Nyní byste měli mít seznámení se vztahem
mezi polohou, rychlostí a zrychlením. Dříve, než budeme moci vytvořit vzorce
k popisu pohybu částic na základě fyzikálních zákonů, musíme se znovu podívat,
jak přemýšlíme o rychlosti částice. Nepotřebujeme vědět pouze,
jak rychle se pohybuje, ale také směr pohybu. V tomto případě směrem dolů. Ke znázornění věcí, které mají velikost
i směr, používáme takzvaný vektor. Vektory kreslíme jako šipky. Směr je tam,
kterým směrem šipka ukazuje, a délka šipky
znázorňuje velikost vektoru. Tento bod nazýváme
koncový a tento jako počáteční. Vektor nazvaný rychlost se používá
k popisu rychlosti a směru částice. Krátký vektor znamená,
že se částice pohybuje pomalu. Dlouhý vektor znázorňuje,
že se částice pohybuje rychle. V tomto diagramu se
koule pohybuje směrem dolů, takže vektor rychlosti směřuje dolů. Pokud částice zrychluje,
například v důsledku gravitace, délka vektoru rychlosti
se bude časem zvětšovat, protože se zvyšuje rychlost. Zrychlení je taktéž vektorem,
protože má také velikost i směr. Všimněte si ale, že velikost vektoru
zrychlení se nemění, jak koule padá. Jak jsme viděli v posledním videu, částice padající pod vlivem gravitace
má konstantní zrychlení. To znamená, že směr i velikost
vektoru jsou konstantní. Jak je to ukázáno tady. Nyní si ukážeme,
jak vektory skládat. V angličtině se tomuto
postupu říká od hlavy k patě. Například, jestliže
potřebujeme sečíst vektor V a W pohneme W tak,
aby počáteční bod V byla za koncovým W. Takto. Výsledný vektor zapsaný jako V + W
přechází z ocasu V do hlavy W. Dobrá, je to spousta nových informací. Tak se tu zastavme, abyste si to všechno
vyzkoušeli v dalším cvičení. Naše filmy bychom
bez vektorů nevytvořili. Vektory ve filmech používáme pokaždé,
když se něco pohybuje.