžete si nakreslit jeden obrázek, který vám řekne, o čem scéna je. Nemusíte si dělat hlavu s detaily nebo s tím, že ten obrázek řekne dalším pěti lidem něco úplně jiného. Musí to hlavně zobrazit to, co se na scéně líbí vám. Pak to zapomeňte a vrhněte se na další scénu. To udělejte u řekněme pěti scén a potom se vraťte a podívejte se na ty první. Poproste své přátele, aby se také podívali. Vždycky mě zajímá, když se někdo podívá jen na jeden obrázek z každé scény, o čem si myslí, že je ten příběh. Zeptejte se, o čem to je? Zjistíte, co jste v tom jednom obrázku dokázali zachytit. - Když si pustíte film poprvé, prostě si ho užijte. Pak si ho ale pusťte znovu, analyzujte ho a každou scénu rozdělte na záběry. Zjistěte, jaké tyto záběry jsou, a jestli můžete, vezměte filmové pásky a nastříhejte je, doslova, a pokuste se záběry přeházet. Zjistěte, co to udělá se scénou a pak je dejte zpět a zamyslete se, proč tvůrci film uspořádali právě takhle. - Když jsem studoval filmařinu, ještě než existovalo DVD, měli jsme jen obří disky zvané Laserdisc. Ty vůbec poprvé umožnily, že lidé mohli slyšet režiséra mluvit o filmu, který vytvořil. A naštěstí se tento zvyk udržel až dodnes na DVD a discích Blu-ray. Myslím, že je to skvělý způsob, jak nahlédnout do způsobu myšlení tvůrců filmu a slyšet je mluvit o výzvách, kterým musí během natáčení čelit, o nápadech, které měli, co zkoušeli vystihnout, co se jim třeba nepovedlo. Spousta režisérů mluví o svých pochybnostech nebo o tom, čeho litují na svém vysněném záběru a co se jim na něm nepovedlo. A tím vším se mohou učit o filmové gramatice a způsobu, jak to funguje na place a jak se pracuje s filmovým štábem, protože to všechno je důležité. Není to jen o filmové gramatice a o tom vědět, jak se dělá film, ale často je to o tom vědět, jak nejlépe pracovat se štábem a jak dostat to nejlepší z lidí, s nimiž pracujete. - Když jsem začal pracovat u Pixaru, měl jsem pocit, že tohle je to nejlepší místo pro vypravěče – což taky je. Ale i dnes mi přijde, že bych tu neměl být (smích). Vždycky jsem měl pocit, že já sám nejsem tak dobrý, ale trik je v tom, že nikdo není tak dobrý sám. Všichni si navzájem pomáhají vyprávět příběhy a to je to, co vám na začátku neřeknou. Musíte znát své řemeslo a nástroje. Zlepšujete se tu neustále a pilujete tyto dovednosti, ale všichni se tu podporují, aby mohli vyprávět příběhy. - Pracuji v Pixaru už téměř 25 let a vždy, když začneme pracovat na novém projektu, je to stejně těžké jako náš úplně první projekt. V naší kultuře vyprávíme příběhy už velmi dlouho, už nejméně pár tisíc let. A vyprávění není o nic jednodušší. Můžete navštěvovat kurzy, učit se psát scénáře, učit se o osnově příběhu. Ale lidé, kteří obvykle učí tyto kurzy, sami žádné příběhy nevypráví. Někdy do toho musíte jít po hlavě a udělat spoustu, spoustu chyb a udělat věci špatně, než je začnete dělat dobře. Může to být velmi frustrující, ale je opravdu úžasný pocit, když se to konečně povede. - A potlesk pro všechny filmařky! Potřebujeme v oboru více žen, jen tak dál.