Protokoly směrování na internetu

V rámci internetového protokolu (IP) rozdělují počítače zprávy na jednotlivé pakety, které pak skáčou z jednoho routeru na další, dokud nedorazí do cíle:

Pojďme si krok po kroku projít procesem směrování paketu, od jeho zdroje až k cíli.

Počítače odesílají první paket nejbližšímu routeru. Router je typ výpočetního zařízení používaného v počítačových sítích, které pomáhá směrovat pakety.

Dost pravděpodobně máme všichni nějaký router doma nebo ve třídě, který je zároveň taky první zastávkou (skokem) pro pakety odesílané naším počítačem.

Když router obdrží paket, podívá se na jeho záhlaví IP. Nejdůležitějším polem je cílová IP adresa, která routeru říká, kam má paket putovat.

Router může využít hned několik tras, kterými může paket poslat, a jeho úkolem je poslat paket na další router, který je blíže k cíli.

Jak se rozhoduje? Router má směrovací tabulku, která mu pomůže vybrat další trasu na základě cílové IP adresy. Tato tabulka však neobsahuje řádky pro každou možnou IP adresu; to by bylo $2^{32}$2, start superscript, 32, end superscript možných IP adres, což je na ukládání do tabulky prostě příliš. Místo toho tato tabulka obsahuje předpony IP adres.

IP adresy mají vlastní hierarchii. Pokud dvě IP adresy začínají na stejnou předponu, obvykle jsou součástí jedné větší sítě, jako např. síť Comcast. A toho s výhodou využívají směrovací tabulky routerů, protože pak musí ukládat méně informací.

Jakmile router nalezne v tabulce nejvíce odpovídající řádek s adresou příjemce, pošle paket podle odpovídající trasy pro tento řádek.

Pokud vše klapne, paket nakonec dorazí na router, který ví přesně, kam jej poslat.

Router může nyní odeslat zprávu na cílovou IP adresu, což může být osobní počítač nebo server.

🙋🏽🙋🏻‍♀️🙋🏿‍♂️Máš k tomuto tématu nějaké dotazy? Rádi ti je zodpovíme — zeptej se v sekci pro dotazy níže!