Úvod do obrazového vyjadřování

(veselá hudba) Ahoj, jsem Dean Kelly, tvůrce náčrtků scén u Pixaru. Znáte to přísloví, že jeden obrázek je více než tisíc slov? Tak to je pravda. Pomocí pouhých obrázků můžete nastínit různé nápady a pocity. A proto dokáže jeden obrázek vyprávět celý příběh. (pink) Vizuální vyjadřování Pojďme si tuhle scénu nakreslit jako náčrtky, které děláme u Pixaru. První věc, které si všimnete, je, že čím větší něco v snímku je, tím je to důležitější. V tomhle snímku jsem jasně nejdůležitější já. Nakreslíme-li postavu do velkého prostoru, takže vypadá malá, naznačíme tím, jak je zranitelná nebo jak velký je svět kolem. Z pohledu zespodu vypadám přísně, až děsivě. Teď vypadám trochu rozhozeně. Všechno, co vidíte na obrazovce, je záměr. A všechno pomáhá vyprávět příběh. Tohle je vývoj filmu Ratatouille. Tenhle snímek jasně ukazuje, jak důležité jsou pro vyprávění příběhu tvary a rozsah záběru. Umělec, který tohle nakreslil, ve snímku ponechal všechno, včetně ohraničení. Podívejte se na Remyho. Je to jen malá krysa, ale v tomhle snímku a z této perspektivy je stejně velký jako kuchaři. Vidíte, jak je od kuchyně oddělen okenní tabulí? Je doslova oddělen od svého snu stát se kuchařem, a to těmito horizontálními a vertikálními rámy, kterého ho obklopují. Ale Remy je stejně schopný jako kuchaři, což je v tomto příběhu velmi důležité. S vyprávěním nám mohou pomoci i tvary. Podívejme se na tyhle postavy z Univerzity pro Příšerky. Umělec, který nakreslil Mikea, Sully a děkanku Kudlankovou, využívá tvarů, které zvýrazňují a odráží jejich vlastnosti. Mike je v podstatě kulička. Není moc hrůzostrašný nebo děsivý. Sully je velký obdélník. Je těžkopádný a obížně se hýbe. Věříte, že by mohl dobře strašit. Děkanku Kudlankovou tvoří několik trojúhelníků. Je ostrá a hrůzostrašná. Díky tomu ve filmu opravdu nahání hrůzu. (svištění) (burácení) Jako vizuální vypravěč máte možnost vést diváky různými způsoby. Přitahovat zrak může barva. Jakou barvu něco má, jak světlé nebo tmavé to je, může danou věc vytáhnout do popředí. Ve filmech záleží i na velikosti a umístění ve snímku. Ovlivňuje to naše pocity ohledně dané postavy nebo okamžiku. Ve scénáři k Úžasňákovým se v této scéně jen hádali dva lidé, ale tvůrce scén využil toho, že Helen je Elastička. Tím pádem Helen této scéně dominuje, a to jen proto, že je díky elasticitě vyšší než Bob. Ale normálně tvůrci pracují s velikostí a vzdáleností postavy ve snímku. V tomto mém náčrtku scény pro Univerzitu pro Příšerky vidíte, že Mike dominuje scéně tím, že jsem ho nakreslil do popředí, blízko kameře. Mike přichází jako učitel strašení. A já jsem ho nakreslil největšího, protože je nejsilnější postavou, v tomto momentě dokonce silnější, než je Sully. Spoustu věcí můžeme vyjádřit už jen pouhým vizuálním vyjadřováním. V dalších videích můžete tyto myšlenky prozkoumat a vyprávět s jejich pomocí něco sami.