Dave Paunesku o učitelích a růstovém nastavení mysli studentů

Učitelé mnohdy hrají naprosto zásadní roli při vytváření vhodného prostředí pro růstové nastavení mysli. Existuje množství strategiíí a přístupů, které pro tento účel můžeme využít. Učitelé se mohou stát vzory růstového nastavení mysli tím, že budou věřit ve všechny své studenty. Naprosto důvěřovat tomu, že studenti uspějí, a studentům to dávat najevo. Sami musí věřit tomu, že při vhodně zvolené strategii a dostatečné snaze bude každý student ve třídě úspěšný. A dosáhne skvělých výsledků. Učitelé musí dát studentům najevo, že v ně věří, a zároveň také to, že je kdykoli podpoří. Nemá to být jen "to zvládneš, hodně štěstí". Ale spíš "jsem tu od toho, abych ti pomohl, abych tě vedl a abych tě podpořil v učení, v tom, aby ses zlepšoval a uspěl." Kromě toho se mohou učitelé k vytvoření správné atmosféry soustředit na proces učení. Neměli by se soustředit na výsledky, na známky, ale spíš na proces učení a růstu, na strategie, které mohou při učení využít, aby se zlepšili. Studentům to může velmi pomoct, velmi je povzbudit a pomoci v nich budovat sebedůvěru. Uvidí, že se stále zlepšují, i když nedostanou nejlepší známku, když učitel vyzdvihne konkrétní věci, které se studentovi daří. To samozřejmě může být mimo jiné časově náročné, protože to znamená, že musí dobře vědět, na čem a jak studenti pracují, a umět rozpoznat a ocenit, když studenti zvolí správné strategie. Skutečně se to ale vyplatí, protože to studentům pomůže soustředit se na používání vhodných strategií a pomůže jim to uvědomit si, že jim to jde a že se disciplína vyplácí. Ať už půjde o matematiku, přírodovědu nebo češtinu, je to kombinace učení a zvládnutí těchto různých strategií. Studenti pak vidí, že se zlepšují a že je někdo ocení za to, že se snaží, aby se v něčem zlepšili. Další skvělý způsob, jak mohou učitelé být vzorem pro své studenty, je, když jim řeknou něco o sobě, o tom, jak se oni sami učili a jak se staví k chybám. Když se jim podaří vytvořit prostředí, ve kterém jsou chyby vnímány jako něco dobrého, je to skvělé. Studenti se v takovém prostředí nemusí bát dělat chyby, protože ví, že učitel se nad něj nebude povyšovat. A ví, že chyby, když jim věnujeme pozornost, jsou vlastně nápověda, říkají nám, v čem se máme zlepšit. Někteří učitelé dokonce úmyslně dělají chyby, aby studentům ukázali, že na tom není nic špatného. Nějakým způsobem chybu zakomponují do hodiny, aby si jí studenti všimli, a oni pak mohou ukázat, jak reagují, když zjistí, že udělali chybu. Když si nějaký student všimne, že udělali chybu, tak se kvůli tomu učitel neurazí ani nenaštve. Nebude se to snažit zamést pod koberec, naopak poděkuje za to, že ho student opravil. Zamyslí se společně nad tím, proč tu chybu udělal a jakou strategii zvolit, aby se jí příště vyvaroval. Takhle učitel studentům ukazuje, jak se v takové situaci zachovat, a je jim v tom vzorem. Takže studenti ví, jak se v podobné situaci zachovat. Až pak sami udělají chybu, budou vědět, že je to v pořádku a že se mají zachovat takhle. Naučit se můžeš cokoli. LearnStorm