Úvod do virtuálních kamer

KAMERY Ahoj, já jsem Patrick Lin, hlavní kameraman filmu V hlavě. A já jsem Adam Habib, kameraman filmu V hlavě. Tato lekce je o kamerách, o jejich používání a o vědě, která za nimi stojí. Nejdříve budeme mluvit o reálných kamerách, protože stejně fungují virtuální kamery, které používáme ve filmech. Nejdříve něco o objektivech. Objektiv, který nasadíme na kameru, a množství světla, které objektivem putuje, ovlivňují výsledný obraz. Sýr! Například tuto selfie jsme vyfotili širokoúhlým objektivem. Když objektiv vyměníme za užší, například tento, který má 75 milimetrů, obraz bude vypadat jinak. Úsměv! Skoro nejsme vidět. Vypadá to, jako kdybychom kameru posunuli. Abychom tímto objektivem mohli vyfotit sebe i prostředí kolem, museli bychom kameru přemístit. Ahoj Sylvie. Ahoj. Vyfotíš nás, prosím? Jasně. Snažili jste si udělat selfie dlouhým objektivem? -Možná. -Možná. Ještě štěstí, že tady je žebřík. Obě fotky mají stejnou kompozici. Můžeme se podívat, jaké další rozdíly mezi objektivy najdeme. Všimněte si třeba toho, co je ostré a co ostré není. Na fotce vyfocené širokoúhlým objektivem je ostré téměř všechno. Na fotce vyfocené dlouhým objektivem je ostré jenom něco. Další rozdíl je ve vnímané perspektivě. To znamená, jak blízko nebo daleko vnímáme předměty. Na fotce z širokoúhlého objektivu, kde je kamera blíže, bližší předměty působí jako větší a vzdálenější předměty působí, jako by byly dál. Na fotografii z dlouhého objektivu, kde je kamera dále, to vypadá, že mezi předměty není taková vzdálenost. Každé rozhodnutí, které s kamerou uděláte, ovlivní, jak divák záběr vnímá. Naše práce je rozhodovat se tak, aby každý záběr podporoval emoce příběhu. Ukážeme jim, jak to funguje ve filmu V hlavě. Toto je virtuální kamera, kterou používáme při natáčení. I na této kameře se dají měnit objektivy. Obraz se mění podobně podle toho, jaký objektiv a vzdálenost vybereme. Tento záběr z filmu V hlavě kompozičně odpovídá naší selfie. Začneme s širokoúhlým objektivem, jaký jsme použili pro první selfie. Je to 18mm objektiv. Nevypadá to špatně, ale nechceme objektiv vybírat jenom podle toho, co se vejde do záběru. Musíme přemýšlet nad tím, o čem tato scéna je. Tato scéna se týká empatie. Takže orámování, kompozice, rozestavění i výběr objektivu by měly záviset na této základní myšlence. Zkusím 50mm objektiv. Tento objektiv a úprava hloubky ostrosti - ta ovlivňuje, co je a není ostré - by nám měly pomoci vytvořit ten správný dojem. Záběr se soustředí na postavy a pozadí je nevýrazné. Pomocí kamery dokážeme zdůraznit mnoho pocitů, například strach, štěstí, nejistotu nebo údiv. U každého záběru jsme přemýšleli, jak pomocí kamery zdůraznit požadované emoce. Je toho hodně, co se můžete naučit, tak nás sledujte dál.