Seznamte se s Dominicem Glynnem

[O co jste se zajímal jako malý?] - No, na základní škole jsem měl matematiku jako všichni ostatní. Byly to takové ty základy, co se ve škole učí, a já jsem si uvědomil, že je v tom něco většího, než jsem já sám. Nebylo to tak, že by jedna osoba rozhodla, že takhle to bude, ale bylo to spíše o tom, že jsme společně pomalu přicházeli na kloub něčemu, co tu bylo vždycky. Takže to se mi moc líbilo a zároveň jsem cítil i respekt. Myslím, že jsem se jako malý také hodně věnoval hudbě a fascinovalo mě, jak naše uši, mozek a mysl fungují, když k nim přichází tolik různých stimulů. Takže pro mě to bylo přirozené skloubení těchto dvou světů. Trocha matematiky, trocha percepce - a když je dáte dohromady, dostanete vědu barev. [Proč barvy?] Než jsem začal pracovat u animovaného filmu, dělal jsem celkem odvážné - někteří by řekli hloupé - věci. (smích) Hodně jsem se věnoval horolezectví, výškovému horolezectví. A na jedné z těchto expedic ve vysoké nadmořské výšce jsem utrpěl zranění sítnice levého oka. Bylo to krvácení do sítnice. Takže v podstatě sítnice krvácela a poškodila se. Nebolelo to, ale během toho procesu jsem byl naprosto fascinovaný tím, co se dělo s mým zrakovým systémem. Poznal jsem, že něco není v pořádku a že je to jiné a nové. A pak jsem byl schopný porovnat, že mé levé oko je jiné než to pravé. A když pohnu takhle hlavou, tak uvidím zvláštní věci, které jsem nikdy předtím neviděl. Takže to byla podivně objektivní analýza toho, co se dělo, navzdory tomu, že se vlastně jednalo o krizovou situaci. Byli jsme daleko od nemocnic a jakékoliv jiné pomoci. Ale byl to nejspíš jeden z těch zlomových bodů, kdy jsem si uvědomil: Páni, fakt mě zajímá zrakový systém člověka a to, co dokáže nebo nedokáže. A já doufám, že toho teď využíváme způsobem, který pomůže všem. [Co jste studoval?] Počítačové inženýrství je mým primárním vystudovaným oborem. Inženýrství není ani tolik o specifických znalostech jako spíše o tom vědět, jak se učit za pochodu. Takže značná část studia je zátěžové testování vaší schopnosti učit se věci, které vás nikdy dříve nenapadly, a poté své domněnky za pochodu otestovat. Takže já beru inženýrství jako vak s různými nástroji, které mohou být využity v mnoha různých situacích. [Jakým výzvám jste čelil v Pixaru?] Když jsem začínal u Pixaru, převládajícím filmovým formátem byl stále 35milimetrový film. Používali jsme filmové projektory. Měli jste xenonovou výbojku a ta ukazovala světlo skrze propustnost - propustnost barev - na obří plátno. Chemie filmových barev byla prakticky černá magie. Bylo to velmi sofistikované a ve hře bylo málo hráčů, kteří dodávali materiály, jaké jsme potřebovali. A tak bylo pro nás opravdu výzvou, abychom získali lepší vhled do toho, jak lépe ovládat barvy ve filmu. Tak jsme se vrátili k základním principům. Analyzovali jsme film na opravdu základní úrovni. Myslím tím, že jsme si s filmem hráli všemi možnými způsoby a měřili vše, co jsme o filmu mohli zjistit, dokud jsme nepřišli do stavu, kdy jsme věděli o tom, jak film ovlivnit více, než lidé, kteří nám ho prodávali. Byli jsme schopni s ním dělat věci, které oni ani nevěděli, že jsou možné. [Co dělá vědec barev?] Komunikuju s umělci, hlavními kameramany, osvětlovači a lidmi, kteří jsou zodpovědní za realizaci rozhodnutí studia ohledně barev. Pracuji s nimi, abych lépe pochopil, čeho se snaží dosáhnout. Často je to rok, dva, tři před tím, než se pustí do práce. V hlavě mají nápad, co by rádi vyzkoušeli. Může to být něco, co ještě nikdo předtím neviděl. Má práce je pak vlastně přeložit tyto požadavky a přetvořit je do řetězce nebo platformy nebo souboru kroků a procesů, o kterých budeme vědět, že budou fungovat, až nám bude docházet čas a nebudeme mít moc času na dokončení nebo opakování kreativních nápadů. Takže já položím základy nezbytných součástí, aby se tito umělci mohli opravdu vyjádřit opakovatelným způsobem. [Na co se těšíte v budoucnosti?] Na věci, co se budou dít ve světě animovaného filmu. Když jdete dnes do kina, je tam digitální projektor. Tímto způsobem se díváme na filmy na velké obrazovce. Nová generace digitálních projektorů používá červené, zelené a modré lasery k osvícení scény. Takže najednou můžeme získat opravdu velmi syté barvy, které jsou mimo lidský zrakový systém. Takže s těmito laserovými projektory můžeme vytvořit některé z nejvíce sytých věcí, jaké je člověk schopen vnímat. Také si myslím, že pro filmaře jsou zde nové příležitosti a potenciál ukázat vám barvy, které jste - a to doslova - nikdy neviděli. [Rada pro mladé lidi?] Všechno, pro co máte vášeň, je pro tento svět hodnotné. A lidé vám budou stále říkat, že tohle není cool nebo populární, jako je to u mě s matematikou a hudbou. Stále to nutně nejsou ty společensky nejuznávanější obory, ale vy můžete pořád lehce najít způsob, jak z toho udělat něco, co bude mít pro někoho veliký význam. Najít způsob, jak využít tuto vášeň a přeměnit ji v něco, co skutečně na tomto světě něco změní.