Hlavní obsah
Růstové nastavení mysli
Kurz: Růstové nastavení mysli > Kapitola 2
Lekce 6: Jsem cool, protože jsem jedinečný/áUvědomění: Jsem cool, protože jsem jedinečný/á
V minulé části této aktivity jsme mluvili o tom, že je normální, že nám občas připadá, že někam nezapadáme.
Poslechneme si teď příběhy dvou velmi úspěšných lidí o tom, jak na škole měli problém zapadnout mezi ostatní spolužáky a jak se jim podařilo ho vyřešit. Při poslechu se zamysli nad tím, jak při řešení tohoto problému využili růstové nastavení mysli a jak objevili nové způsoby, jak se zlepšovat a cítit se příjemněji mezi ostatními spolužáky na nové škole. Učení není jen o učební látce! Kromě matematiky a češtiny se učíme i spoustu dalších věcí.
Brianův příběh
Brian si prošel něčím, co všichni známe - přechodem ze školy na školu. Ať už přecházíme ze základní školy na střední nebo ze střední na vysokou, je běžné, že s tím můžeme mít určité problémy - nové předměty a těžší látka někdy bývají problém, se kterým si ale dokážeme poradit.
Brian měl dvě možnosti: mohl se zarazit, kolik nových věcí se musí učit, vyděsit se a skončit; nebo se mohl rozhodnout, že to překoná a bude se snažit dál.
Brian se rozhodl, že se bude snažit dál, že bude pokornější, ale že se potížím postaví tváří v tvář a řekne si o pomoc.
Člověk si naštěstí na každou změnu zvykne. Brian vydržel a skutečně se mu podařilo problém vyřešit.
Otázky a odpovědi s Brianem
Když jsme si s Brianem povídali, pověděl nám víc:
Kdy sis konečně začal připadat, jako že tam patříš?
V tom předmětu, který mi dělal potíže? Asi po měsíci nebo dvou. Spoustu nocí jsem strávil v knihovně a ráno při běhání jsem poslouchal audio nahrávky přednášek. V závěrečném testu jsem pak dokonce dostal nejvyšší počet bodů!
Jak ses pak cítil?
Úžasně! Podívejte se, co o tom napsal můj učitel, ke kterému jsem chodil na konzultace, a který mi později i napsal doporučující dopis, abych mohl zažádat o stipendium, a který se mi později hodil při přijímačkách:
Narazil jsi pak na své studijní dráze ještě na nějaké další velké překážky?
Jasně, v podstatě v každém ročníku! Dokončil jsem bakaláře, pak jsem studoval tři magisterské obory, a pak jsem šel i na doktorské studium do Stanfordu. A na začátku každého kurzu každého studia jsem byl vyplašený, říkal jsem si: "Jejda, tohle všechno se budu muset naučit? To bude hodně těžké". Ale vždycky jsem na to šel stejně: usilovně jsem se učil, chodil jsem na všechny přednášky, všechny seminární práce jsem si po sobě alespoň pětkrát přečetl, než jsem je odevzdal, a využil jsem všech zdrojů, kterých jsem využít mohl, aby se mi to podařilo. Taky jsem se často učil se spolužáky a navzájem jsme si pomáhali.
Kimin příběh
Kim měla podobnou zkušenost jako Brian. Měla pocit, že všem ostatním jde dějepis líp než jí. A protože jí přišlo, že tam ani nepatří, přestala se do hodin zapojovat.
Kim si nakonec na vysoké našla partu kamarádů. Dodnes se spolu přátelí. Díky nim to pro ni bylo o mnoho snazší.
Otázky a odpovědi s Kim
Kim při rozhovoru o svých zážitcích prozradila víc:
Čím to bylo, že jsi potom dokázala vyhledat pomoc ostatních?
Kamarádka si zrovna procházela těžkým rozchodem a potřebovala podporu. A to, že jsem s ní byla a snažila se jí pomoct, mi pomohlo nebýt izolovaná, a ji to vedlo k tomu, že chtěla pomoct i mně, abych se cítila lépe. Moje máma vždycky říká: "Musíš kamarádkou být, abys mohla kamarádku mít".
Jak dlouho trvalo než se to zlepšilo?
Asi půl roku. Když začínalo druhé pololetí, už jsem měla skupinku kamarádů a už jsem si na škole připadala víc jako doma.
Co všechno se změnilo poté, co sis našla přátele a přestala sis připadat sama?
To, že jsem měla přátele a nebyla jsem na to sama, mi hodně pomohlo v tom, že už jsem nebyla tak moc ve stresu. Poté, co jsem se seznámila se spolužáky a viděla jsem, že je to pro ně taky těžké a musí se hodně snažit a také mají vlastní problémy (někteří podobné jako já, někteří úplně jiné), jsem pochopila, že v tom nejsem sama. Když jsem viděla, že i ostatní se s tím perou, necítila jsem se pak tak izolovaná a nemožná, přišlo mi, že to taky zvládnu.
Kde získat podporu?
Brian i Kim se dokázali s pocitem, že nezapadají, poprat, a to tím, že si našli správné zdroje, tvrdě pracovali a našli si přátele, se kterými si mohli navzájem pomoci.
Brian zmínil, že mu hodně pomohly: audio nahrávky přednášek, knihovnice, které mu pomohly najít další užitečné materiály, a doučování.
Kim zmínila, že jí pomohla vyučující, která ji doučovala, a přátelé, kteří jí pomohli jak s učením, tak i s tím, aby se necítila sama.
Dokončil/a jsi druhou část ze tří.
Chceš se zapojit do diskuze?
Zatím žádné příspěvky.