Osvětlení postav

Teď se podíváme na jednu z nejdůležitějších věcí, kterou se v Pixaru u osvětlení zabýváme: osvětlování postav. Osvětlení se využívá nejen k nasvícení postav, aby vypadaly dobře, ale také k tomu, abychom něco prozradili o nich nebo o jejich situaci v příběhu. O tom je toto video. Například v tomto okamžiku v Příběhu hraček 3 je na začátku záběru Buzz osvícen pouze protisvětlem, i když na Jessie svítí hlavní světlo. Na konci záběru Buzz vejde do hlavního světla. Cílem bylo, aby odhalení Buzze působilo dramaticky a hrozivě. V tomto záběru je opička podsvícená. Hlavní světlo svítí zespod, takže vypadá strašidelně a hrozivě. Porovnejme to se scénou, kde se světlo z okna odráží od podlahy a osvěcuje postavy zespod. I když světlo opět vychází zespod, je měkké a vyvažují jej další světla na scéně, proto postavy nepůsobí strašidelně, ale smutně. V této ukázce je zdrojem světla Radost. Její teplé světlo svítí na Smutek a v záběru je sbližuje. Vidíme, jak jsou si Radost a Smutek blízké a světlo Radosti je sbližuje a zdůrazňuje jejich vztah. Abyste to lépe pochopili, pozvala jsem sem Danielle a Erika, aby nám povyprávěli, jak světlem vdechují život do postav. Jmenuji se Danielle Feinberg a jsem kameramanka se specializací na světla. Jmenuji se Erik Smitt a byl jsem kameraman se specializací na světla u filmu Úžasňákovi 2. Jak přistupujete k osvětlování postav? Pomocí osvětlování postav můžeme zajímavými způsoby ukázat emoce postav nebo okamžiku. Ve filmu Coco přijde okamžik, kdy se všechno zlomí a příběh se změní. Až do tohoto okamžiku si myslíme, že Ernesto de la Cruz je veleslavný mexický hudebník, Miguelův hrdina a skvělý člověk. Někam spolu jdou, Miguel si užívá večera se svým hrdinou a kousek od nich je bazén. Svítí na něj měkké, nazelenalé světlo a světlo ze svíček a celkové světlo v místnosti je nafialovělé. Světlo je měkké a všechno působí půvabně. V průběhu scény ale zjistíme, že de la Cruz je vlastně zlá postava. Na konci scény de la Cruz projde k bazénu a místo měkkého zeleného světla na něj zespodu svítí tvrdé zelené světlo. Je to jako když vyprávíte děsivý příběh a svítíte na sebe baterkou. Tak jsme pomocí osvětlení zdůraznili tuto změnu. Nejdříve jsme mysleli, že je to dobrák, ale zjistili jsme, že je to darebák a posílá Miguela na smrt. Proto jsme jej podsvítili zeleným světlem. Máme tam jednu skvělou scénu, kdy Helen volá domů. Volá Bobovi hned po jeho souboji s mývalem. Je trochu vyvedený z míry, uvědomil si, že Jack-Jack má superschopnosti. Bobovi se navíc moc nedaří, není středem pozornosti a superhrdinou, jak by si přál. Začíná si uvědomovat, že být mužem v domácnosti není tak jednoduché, jak si myslel. Proto jej osvětlujeme tak, aby měl v očích hlubší stín. V telefonu je trochu odměřený, cítí se nezapojeně. Helen mu řekne, že právě zažila nejlepší den svého života, Dařilo se jí, zachránila vlak… Bob zapne televizi a my s danými pocity pracujeme dále. Světlo na tváři tvoří výraznější rysy a v očích tvoří ještě hlubší stíny. Na tváři se mu odráží svět, jehož součástí by si přál být, ale není. Světlo zdůrazňuje, jak mizerně se cítí. Snažili jsme se v této scéně zvýraznit napětí, aby jej cítili i diváci. Setkali jste se s nějakou postavou, již bylo obtížné nasvítit? Bylo velmi těžké nasvítit VALL-Iho. Když nad tím přemýšlíte, VALL-I je vyroben z kovu a je celý rezavý a dost se podobá věcem na skládce. Bylo velmi těžké najít způsob, který by jej vyloupnul z pozadí. Děláme to například pomocí protisvětel, o kterých jste už slyšeli. Funguje to tak, že okraj světla oddělí postavu od pozadí, je to důležité, ale nedařilo se nám to, protože VALL-I má tvar bedny a ostré okraje, na které světlo nedopadá. Museli jsme vymyslet, jak okraje zahnout, aby na ně světlo dopadalo. Díky tomu má VALL-I svůj typický tvar a dokážeme jej oddělit od odpadků. Můžete uvést příklad, kde se postava přesune z jednoho osvětlení do druhého? Scéna ve filmu Úžasňákovi 2, kde se postavy přesunou z jednoho výrazného osvětlení do druhého, je například scéna hned na začátku filmu, kde se snaží zastavit Podkopávače, aby nenarazil do radnice. Celá bojová sekvence je osvětlena jako bouře s barvou oceli, skrz již prosvítají paprsky světla a na některých místech tvoří kontrast. Osvětlení tady působí rozmrzele, nuceně a trochu záhadně. Tak trochu tím karikujeme jejich akci, jak po ulici utíkají za tím strojem. Poté si uvědomí, že aby stroj zastavili, musí se dostat dovnitř. Chtěli jsme, aby vevnitř panovala jiná atmosféra, například aby byla teatrálnější, stylizovanější. Když se Helen zhoupne na lampě a skočí do tunelovače, nastane obří změna. Z tavícího se jádra svítí rudá, zezadu svítí jasně žlutá a z chladících nádrží svítí smaragdově zelená. Tohoto rozdílu jsme využili k rozlišení těchto dvou míst a také proto, aby diváci měli jiné pocity, když stříháme dovnitř na Helen, jak bojuje se strojem a ven na Boba s dětmi, kteří se stroj snaží zastavit zvenčí. Osvětlování postav pečlivě promýšlíme, aby podtrhovalo příběh. V dalším cvičení se vrátíte k fotografickému stanu, pomeranč vyměníte za libovolnou postavu a vyzkoušíte si některé z našich návrhů.