Sčítání vektorů

Nyní byste měli mít seznámení se vztahem mezi polohou, rychlostí a zrychlením. Dříve, než budeme moci vytvořit vzorce k popisu pohybu částic na základě fyzikálních zákonů, musíme se znovu podívat, jak přemýšlíme o rychlosti částice. Nepotřebujeme vědět pouze, jak rychle se pohybuje, ale také směr pohybu. V tomto případě směrem dolů. Ke znázornění věcí, které mají velikost i směr, používáme takzvaný vektor. Vektory kreslíme jako šipky. Směr je tam, kterým směrem šipka ukazuje, a délka šipky znázorňuje velikost vektoru. Tento bod nazýváme koncový a tento jako počáteční. Vektor nazvaný rychlost se používá k popisu rychlosti a směru částice. Krátký vektor znamená, že se částice pohybuje pomalu. Dlouhý vektor znázorňuje, že se částice pohybuje rychle. V tomto diagramu se koule pohybuje směrem dolů, takže vektor rychlosti směřuje dolů. Pokud částice zrychluje, například v důsledku gravitace, délka vektoru rychlosti se bude časem zvětšovat, protože se zvyšuje rychlost. Zrychlení je taktéž vektorem, protože má také velikost i směr. Všimněte si ale, že velikost vektoru zrychlení se nemění, jak koule padá. Jak jsme viděli v posledním videu, částice padající pod vlivem gravitace má konstantní zrychlení. To znamená, že směr i velikost vektoru jsou konstantní. Jak je to ukázáno tady. Nyní si ukážeme, jak vektory skládat. V angličtině se tomuto postupu říká od hlavy k patě. Například, jestliže potřebujeme sečíst vektor V a W pohneme W tak, aby počáteční bod V byla za koncovým W. Takto. Výsledný vektor zapsaný jako V + W přechází z ocasu V do hlavy W. Dobrá, je to spousta nových informací. Tak se tu zastavme, abyste si to všechno vyzkoušeli v dalším cvičení. Naše filmy bychom bez vektorů nevytvořili. Vektory ve filmech používáme pokaždé, když se něco pohybuje.